4, Bezová žíla (Fliedergang[?]) byla zcela nezadaná; má však být, protože na ní ještě stojí velmi pěkné odkryvy, v co nejkratší době opět uvedena do provozu.
Fáral jsem do Bezové jámy (Fliederschacht[?]), která je, jak již zmíněno, hloubena na Bezové žíle, má sklon 70–75° a odkud se má obstarávat těžba z nejzápadnějšího pole, [?] jakmile bude Bezová žíla v provozu.
Je hloubena ve svoru a od povrchu je do hloubky 20 sáhů zapažena velmi silným plným srubovým vyztužením[?] a skládá se z těžní a fárací jámy. Že zde musí panovat obrovský horský tlak, lze poznat na velmi silném dřevě, které se zde používá, neboť rámy výztuže jsou z dříví silného 12 až dokonce 14 palců. Těžba se provádí vodním rumpálem (Wassergöpel) s jednostrannými[?] těžními sudy, k jejichž ochraně je zřízeno zvláštní vedení sudů. Na příložnících vzdálených od sebe po 3 sázích, z nichž vedle sebe stojí vždy 4 kusy a vždy po dvou slouží jako jedno vedení, jsou uloženy na ležatém [?], přes něž přecházejí dřevěné čtyřhranné běhouny opatřené plechovou kolejnicí. Aby sudy
poněvadž kbelíky běží po běhounech bez zvláštního vedení, nemohly sjet, jsou po obou stranách výztuže upevněny vodicí trámy, přes něž přecházejí čepy[?] připevněné na sudech.
Tam, kde je jámová výztuž [?] slabší[?], je těžní jáma podepřena pouze příložníky, fárací jáma však byla na tomto místě vyzděna lomovým kamenem a od těžní jámy zcela oddělena.
Cihlové zdivo jsem v celé jámě nenašel, neboť cihly se zde prý nedrží, což je při vlhkosti, jež zde všude panuje, snadno vysvětlitelné. Zdění spočívá v tom, že se od času k času od nadloží k podloží v kratších[?] bocích razí nosné oblouky, na něž se vyzdívá klenbové[?] plošné zdivo, jež tvoří opěru pro vrstvy přeskakující do nadloží.
Poněvadž v této jámě není žádné čerpací zařízení, stékají zde vody až ke štole a odtud jsou odváděny. Proto zde stále panuje obrovská vlhkost a na podloží voda často velmi silně stéká. Nejnižší místo jámy leží na patře Danielovy štoly (Danielistollen).
Chodbová doprava probíhá v uherských huntech, jak jsem je již popsal výše, a je [?]. Po každém měsíci se vytěžené množství počítá podle vyražené délky pracovišť[?], přičemž se odhadem obvykle předpokládá, že prostor 1 stopy mocný, 4 stopy široký a 8 stop vysoký dá při odklizu 44 krychlových stop hlušiny. Není-li odražená hmota zcela odtěžena, odhaduje se
zbytek na již odražené hmotě a tolik se zadrží z vyplácené mzdy. Kromě úklonné jámy má toto důlní oddělení druhou jámu, a to svislou Mramorovou jámu (Marmorschacht), v níž se dříve těžilo koňským rumpálem. Tato od Mariánské štoly (Marialistollen[?]) daleko pozadu stojící jáma se s vervou dále prohlubuje, aby nejprve dosáhla Barborské štoly, na níž a pod níž probíhají hlavní dobývky Duchové žíly, a poté byla přivedena do větší hloubky, aby mohly být otevřeny pod patrem Danielovy štoly jako velmi ušlechtilé známé žíly Duchová, Červená a Švýcarská střední[?] žíla tohoto místa. Poloha Mramorové jámy na [?] téměř 100° nad padesátisáhovým[?] [?] vysokým horským hřbetem mezi Městským a Stříbrným údolím[?] neumožňovala přívod hnací vody k povrchovému těžnímu stroji, a proto bylo nutné zřídit ve Stříbrném údolí[?] štolu, kterou by se voda tam nashromážděná v rybníku a novým vybudovaným příkopem[?] přiváděná dovedla k Mramorové jámě, kde měl podzemní stroj obstarávat těžbu z jámy. Podle dostupného množství hnací vody, které zde stejně jako u východního dolu činí v suchých obdobích jen zhruba 50 krychlových stop za minutu, a při volném spádu téměř 100° až na Barborskou štolu, z něhož má být svého času 70° využito pro [?] vodosloupcový stroj, a dále vzhledem k nepatrným prostorám a [?] ve velmi tvrdé hornině se rozhodli jako motor použít svislou, dvojitě lopatkovanou Schwammkrugovu turbínu. Ta stojí 18 sáhů pod strojní chodbou[?], turbína má vnější průměr 6 stop 10 palců při šířce lopatky 3 7/8 palce a při 120 otáčkách
za minutu dopravuje s výkonem 11,23 koňské síly sudy o obsahu 16 krychlových stop rychlostí 4 stopy. Sudy se zvedají pouze na vodovodní štolu a odtud se rudy dopravují na povrch po 260 sáhů dlouhé železné dráze. Naplněný sud váží 9–10 centnýřů.
