⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Tato šachta je hloubena kolmo (saiger) na žíle Geschiebergang a od povrchu do hloubky 10 lochtanů je vyzděná, protože je do této hloubky obklopena souvislou haldovou sutí[?], na níž stojí i ostatní šachetní budovy. V tomto úseku má délku 1,84 lochtanu a šířku 1 lochtan a skládá se ze dvou těžních oddělení (Treibschacht) a jízdní šachty (Fahrschacht), která se nachází ve východní stěně šachty. Každé z těžních oddělení má ve světlosti šířku 3 stopy, stejně jako jízdní šachta. Mezi každým oddělením a na každé kratší stěně šachty je položen vodicí sloupek[?] (Ziehpfosten) o šířce 6", takže na délku šachty připadají 4 vodicí sloupky[?] = 24" šířky, a tedy celkem = 11 stop = 1,84 lochtanu délky šachty.

Zdivo šachty je přímočaré, pravoúhlé a je nasazeno na nosných obloucích (Tragbögen). Tento způsob uložení[?] spočívá v tom, že dva 4 a dva 2 lochtany dlouhé

[obr] [bez popisku – kresba zděného šachetního profilu s oblouky]

[?] oblouky byly vyzděny s výškou oblouku 4⅔ stopy[?], resp. 2 stopy, z nichž dva oblouky a jsou vyvedeny na kratších stěnách od visutého k ležatému boku a další dva b na obou delších stěnách, přičemž první tvoří opěru (Widerlager) pro druhé. Pro větší odolnost proti bočnímu tlaku je zdivo šachty dále čas od času opatřeno pásovými oblouky c, na něž pak bývá obvykle nasazeno ploché zdivo[?] (Scheibenmauer). Hloubení[?] šachetního rovnoběžníku o délce 4 sáhy a šířce 2 sáhy sestávalo[?] Vyzdívání v haldových horninách, jimiž pronikala značná voda, se provádělo — aby se zabránilo nevyhnutelnému propadávání hornin a přesouvání či úplnému zhroucení velmi silné výztuže (Zimmerung) — v zimě za trvalého mrazu, kdy přitékající voda zamrzala a jako led tak velmi usnadňovala jinak nesmírně nákladnou a nebezpečnou práci, takže byla velmi rychle dokončena a výztuž zhotovena dříve, než led roztál.

Úprava šachty Dreifaltigkeitschacht[?] byla provedena nejprve v jedné, jižní[?] (mittägig) polovině, a to až po vodní hladinu, a byla zhotovena jímka (Fassung), aby bylo možné provést vestavbu nového, teprve postavovaného[?] stroje, zatímco tyčová kunšt pracující v severním boku šachty[?] udržovala vody na spodní hladině (zu Sumpf). Poté, co byl nový stroj v chodu, přistoupilo se k úpravě druhé poloviny. Aby se v šachtě předešlo stavění a bourání[?] pomostů, což bylo nesmírně nákladné a časově náročné, s velkým užitkem se použil na řetězech zavěšený most, který bylo možné podle potřeby spouštět nebo zvedat.

Vícenásobným[?] rozšířením[?] se šachta prodlužuje o 4 stopy směrem k východní stěně a je tam vestavěn větší pomost[?], který má sloužit k hloubení pro později vestavovanou jízdní kunšt (Fahrkunst) v novém oddělení šachty, jež má být umístěno mezi těžní a jízdní šachtou.

Co se týče dalšího zajištění šachty, je třeba uvést, že stojí téměř v celém průběhu v pevné hornině a kromě podepření vodorovnými trámy (Einstriche) pro účely vyztužení těžní šachty nevyžaduje žádné další zajištění. Vyztužení těžní šachty je — jelikož šachta padá kolmo a těží se v okrouhlých[?] bečkách (Tonne) — velmi jednoduché. Ve svislých vzdálenostech jedné délky sloupku, tedy 1½ sáhu, jsou nad sebou vodorovně v šachtě uloženy 3 vodorovné trámy o síle přesně 6", které od sebe odstupují 3 stopy a tím mezi sebou tvoří obě oddělení šachty. Na každém z těchto trámů jsou pak na vnitřní ploše přibity vždy 4 sloupky zvané rozdělovací latě (Schiedlatten), z nichž každá sahá jen do poloviny výšky mezi dvěma trámy, takže vždy začíná nová lať, takže na každém z krajních trámů jsou přibity dolní konce 4 horních a horní konce 4 dolních latí. Na prostředním trámu jsou na obou stranách přibity příslušné rozdělovací latě. Přitom je třeba dbát na to, aby trámy ležely přesně vodorovně a konce vždy dvou latí k sobě naprosto přesně přiléhaly a nikde netvořily výstupek, protože by se jinak bečka snadno zachytila a mohla by tím způsobit nejrůznější neštěstí.

