4, Bezová žíla (Fliedergang[?]) byla zcela nezadaná; má však být, protože na ní ještě stojí velmi pěkné odkryvy, v co nejkratší době opět uvedena do provozu.

Fáral jsem do Bezové jámy (Fliederschacht[?]), která je, jak již zmíněno, hloubena na Bezové žíle, má sklon 70–75° a odkud se má obstarávat těžba z nejzápadnějšího pole, [?] jakmile bude Bezová žíla v provozu.

Je hloubena ve svoru a od povrchu je do hloubky 20 sáhů zapažena velmi silným plným srubovým vyztužením[?] a skládá se z těžní a fárací jámy. Že zde musí panovat obrovský horský tlak, lze poznat na velmi silném dřevě, které se zde používá, neboť rámy výztuže jsou z dříví silného 12 až dokonce 14 palců. Těžba se provádí vodním rumpálem (Wassergöpel) s jednostrannými[?] těžními sudy, k jejichž ochraně je zřízeno zvláštní vedení sudů. Na příložnících vzdálených od sebe po 3 sázích, z nichž vedle sebe stojí vždy 4 kusy a vždy po dvou slouží jako jedno vedení, jsou uloženy na ležatém [?], přes něž přecházejí dřevěné čtyřhranné běhouny opatřené plechovou kolejnicí. Aby sudy

poněvadž kbelíky běží po běhounech bez zvláštního vedení, nemohly sjet, jsou po obou stranách výztuže upevněny vodicí trámy, přes něž přecházejí čepy[?] připevněné na sudech.

Tam, kde je jámová výztuž [?] slabší[?], je těžní jáma podepřena pouze příložníky, fárací jáma však byla na tomto místě vyzděna lomovým kamenem a od těžní jámy zcela oddělena.

Cihlové zdivo jsem v celé jámě nenašel, neboť cihly se zde prý nedrží, což je při vlhkosti, jež zde všude panuje, snadno vysvětlitelné. Zdění spočívá v tom, že se od času k času od nadloží k podloží v kratších[?] bocích razí nosné oblouky, na něž se vyzdívá klenbové[?] plošné zdivo, jež tvoří opěru pro vrstvy přeskakující do nadloží.

Poněvadž v této jámě není žádné čerpací zařízení, stékají zde vody až ke štole a odtud jsou odváděny. Proto zde stále panuje obrovská vlhkost a na podloží voda často velmi silně stéká. Nejnižší místo jámy leží na patře Danielovy štoly (Danielistollen).

Chodbová doprava probíhá v uherských huntech, jak jsem je již popsal výše, a je [?]. Po každém měsíci se vytěžené množství počítá podle vyražené délky pracovišť[?], přičemž se odhadem obvykle předpokládá, že prostor 1 stopy mocný, 4 stopy široký a 8 stop vysoký dá při odklizu 44 krychlových stop hlušiny. Není-li odražená hmota zcela odtěžena, odhaduje se

zbytek na již odražené hmotě a tolik se zadrží z vyplácené mzdy. Kromě úklonné jámy má toto důlní oddělení druhou jámu, a to svislou Mramorovou jámu (Marmorschacht), v níž se dříve těžilo koňským rumpálem. Tato od Mariánské štoly (Marialistollen[?]) daleko pozadu stojící jáma se s vervou dále prohlubuje, aby nejprve dosáhla Barborské štoly, na níž a pod níž probíhají hlavní dobývky Duchové žíly, a poté byla přivedena do větší hloubky, aby mohly být otevřeny pod patrem Danielovy štoly jako velmi ušlechtilé známé žíly Duchová, Červená a Švýcarská střední[?] žíla tohoto místa. Poloha Mramorové jámy na [?] téměř 100° nad padesátisáhovým[?] [?] vysokým horským hřbetem mezi Městským a Stříbrným údolím[?] neumožňovala přívod hnací vody k povrchovému těžnímu stroji, a proto bylo nutné zřídit ve Stříbrném údolí[?] štolu, kterou by se voda tam nashromážděná v rybníku a novým vybudovaným příkopem[?] přiváděná dovedla k Mramorové jámě, kde měl podzemní stroj obstarávat těžbu z jámy. Podle dostupného množství hnací vody, které zde stejně jako u východního dolu činí v suchých obdobích jen zhruba 50 krychlových stop za minutu, a při volném spádu téměř 100° až na Barborskou štolu, z něhož má být svého času 70° využito pro [?] vodosloupcový stroj, a dále vzhledem k nepatrným prostorám a [?] ve velmi tvrdé hornině se rozhodli jako motor použít svislou, dvojitě lopatkovanou Schwammkrugovu turbínu. Ta stojí 18 sáhů pod strojní chodbou[?], turbína má vnější průměr 6 stop 10 palců při šířce lopatky 3 7/8 palce a při 120 otáčkách

za minutu dopravuje s výkonem 11,23 koňské síly sudy o obsahu 16 krychlových stop rychlostí 4 stopy. Sudy se zvedají pouze na vodovodní štolu a odtud se rudy dopravují na povrch po 260 sáhů dlouhé železné dráze. Naplněný sud váží 9–10 centnýřů.