Těžba v jámě je rovněž mechanická[?]. Průměrně musí být za směnu z Danielovy štoly[?] vytěženo 35 sudů a z Barborské štoly 40 sudů, což však opět závisí na vyražené délce pracovišť v provozu. Udávají-li těžaři více sudů, než bylo skutečně vytěženo, neshoduje se to s odraženou hmotou a je to důkazem nedostatečné těžby[?].
Nejvýznamnější dobývky byly na Duchové žíle, a to ve stropních dobývkách nad štolou. Žíla byla mocná 3–6 palců a nesla zejména kobaltovou čerň se stříbrným leskem, ryzím stříbrem, bílým a červeným niklovým kyzem. Dobývání samo probíhalo obvyklým způsobem stropního dobývání a nezpozoroval jsem v jeho provedení nic odlišného od systému u nás obvyklého. Tyto rudy se dopravují v kbelících, určených pro těžbu v jámě, které však lze uzavřít víkem. Teprve[?] k samotné dopravě se vytěžené rudy uchovávají v uzamykatelných těžkých bednách, jež zůstávají v blízkosti dobývek přímo v dole. Havíř na žíle uvolňuje co nejvíce vedlejší horniny, přičemž však pod každý zásek[?] podkládá silné plátno, aby ani nejmenší množství rudy, poněvadž je velmi proměnlivá[?], nepřišlo nazmar, kdyby snad bylo odstřeleno s hlušinou.
Zcela zvlášť a s největší opatrností připravuje při vlastním přebírání žíly (Gangscheiden[?]) [?], které po vytěžení sype do beden – metoda, jež je u takto bohatých a ušlechtilých rud jistě hodna doporučení. Přidružený galenit (Bleiglanz) se hned v dole podle možnosti co nejlépe vytřídí a dopravuje se zcela odděleně, aby byl promýván.
Z těchto stropních dobývek nasazují některé v porfyru, jiné opět[?] ve svoru, a všiml jsem si, že ty, které vystupovaly v porfyru, nesly více kobaltové černi a stříbrného lesku, kdežto ty, jež měly za vedlejší horninu svor, nesly více kyzů a galenitu, a jak je v povaze těchto nerostů, byly také zdaleka pevnější. Od času k času byly rovněž z patra směrem ke štole zřízeny rudné žlaby (Rollen), které se od ostatních naprosto[?] neliší.
U tohoto dolu neexistují žádné úpravárenské dílny, protože při nepatrném množství vody na povrchu chybí [?] spád. Zde vytěžené rudy se proto po Barborské štole svážejí[?] až k [?] jámě a tam se vytěží a upravují, za což musí každý platit náklady na těžbu z jámy a úpravu. Většina rud, které dále nevyžadují úpravu, jde odtud ihned na huť. Úprava ostatních rud se však omezuje pouze na vybírání přidruženého galenitu a kyzu, neboť, jak mi řekl štajgr, se zde už dlouho netluče ani neplaví.
Na štole jsem si na několika místech, kde je patro vydobyté a nyní tvoří starou dobývku (alter Mann), všiml takzvaných obložení (Verkleidungen) pro zachycení průsakových vod.
[obr] bez popisku
se dno chodby nejprve ze dvou[?] stran zpevní žlábkem a nakonec se na něj položí 10–12palcová[?] vrstva jílu (Letten), do níž se vloží žlábek pro vedení vody. Přes tento jíl se poté položí prkna, která se přesahují a odvádějí přes ně tekoucí vodu do žlábku, aniž by přitom mohl být jíl odplaven. Často byl také ve vedlejší hornině, je-li pevná, vyražen zásek, po němž tekly vody, zatímco zachycení probíhalo na samotné[?] štole.
