⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Lampy určené pro havíře jsou z bílého plechu, jsou menší a nahoře uzavřené víčkem na doplňování oleje, které je opatřeno kloubem, takže se dá jedna polovina odklopit. Tvar je zcela stejný jako u výše popsané lampy, jen miska je menší.

Úprava rudy.

Jak jsme se již dříve zmínili, nachází se na šachtě Einigkeit (Einigkeitsschacht) ve vedlejší budově mokrá stoupa (Naßpochwerk) se 6 síty, 3 stoupacími stoly (Stoßherde) a jedním hrotovým žlabem (Spitzlutte)[?]. V době mého pobytu v Jáchymově však stály jak stoupací stoly, tak i stoupa úplně bez provozu, protože nebyla k dispozici žádná ruda ke zpracování, a proto jsem (ne)mohl vidět práci ani samotné stoupací stoly, neboť na nich byla naskládána samá síta a nářadí všeho druhu; svou pozornost jsem tedy zaměřil zejména na rudnou drtičku (Erzquetsche), kterou také podrobně popíšu. Ze stojícího a klidného stavu úpravnických strojů lze již předem usuzovat na celkovou dodávku rudy. A skutečně, revírní oddělení šachty Einigkeit tehdy nedodávalo žádnou rudu vůbec.

Z otevřených děl (Oertern), kde se právě pracovalo, nebyla vůbec žádná dobývka; žíla se ukazovala mocná 1–3″ a skládala se z vápence, hnědého tmelu (Braunspath) a trochy kyzu. Dobývání manganové rudy bylo rovněž zcela zastaveno, protože na příslušných dílech neměli v těchto letních měsících vůbec žádné větrání. V zimě má prý být práce opět obnovena.

Ruda, která se dostává na Fündgrub[?] k drtičce, pochází, jak ještě uvidíme později, z dolu Elias[?], z východního revírního oddělení.

Pohon jak stoupacích stolů, tak stoupy i drtičky vychází z malého vodního kola, jehož vzájemné propojení má znázornit přiložený náčrt[?]. Je na něm A vodní kolo se svou hřídelí a, která na obou stranách spočívá na 2 čepových ložiskách, umístěných vždy mezi dvěma sloupy[?]. Na jedné straně je na této hřídeli upevněno litinové ozubené kolo B, které na obou stranách zabírá do dvou dalších litinových soukolí C a D, z nichž C, menší, uvádí do pohybu rudnou drtičku a D, větší, uvádí do pohybu stoupu. Na druhé straně hřídele vodního kola a je rovněž nasazeno soukolí B₁ stejné velikosti, které opět zabírá do dalšího, menšího soukolí C₁, jež svou hřídelí uvádí do pohybu stoupací stoly [vloženo nad řádkem: tím]. Podrobný popis samotné válcovny je nyní následující:

Mezi dvěma 7″ širokými, 6″ silnými dřevěnými sloupy A, stojícími svisle a sahajícími od podlahy až ke stropu budovy, se ve čtyřech[?] čepových ložiskách pohybují dvě 5′ silné litinové hřídele ležící v jedné vodorovné rovině.

[obr] Tab. II. Obr. I, II.

a a a₁, z nichž každá nese litinový válec W vysoký 18″ a dlouhý 14″, mezi něž se sype rudná drť určená k rozdrcení. Pohyby těchto válců jsou navzájem opačné, a to tak, že se otáčejí proti sobě, a jsou vyvolávány soukolím C, spojeným s hřídelí a, o němž byla řeč již výše. Na této hřídeli, stejně jako na hřídeli a₁, jsou opět upevněna dvě železná ozubená kola E a E₁, která do sebe zapadají, čímž vzniká pohyb naznačený na náčrtu. Stejný pohyb mají tedy i válce. Čepová ložiska B, z nichž je na obrázku zakresleno jen jedno, jimiž jsou hřídele upevněny ke sloupům, jsou takzvaná jezdcová ložiska (Reiterlager) a jsou svými patními deskami připevněna k oněm sloupům šrouby a svorníky. Tyto sloupy jsou dole zapuštěny do základových prahů, nahoře jsou naopak přitahovány pomocí šroubů ss k příčným trámům g, upevněným k budově. Účelem těchto sloupů je díky jejich pružnosti umožnit nepatrné povolení pro případ, že by se mezi válce náhodně dostalo nezvykle tvrdé těleso – jinak by hrozilo, že se čepy zlomí. U starších válcoven se pro tento účel používaly závaží na páce nebo listové pružiny. V daném případě byla mezera mezi oběma válci nastavena na 6/7″, což se muselo vyzkoušet a ověřit praxí.