Pro lepší zajištění kolmé šachty jsou v pravidelných vzdálenostech 3 sáhů vraženy pomosty k zachycení žebříků (Fahrten), které však nestojí kolmo, nýbrž šikmo pod úhlem 70–75°, což je zařízení, jímž se fárání podstatně usnadňuje, neboť tím je těžiště fárajícího sám od sebe nejlépe podepřeno. Jako nevýhodu jsem však zde shledal, že tato mezera po 3 sázích je poněkud malá a jednotlivá oddělení na sebe následují příliš rychle, což je rovněž únavné a zejména časově náročné. Za lepší proto považuji rozdělení po 12 loktech, jak je u nás obvykle zachováváno. Podlahy (Sohlen) v šachtě nejsou kladeny vodorovně, nýbrž mají od stanoviště fárajícího směrem k přednímu dlouhému boku mírný spád[?] 3–4°, aby vlhkost, která se na nich nachází, měla možnost odtékat, což mělo i ten důsledek, že šachty vypadaly velmi čistě a upraveně a poskytovaly fárajícím příjemný pobyt.

Doprava na chodbách probíhala důsledně pomocí uherských vozíků (Hunde), které mají objem 2 až 2½ krychlové stopy, tedy podstatně menší než naše. Tvar beden je stejný. Chybí jim však na zadní straně třmen a držadlo, a k řízení a vedení vozíku je poblíž zadního horního[?] rohu každé z podélných bočnic zhotoven oválný zářez, do něhož tlačič vozíků (Hundstößer) vkládá ruku[?]. Kola nejsou jako u nás celá z litiny, nýbrž z tvrdého dřeva, obepnutá železným kruhem a vyložená železnou pánví, kterou jsou nasazena na nápravy. Obě přední kola mají výšku[?] 5" a zadní

[obr] [kresba vozíku ze strany a zepředu – bez popisku]

výšku 8" a společnou šířku 1 palec, železa jsou přišroubována ke korytu[?], přičemž zadní se nachází asi 1 palec za střední čárou, měřeno napříč jízdní dráhy. Pro další upevnění a dosažení větší stability vedou od bedny po každé straně dolů dva železné pásy a a b, které na dolní hraně bedny u bodu d tvoří koleno a pomocí objímky umístěné na jejich konci obepínají železa, opírají se o ně a jsou drženy malou závlačkou, čímž navíc zajišťují kola proti sesmeknutí. Jak je patrné z obrázku, zadní kování[?] jde shora šikmo dopředu dolů, což má výhradně za účel splynout se směrem síly, kterou vozíkář na vozík vyvíjí; vzniká tak výslednice vodorovné a svislé síly. Při tlačení mají obě zadní kola běžet po kolejnici[?] (Schlagen), na což si většina tlačičů vozíků[?] dobře zvykla, a ačkoli musí vozík kvůli tomu[?] stále ještě nestabilnímu postavení[?] značně přidržovat, přesto se s ním pohybují dosti velkou rychlostí a obratností i po často úzkém a nedokonalém trámovém podkladu (Tragewerk). Vyklápí se do rolen na nakládacím místě (Füllort), které jsou však zařízeny jinak než u nás a jejichž popis bude následovat.

Pod úrovní chodby (Streckensohle) x—y, na níž vozíky přijíždějí, je ve visutém boku šachty, padá-li plocho, nebo na jedné z obou dlouhých stěn, padá-li kolmo, vylámán poměrně velký prostor A, nakládací místo (Füllort), jehož velikost se přirozeně řídí silou dopravy, tedy počtem vozíků[?][?], které má pojmout.