Od těchto stropních dobývek jsme jeli po Barborské štole až k Vilémově jámě[?] (Wilhelmschacht[?]), v ní až na vodovodní štolu a po ní opět na povrch.
Olej nebo lůj, prach [střelný] a přídavek[?] si musí havíři platit ze své úkolní mzdy, přičemž se jim tyto výdaje ihned strhávají při výplatě mzdy. Důlní správa jim přitom prodává 1 libru prachu za 43 nových krejcarů, 1 libru oleje za 37 nových krejcarů a 1 libru dřeva[?] za 1 krejcar. Stejně tak se musí horník sám starat o své nářadí (Gezäh), neboť správa se ani nestará o jeho ostření. Kovář má od dolu pronajato a dostává od havířů své procento, a to 25 %, které se vše musí platit z úkolní mzdy. On[?] převezme při svém nástupu vše podle kusů a váhy a musí pak dbát, aby bylo vše kdykoli v náležitém pořádku, a stejně tak musí při svém odchodu vše podle kusů a váhy opět odevzdat tak, jak to převzal, jinak musí chybějící nahradit ze své kapsy.
Die Feldörter sind mit 60–65 fl. und der Abbetrieb[?] zur Untersuchung des Ganges selbst auf dem Barbarastollen mit 50 fl. verdungen. Vor diesem Aufschluß bestand der Gang in blaßro[?] [?], welcher im Porphyr aufsetzten.
4, Der Fliedergang[?] war ganz unbelegt; soll aber, da sehr schöne Anbrüche noch anstehen, in möglichster Kürze wieder in Betrieb kommen.
Ich fuhr in dem Fliederschacht[?] ein, welcher, wie schon erwähnt, auf dem Fliedgang[?] niedergebracht ist, ein Fallen von 70–75° besitzt und wo die Förderung aus dem äußersten westlichen Felde, [?] wenn der Fliedergang[?] in Betrieb steht, zu besorgen hat.
Er ist in Glimmerschiefer abgeteuft und von Tage herein 20 Klafter tief in sehr starke Ganzschrotzimmerung[?] gefaßt und besteht aus Förder- und Fahrschacht. Daß hier ein ungeheurer Druck des Gebirges herrschen muß, kann man an dem sehr starken Holze ersehen, welches hier zur Anwendung kommt, indem die Geviere der Zimmerung aus gegen 12 bis sogar 14" starken Hölzern bestehen. Das Treiben erfolgt mittelst eines Wassergöpels mit einwändigen[?] Tonnen, zu deren Schutz eine besondere Tonnenleitung hergestellt ist. An den von 3 zu 3° auseinander stehenden Einstrichen, von denen je 4 Stück neben einander sich befinden, und je in Paare zu einer Leitung dienen, sind auf der liegenden [?] gelegt, über welche die mit einer Blechschiene belegten hölzernen vierkantigen Laufbäume hinweggehen. Damit nun die Tonnen
da die Kübel auf den Bäumen ohne besondere Leitung laufen, nicht abgleiten können, sind zu beiden Seiten der Zimmerung Streichbäume angebracht, über welche die an den Tonnen befestigten Stützzapfen[?] gehen.
Wo die Schachtzimmerung ist [?] weniges[?] hat ist der Treibeschacht bloß durch die Einstriche unterstützt, der Fahrschacht aber war da mit Bruchsteinen ausgemauert und vom Treibeschacht gänzlich getrennt.
Ziegelmauerung habe ich im ganzen Schachte nicht angetroffen, da sich die Ziegel hier nicht halten sollen, was bei der Feuchtigkeit, die hier allenthalben herrscht, leicht zu erklären ist. Die Mauerung besteht darin, daß von Zeit zu Zeit vom Hangenden zum Liegenden in den kürzern[?] Stößen Tragbögen geschlagen werden, auf welch gewölbmäßige[?] Scheibenmauerung aufgeführt wird, welch die Widerlager für in den Hangende überspringende Lagen abgiebt.
Da in diesem Schacht keine Wasserhaltung ist, so verfallen die Wasser in demselben bis zum Stollen und werden hier abgeleitet. Daher kommt es, daß hier stets ungeheuere Feuchtigkeit herrscht und auf den Liegenden das Wasser oft sehr stark herabläuft. Das Tiefste des Schachtes liegt auf der Danielistollnsohle.