Aby však válce v důsledku napětí sloupů, vyvolaného šrouby ss, k sobě nepřilehly, nýbrž zůstaly ve vzdálenosti odpovídající požadované velikosti zrna,

slouží obě omezovací tyče z, opatřené na koncích maticemi, které se dotáhnou natolik, aby válce nebyly za provozu rudou od sebe odtlačovány, nýbrž aby k tomu došlo teprve tehdy, když je odpor mimořádný.

Válce W jsou duté litinové válce, které se nasazují na litinová jádra a na nich se upevňují 1″ silnými dřevěnými klíny, čímž jsou spojeny s převodem pohybu. Toto uspořádání je jednak výhodné pro přenos pohybu, jednak umožňuje velmi snadnou výměnu válců. Válce jsou odlity z poměrně tvrdého surového železa, přesto se však velmi rychle opotřebovávají, je-li rudnina poněkud tvrdá. Opotřebení začíná zpravidla na hranách a velmi rychle postupuje směrem ke středu, kde vznikají hluboké rýhy. Podle toho by bylo výhodnější, jak vzhledem k množství drcené rudy, tak vzhledem k povaze rudniny, používat kratší, ale silnější válce. Čím větší je však průměr, tím větší hnací síla je zapotřebí.

Šířka vlastního válce je 2½″. Rudnina určená k rozdrcení se sype do komolého pyramidového koše C, který je obrácen[?], odkud padá na sítovitou[?] nádobu D, jež se může otáčet kolem svislého železného čepu b, umístěného na zadním konci dna[?]; čep je uchycen v žlabu, vytesaném[?] na zadní straně zadních sloupů.

Na předním konci visí na dvou řetězech C, upevněných na hácích na vnitřních plochách předních sloupů a majících stejnou délku; tato nádoba[?] je uspořádána tak[?], že je[?] skloněna dopředu pod úhlem 5°. Nesmí však těsně přiléhat ke sloupům, nýbrž má na obou stranách vůli 3″ a lze ji posuvným šoupátkem více nebo méně uzavřít, čímž se přítok na obě plochy rozděluje podle potřeby. Tento koš musí být na své šikmé ploše neustále rozkýván sem a tam pomocí vaček[?], jinak by při nepatrném sklonu 5° rudnina sama od sebe vůbec nesjížděla, nebo by při větším sklonu, i kdyby regulační šoupátko bylo osazeno, padala na plochy v příliš velkých či příliš malých, případně nerovnoměrných[?] množstvích. Aby se toto kývání vyvolalo, sedí na hřídeli a kotouč c, který má po svém vnějším obvodu zprvu[?] pattersonovy[?] palce či zuby.

Jinak[?] je pod košem D upevněn pomocí dvou železných pásů žlab f, který o 9″ přesahuje na jedné straně přes oba sloupy A a je na svém konci opatřen vzhůru směřujícím železným čepem[?]. Asi 6″ od konce je na tomto žlabovém dřevě[?] osazen druhý, dolů směřující čep g, uspořádaný tak, že při klidu síta – tedy když je od sloupů A po obou stranách stejně vzdáleno – tento čep přiléhá svou vnitřní plochou volně k svisle stojící dřevěné tyči h, upevněné k sloupu A pomocí železné objímky. Stejně tak přiléhá i

[obr] Tab. II. Obr. III. [obr] Obr. I. a III.

[obr] Obr. I a II.

při klidu koše první[?] západka g v prohlubni mezi dvěma zuby kotouče c. Uvede-li se nyní válcovna do chodu, zasunou se šikmo stoupající zuby kotouče c pod západku g, posunou tedy pomocí příčného dřeva f koš až téměř k bodu doteku s válcem A, a nechají jej – jakmile se kotouč pootočí natolik, že západka spadne přes pravoúhlý odstupeň zubu – opět prudce vymrštit zpět, protože koš, odsunutý určitou silou stranou, se stále snaží zaujmout svou předchozí polohu. Aby toto kývání (Oscillieren) působilo silněji a rovnoměrněji, slouží již zmíněná pružná tyč[?] h. Ta je při zaběhnutí zubu pod západku g ohnuta západkou g₁ a poté, když síla, jež ji tlačila stranou, poleví, vrhne díky své pružnosti koš pomocí čepu g₁ tím silněji a pravidelněji zpět, přičemž pohyb probíhá spíše v přerušovaných rázech.