[obr] [kresba, označení písmeny: x — y, A, a, b, c, g[?]]

[obr] [kresba, označení písmeny: B, B, c, e[?]]

Nad těmito prostory leží od jedné dlouhé stěny ke druhé 4 silné trámy, základní prahy (Grundschwellen) a, ve stejné vzdálenosti od sebe jako trámy (Einstriche) v šachtě. Všechny odpovídající[?] kusy musí ležet v jedné svislé rovině. Na podlaze nakládacího místa až k protilehlé stěně šachty leží kolmo pod nimi rovněž takové prahy b, které jsou však kratší a sahají pouze přes šachtu. Mezi těmito horními a dolními prahy jsou pak postaveny 4 páry sloupů c, jež tvoří vedení bečky a oddělení pro jízdní kunšty[?] (Fahrkünste). Vedle a nad zmíněnými prahy a a b vedou pak v šachtě obvyklé tažné trámy[?] (Zugstriche) d s rozdělovacími latěmi e, stejně vysoko, jak již bylo popsáno výše.

Oddělení šachty B, B, lze v podlaze nakládacího místa zakrýt vždy 2 pevnými padacími dvířky (Fallthüren) f, sestavenými ze sloupků, jejichž panty jsou upevněny na sloupech c a která se mohou opírat o silné podkladní dřevo, takže se na ně bečka může postavit a naplnit. Má-li se těžit z nižších[?] hloubek, vyklopí se padací dvířka nahoru a zavěsí se na hák, přičemž přijíždějící bečka může pak pohodlně projít mezerou mezi nimi.

K vybudování samotné rolny (Rolle) slouží rovněž sloupy g, které jsou buď začepovány mezi prahy a a b, nebo stojí svým dolním čepem[?] přímo na holé skalní podlaze rolny. K těmto sloupům se zevnitř rolny přibíjejí sloupky h, které tvoří vlastní prostor rolny a oddělují ji od samotné šachty.

Mezi jedním párem sloupů však mezera není zcela obedněna, nýbrž je u paty postavena jen jedna lať, velmi strmě, aby po ní nemohly sjíždět horniny. Zbytek slouží jako dveře pro vcházení a vycházení nakládačů (Anschläger). Vozíky pak přijíždějí po dopravní dráze a otvory umístěnými v podlaze do této rolny sesypávají hlušinu, odkud se pomocí škrabáku a koryta plní do beček — je to ovšem zdlouhavá a nedokonalá doprava, neboť k naplnění jedné bečky je zapotřebí alespoň 10–12 minut.

K odvodňování jsou vestavěny dva jednočinné vodosloupcové stroje (Wassersäulenmaschine), které stojí vedle sebe a jsou zcela stejně konstruovány, a to v hloubce 85 sáhů pod povrchem. Oba tyto stroje mají sice společné potrubí přívodu vody, jsou však na sobě nezávislé, neboť se za[?] společnou trubkou dělí na dvě větve, takže každý stroj může pracovat samostatně poté, co je cesta k druhému stroji vodě uzavřena. Oba tyto stroje uvádějí do pohybu 2 páry tlačných táhel (Druckgestänge), která však opět mají společné výtlačné potrubí[?] (Steigrohre). Spád pro tyto dva sesterské stroje[?] činí 73⅔ sáhu a průměrné množství vody, jež je k dispozici za sucha, 50 krychlových stop za minutu. Užitečný výkon[?] činí 48,4 koňské síly.

Pokusím se nyní stručně[?] uvést jednotlivé rozměry, a k tomu[?] ještě doložit výpočtem stroje. Spád tedy činí 73⅔ sáhu = 442 stop a množství vody = 0,833 krychlové stopy za sekundu = Q

Necháme-li hnací píst (Treibkolben) pohybovat se nahoru a dolů střední rychlostí v = 1', dostaneme pro jeho průřez obsah F = 2·Q / v = 2·0,833 / 1 = 1,666 čtverečné stopy

a necháme-li vodu v přívodní a odtokové —

věta pokračuje na dalším listu ⟶