Die Streckenförderung erfolgt in ungarischen Hunden, wie ich sie schon oben beschrieben habe und ist [?]. Nach jedem Monat wird das Förderquantum nach der ausgefahrenen Länge der Ortsbetriebe[?] berechnet, indem man durchschnittlich hierbei nach der Schätzung annimmt, daß ein Raum von 1' tiefe, 4' breite und 8' hoch anstehender Masse 44 Cubikfuß genommen[?] Berge giebt. Wird die abgehauene Masse nicht ganz weggefördert, so wird auf den schon gehauenen[?] der Rück-
stand geschätzt und so viel an Ausbezahlung zurückbehalten. Außer dem Flachschacht besitzt diese Grubenabtheilung in dem seigern Marmorschacht einen zweiten, in welchem früher mittelst eines Pferdegöpels gefördert wurde. Dieser vom Marialistollen[?] auf weit zurückgestandene Schacht wird mit Nachdruck weiter abgeteuft, um zuerst den Barbarastollen zu erreichen, auf und unter welchem die Hauptbaue des Geisterganges stattfinden, um sodann zu größerer Teufe gebracht zu werden, damit die als sehr edel bekannten Geister-, Rothen u. Schweizermittelmuths[?]gänge dieses Lokals unter der Danielistollensohle aufgeschlossen werden konnten. Die Lage des Marmorschachtes auf dem [?] fast 100° über dem fünfzig Klafter[?] [?] hohen Gebirgsrücken zwischen dem Stadt- und Silberngrund[?] gestattete keine Zuleitung von Kraftwasser zu einer Tagförderungsmaschine, weshalb man genöthigt war, im Silberngrund[?] einen Stollen anzulegen, durch welchen die daselbst in einem Teich gesammelten und in einer neuen hergestellten Grabentour zugeleiteten Wasser zum Marmorschacht zu führen waren, wo eine unterirdische Maschine die Schachtförderung besorgen sollte. Nach den vorhandenen Kraftwassermengen, welche auch hier, wie bei der östlichen Grube nur beiläufig 50 C' pr. Minute in trockenen Jahreszeiten beträgt, und bei einem freien Gefälle von nahe 100° bis auf den Barbarastollen, von welchem seiner Zeit aber 70° zu einer [?] Wassersäulenmaschine verwendet werden sollen, dann wegen der geringen Räume und [?] in sehr hartem Gestein entschied man sich als Motor eine vertikale, doppelt geschaufelte Schwammkrug'sche Turbine anzuwenden. Dieselbe steht 18 Klafter unter dem Maschinenlaufstolle[?]n, die Turbine hat a. äußeren Durchmesser von 6' 10" bei einer Schaufelbreite von 3 7/8" und fördert bei 120 Umdrehungen
pr. Minute mit 11,23 Pferdekraft 16 Kubikfuß haltende Tonnen mit 4' Geschwindigkeit. Die Tonnen werden bloß bis auf den Wasserlaufsstollen gehoben und die Erze daselbst auf einer 260 Lachter langen Eisenbahn zu Tage gefördert. Eine gefüllte Tonne wiegt 9–10 Ctr.
Die Schachtförderung ist ebenfalls mechanisch[?]. Durchschnittlich müssen pr. Schicht vom Danielistollen[?] 35 Tonnen und vom Barbara-stollen 40 Tonnen gefördert werden, welches aber wieder von der aufgefahrenen Länge der in Betrieb stehenden Oerter abhängig ist. Geben die Förderleute mehr Tonnen an, als wirklich gefördert wurden, so steht dieß mit der aufgehauenen Masse nicht in Uebereinstimmung und liefert den Beweis ungenügender Förderei[?].
Die vorzüglichsten Abbaue waren auf dem Geistergang und zwar befanden sie sich in Firstenbauen über dem Stollen. Der Gang war 3–6" mächtig und führte besonders Kobalt-schwärze mit Glaserz, gediegen Silber, Weiß- und Roth-nickelkies. Der Abbau selbst erfolgte auf die gewöhnliche Art eines Firstenbaues und ich bemerkte in der Ausführung nichts Abweichendes von dem bei uns gebräuchlichen System. Gefördert werden diese Erze in Kübeln, wie sie für die Schachtförderung bestimmt sind, welche aber, mit einem Deckel versehen, verschlossen werden können. Erst[?] zur Förderung selbst werden die gewonnenen Erze in verschließbaren, schweren Kisten aufbewahrt, welche in der Nähe der Baue selbst in der Grube bleiben. Der Häuer schlägt auf dem Gange so viel als möglich vom Nebengestein frei, indem er aber vor jedem Schlitz[?] starke Leinwand unterbreitet, um auch die geringste Menge Erz, da es sehr wechselhaft[?] ist, nicht verloren gehen zu lassen, wenn solche vielleicht mit den Bergen weggeschossen würde.