Z válců padá rudnina na síto F, skloněné pod úhlem asi 15°, dlouhé 6½ palce[?] a se světlou šířkou 13″. Svým dolním koncem je upevněno pomocí dvou kloubů k podlaze budovy a na horním konci je uspořádáno na způsob třasacího síta[?], avšak tak, že se nevychyluje shora dolů, nýbrž zdola nahoru. Zde je spojeno s příčným dřevem F₁ vyššího rámu G[?], který je svým druhým koncem upevněn pomocí šroubů i ke

sloupům A tak, že se kolem této osy může otáčet. Od tohoto příčného prutu G pak stoupá vzhůru železná tyč H až ke svému uchycení na pružné tyči J, připevněné ke stropu budovy. Přitáhne[?]-li se nyní síla, která střídavě stlačuje rám otočný v i, je tento zase vytažen a zdvižen tyčí J, jež byla rovněž stažena skrze h a nyní se díky své pružnosti opět vymrští vzhůru. Stejný trhavý pohyb nahoru a dolů koná ovšem i síto spojené s rámem.

Síla se vytváří tím způsobem, že v místě a jsou ve svislé rovině s oběma rámovými dřevy G nasazeny dva zuby k a l, které na jedné straně pozvolna stoupají a na druhé straně, proti směru pohybu, jsou seříznuty pravoúhle; dále jsou na každém z rámových dřev upevněny dva hranolovité dřevěné kousky m tak, že vždy dva odpovídající si zuby na obou stranách při největší vzdálenosti rámových dřev náhle a přesně ve stejném okamžiku opustí klínky, a poté se síto díky pružné tyči, prostřednictvím lišty O jdoucí napříč přes ně, přirazí na narážecí klínky (Prallklötzchen) n.

Po tomto nárazu je i rudnina, padlá na síto, poněkud nadhozena vzhůru, a díky tomu lépe sklouzává po šikmé ploše dolů.

Takto zařízený rejžák (Rätter) má všechny nevýhody rejžáků. Prudké nárazy způsobují nakloněné[?] proplétání hrubších zrn a krupice,

takže část krupice přepadává přes síto ven. Protože pak toto smíšené zrno prochází podruhé válci, značně se tím zvyšuje podíl přemletí[?], vznikajícího při druhém průchodu válci. Roztřídění materiálu si dále vyžaduje nemalou hnací sílu, což rovněž patří k podstatným nevýhodám těchto zařízení.

Tento sítový bedník obsahuje pro oddělování 3 síta různé velikosti. Nejhořejší síto má oka o světlosti 5‴, jimiž se oddělují největší zrna, po obou stranách jsou zachycována žlábkem do nádoby I a znovu se sypou na drcení. Co jím propadne, dostane se na druhé síto s oky o světlosti ½‴. Propadlé propadá do nádoby II. Největší zrna však přejdou přes toto síto a padají na třetí, s oky o šířce 1‴, a dostávají se tak do nádoby III. Zrna, která nakonec přejdou přes obě síta, dostávají se do čtvrté nádoby IV. Poslední 3 druhy se dodávají na stoupací stoly.

U vodního kola je k dispozici množství vody 56 krychlových stop za minutu a spád náhonu 20′. Kolo má tedy výkon 2,22 koňské síly.

V první době, kdy se sypaly chudší produkty drcení, zpracovalo se za 6hodinovou směnu 20 1/8 centu rudy, z čehož 74 % hrubého obsahovaly nádoby III a IV a 26 % písku nádoba II. V prvních dnech provozu se drcení prohlubovalo opakovaným přisypáváním a za 1 směnu se zpracovalo jen 10 centů rudy, z čehož připadlo 33½ % do nádoby IV, 36 % do nádoby III a 30½ % do nádoby II.

věta pokračuje na dalším listu ⟶