Těžba v jámě je rovněž mechanická[?]. Průměrně musí být za směnu z Danielovy štoly[?] vytěženo 35 sudů a z Barborské štoly 40 sudů, což však opět závisí na vyražené délce pracovišť v provozu. Udávají-li těžaři více sudů, než bylo skutečně vytěženo, neshoduje se to s odraženou hmotou a je to důkazem nedostatečné těžby[?].

Nejvýznamnější dobývky byly na Duchové žíle, a to ve stropních dobývkách nad štolou. Žíla byla mocná 3–6 palců a nesla zejména kobaltovou čerň se stříbrným leskem, ryzím stříbrem, bílým a červeným niklovým kyzem. Dobývání samo probíhalo obvyklým způsobem stropního dobývání a nezpozoroval jsem v jeho provedení nic odlišného od systému u nás obvyklého. Tyto rudy se dopravují v kbelících, určených pro těžbu v jámě, které však lze uzavřít víkem. Teprve[?] k samotné dopravě se vytěžené rudy uchovávají v uzamykatelných těžkých bednách, jež zůstávají v blízkosti dobývek přímo v dole. Havíř na žíle uvolňuje co nejvíce vedlejší horniny, přičemž však pod každý zásek[?] podkládá silné plátno, aby ani nejmenší množství rudy, poněvadž je velmi proměnlivá[?], nepřišlo nazmar, kdyby snad bylo odstřeleno s hlušinou.

Zcela zvlášť a s největší opatrností připravuje při vlastním přebírání žíly (Gangscheiden[?]) [?], které po vytěžení sype do beden – metoda, jež je u takto bohatých a ušlechtilých rud jistě hodna doporučení. Přidružený galenit (Bleiglanz) se hned v dole podle možnosti co nejlépe vytřídí a dopravuje se zcela odděleně, aby byl promýván.

Z těchto stropních dobývek nasazují některé v porfyru, jiné opět[?] ve svoru, a všiml jsem si, že ty, které vystupovaly v porfyru, nesly více kobaltové černi a stříbrného lesku, kdežto ty, jež měly za vedlejší horninu svor, nesly více kyzů a galenitu, a jak je v povaze těchto nerostů, byly také zdaleka pevnější. Od času k času byly rovněž z patra směrem ke štole zřízeny rudné žlaby (Rollen), které se od ostatních naprosto[?] neliší.

U tohoto dolu neexistují žádné úpravárenské dílny, protože při nepatrném množství vody na povrchu chybí [?] spád. Zde vytěžené rudy se proto po Barborské štole svážejí[?] až k [?] jámě a tam se vytěží a upravují, za což musí každý platit náklady na těžbu z jámy a úpravu. Většina rud, které dále nevyžadují úpravu, jde odtud ihned na huť. Úprava ostatních rud se však omezuje pouze na vybírání přidruženého galenitu a kyzu, neboť, jak mi řekl štajgr, se zde už dlouho netluče ani neplaví.

Na štole jsem si na několika místech, kde je patro vydobyté a nyní tvoří starou dobývku (alter Mann), všiml takzvaných obložení (Verkleidungen) pro zachycení průsakových vod.

[obr] bez popisku

se dno chodby nejprve ze dvou[?] stran zpevní žlábkem a nakonec se na něj položí 10–12palcová[?] vrstva jílu (Letten), do níž se vloží žlábek pro vedení vody. Přes tento jíl se poté položí prkna, která se přesahují a odvádějí přes ně tekoucí vodu do žlábku, aniž by přitom mohl být jíl odplaven. Často byl také ve vedlejší hornině, je-li pevná, vyražen zásek, po němž tekly vody, zatímco zachycení probíhalo na samotné[?] štole.

Od těchto stropních dobývek jsme jeli po Barborské štole až k Vilémově jámě[?] (Wilhelmschacht[?]), v ní až na vodovodní štolu a po ní opět na povrch.

Olej nebo lůj, prach [střelný] a přídavek[?] si musí havíři platit ze své úkolní mzdy, přičemž se jim tyto výdaje ihned strhávají při výplatě mzdy. Důlní správa jim přitom prodává 1 libru prachu za 43 nových krejcarů, 1 libru oleje za 37 nových krejcarů a 1 libru dřeva[?] za 1 krejcar. Stejně tak se musí horník sám starat o své nářadí (Gezäh), neboť správa se ani nestará o jeho ostření. Kovář má od dolu pronajato a dostává od havířů své procento, a to 25 %, které se vše musí platit z úkolní mzdy. On[?] převezme při svém nástupu vše podle kusů a váhy a musí pak dbát, aby bylo vše kdykoli v náležitém pořádku, a stejně tak musí při svém odchodu vše podle kusů a váhy opět odevzdat tak, jak to převzal, jinak musí chybějící nahradit ze své kapsy.