Ganz besonders und mit größter Vorsicht bereitet er aber beim Gangscheiden[?] selbst [?] vor, die er nach erfolgter Gewinnung in den Kasten aufschüttet, eine Methode, die bei derartigen reichen und edlen Erzen wohl empfohlen werden dürfte. Der mit einbrechende Bleiglanz wird gleich in der Grube so gut wie möglich geschieden und ganz separat gefördert, um gewaschen zu werden.
Von diesen Firstenbauen setzen einige in Porphyr, andere wieder[?] in Glimmerschiefer auf und ich bemerkte, daß diejenigen, welche in Porphyr auftraten mehr Kobaltschwärze und Glaserz und diejenigen, welche Glimmerschiefer zum Nebengestein hatten, mehr Kiese und Bleiglanz führten, und wie es in der Natur dieser Mineralien liegt, auch weit fester waren. Von Zeit zu Zeit waren ebenfalls von der Sohle aus nach den Stollen herab Rollen angelegt, welche von den übrigen durchaus[?] nicht verschieden sind.
Bei dieser Grube bestehen keine Aufbereitungswerkstätten, weil es bei der geringen Wassermenge zu Tage an [?] Gefälle mangelt. Es werden daher die hier gewonnenen Erze auf dem Barbarastoll bis zum [?]schacht gelaufen[?] und hier ausgefördert und aufbereitet, wofür Jeder die Schachtförderungs- und Aufbereitungskosten bezahlen muß. Die meisten Erze, die weiter keiner Aufbereitung bedürfen, gelangen von hier aus sofort auf die Hütte. Die Aufbereitung der andern Erze beschränkt sich aber bloß in dem Herauslesen des einbrechenden Bleiglanzes u. Kieses, indem, wie der Steiger mir sagte, schon seit langer Zeit nichts gepocht und gewaschen würde.
Auf dem Stollen bemerkte ich auch an mehreren Stellen, wo die Sohle abgebaut ist und jetzt aus altem Mann besteht, zur Fassung der Wasserseigen sogenannte Verkleidungen.
[obr] [bez popisku]
wird die Sohle der Strecke zunächst von zwei[?] Seiten zu einer Rinne fest und schlägt[?] zuletzt darauf eine 10–12"[?] dicke Lettenschicht, in welche man e. Gerinne zur Leitung des Wassers einlegt. Ueber diesen Letten legt man dann Bretter, welche über einander greifen und das über sie fließende Wasser, ohne daß der Letten dabei fortgespült werden kann, in das Gerinne einführen. Oft wurde auch im Nebengestein, welches fest ist, ein Einbruch getrieben, auf welchem die Wasser liefen, während die Fassung auf dem Stollen selbst statt[?] erfolgte.
Von diesen Firstenbauen aus fuhren wir auf dem Barbarastollen bis an den Wilhelmschacht[?], in diesem bis auf den Wasser-einlaufstollen und auf diesem wieder zu Tage aus.
Oel oder Talg, Pulver und Zusatz[?] müssen die Bergleute von ihrem Gedinggeld bezahlen, welche Auslagen ihnen bei Auszahlung des Lohnes sogleich abgezogen werden. Hierbei verkauft ihnen die Grubenverwaltung 1 ℔ Pulver zu 43 Neukreuzer, 1 ℔ Oel zu 37 nkr. u. 1 ℔ Holzes[?] zu 1 xr. Ebenso hat der Bergmann für sein Gezäh selbst zu sorgen, indem sich die Verwaltung auch nicht um das Schärfen desselben bekümmert. Der Schmidt ist von der Grube gepachtet und bekommt von den Bergleuten seine Procente und zwar 25 %, welches Alles vom Gedinge bezahlt werden muß. Er[?] bekommt bei seinem Antritt Alles nach Stück und Gewicht über und muß dann sorgen, daß Alles zu jeder Zeit in gehöriger Ordnung ist und ebenso muß er bei seinem Abgange Alles so nach Stück und Gewicht wieder übergeben, als er es übernommen hat, widrigenfalls er das Fehlende aus seiner Tasche wieder ersetzen muß.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.