⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Tato šachta je hloubena kolmo (saiger) na žíle Geschiebergang a od povrchu do hloubky 10 lochtanů je vyzděná, protože je do této hloubky obklopena souvislou haldovou sutí[?], na níž stojí i ostatní šachetní budovy. V tomto úseku má délku 1,84 lochtanu a šířku 1 lochtan a skládá se ze dvou těžních oddělení (Treibschacht) a jízdní šachty (Fahrschacht), která se nachází ve východní stěně šachty. Každé z těžních oddělení má ve světlosti šířku 3 stopy, stejně jako jízdní šachta. Mezi každým oddělením a na každé kratší stěně šachty je položen vodicí sloupek[?] (Ziehpfosten) o šířce 6", takže na délku šachty připadají 4 vodicí sloupky[?] = 24" šířky, a tedy celkem = 11 stop = 1,84 lochtanu délky šachty.
Zdivo šachty je přímočaré, pravoúhlé a je nasazeno na nosných obloucích (Tragbögen). Tento způsob uložení[?] spočívá v tom, že dva 4 a dva 2 lochtany dlouhé
[obr] [bez popisku – kresba zděného šachetního profilu s oblouky]
[?] oblouky byly vyzděny s výškou oblouku 4⅔ stopy[?], resp. 2 stopy, z nichž dva oblouky a jsou vyvedeny na kratších stěnách od visutého k ležatému boku a další dva b na obou delších stěnách, přičemž první tvoří opěru (Widerlager) pro druhé. Pro větší odolnost proti bočnímu tlaku je zdivo šachty dále čas od času opatřeno pásovými oblouky c, na něž pak bývá obvykle nasazeno ploché zdivo[?] (Scheibenmauer). Hloubení[?] šachetního rovnoběžníku o délce 4 sáhy a šířce 2 sáhy sestávalo[?] Vyzdívání v haldových horninách, jimiž pronikala značná voda, se provádělo — aby se zabránilo nevyhnutelnému propadávání hornin a přesouvání či úplnému zhroucení velmi silné výztuže (Zimmerung) — v zimě za trvalého mrazu, kdy přitékající voda zamrzala a jako led tak velmi usnadňovala jinak nesmírně nákladnou a nebezpečnou práci, takže byla velmi rychle dokončena a výztuž zhotovena dříve, než led roztál.
Úprava šachty Dreifaltigkeitschacht[?] byla provedena nejprve v jedné, jižní[?] (mittägig) polovině, a to až po vodní hladinu, a byla zhotovena jímka (Fassung), aby bylo možné provést vestavbu nového, teprve postavovaného[?] stroje, zatímco tyčová kunšt pracující v severním boku šachty[?] udržovala vody na spodní hladině (zu Sumpf). Poté, co byl nový stroj v chodu, přistoupilo se k úpravě druhé poloviny. Aby se v šachtě předešlo stavění a bourání[?] pomostů, což bylo nesmírně nákladné a časově náročné, s velkým užitkem se použil na řetězech zavěšený most, který bylo možné podle potřeby spouštět nebo zvedat.
Vícenásobným[?] rozšířením[?] se šachta prodlužuje o 4 stopy směrem k východní stěně a je tam vestavěn větší pomost[?], který má sloužit k hloubení pro později vestavovanou jízdní kunšt (Fahrkunst) v novém oddělení šachty, jež má být umístěno mezi těžní a jízdní šachtou.
Co se týče dalšího zajištění šachty, je třeba uvést, že stojí téměř v celém průběhu v pevné hornině a kromě podepření vodorovnými trámy (Einstriche) pro účely vyztužení těžní šachty nevyžaduje žádné další zajištění. Vyztužení těžní šachty je — jelikož šachta padá kolmo a těží se v okrouhlých[?] bečkách (Tonne) — velmi jednoduché. Ve svislých vzdálenostech jedné délky sloupku, tedy 1½ sáhu, jsou nad sebou vodorovně v šachtě uloženy 3 vodorovné trámy o síle přesně 6", které od sebe odstupují 3 stopy a tím mezi sebou tvoří obě oddělení šachty. Na každém z těchto trámů jsou pak na vnitřní ploše přibity vždy 4 sloupky zvané rozdělovací latě (Schiedlatten), z nichž každá sahá jen do poloviny výšky mezi dvěma trámy, takže vždy začíná nová lať, takže na každém z krajních trámů jsou přibity dolní konce 4 horních a horní konce 4 dolních latí. Na prostředním trámu jsou na obou stranách přibity příslušné rozdělovací latě. Přitom je třeba dbát na to, aby trámy ležely přesně vodorovně a konce vždy dvou latí k sobě naprosto přesně přiléhaly a nikde netvořily výstupek, protože by se jinak bečka snadno zachytila a mohla by tím způsobit nejrůznější neštěstí.
Pro lepší zajištění kolmé šachty jsou v pravidelných vzdálenostech 3 sáhů vraženy pomosty k zachycení žebříků (Fahrten), které však nestojí kolmo, nýbrž šikmo pod úhlem 70–75°, což je zařízení, jímž se fárání podstatně usnadňuje, neboť tím je těžiště fárajícího sám od sebe nejlépe podepřeno. Jako nevýhodu jsem však zde shledal, že tato mezera po 3 sázích je poněkud malá a jednotlivá oddělení na sebe následují příliš rychle, což je rovněž únavné a zejména časově náročné. Za lepší proto považuji rozdělení po 12 loktech, jak je u nás obvykle zachováváno. Podlahy (Sohlen) v šachtě nejsou kladeny vodorovně, nýbrž mají od stanoviště fárajícího směrem k přednímu dlouhému boku mírný spád[?] 3–4°, aby vlhkost, která se na nich nachází, měla možnost odtékat, což mělo i ten důsledek, že šachty vypadaly velmi čistě a upraveně a poskytovaly fárajícím příjemný pobyt.
Doprava na chodbách probíhala důsledně pomocí uherských vozíků (Hunde), které mají objem 2 až 2½ krychlové stopy, tedy podstatně menší než naše. Tvar beden je stejný. Chybí jim však na zadní straně třmen a držadlo, a k řízení a vedení vozíku je poblíž zadního horního[?] rohu každé z podélných bočnic zhotoven oválný zářez, do něhož tlačič vozíků (Hundstößer) vkládá ruku[?]. Kola nejsou jako u nás celá z litiny, nýbrž z tvrdého dřeva, obepnutá železným kruhem a vyložená železnou pánví, kterou jsou nasazena na nápravy. Obě přední kola mají výšku[?] 5" a zadní
[obr] [kresba vozíku ze strany a zepředu – bez popisku]
výšku 8" a společnou šířku 1 palec, železa jsou přišroubována ke korytu[?], přičemž zadní se nachází asi 1 palec za střední čárou, měřeno napříč jízdní dráhy. Pro další upevnění a dosažení větší stability vedou od bedny po každé straně dolů dva železné pásy a a b, které na dolní hraně bedny u bodu d tvoří koleno a pomocí objímky umístěné na jejich konci obepínají železa, opírají se o ně a jsou drženy malou závlačkou, čímž navíc zajišťují kola proti sesmeknutí. Jak je patrné z obrázku, zadní kování[?] jde shora šikmo dopředu dolů, což má výhradně za účel splynout se směrem síly, kterou vozíkář na vozík vyvíjí; vzniká tak výslednice vodorovné a svislé síly. Při tlačení mají obě zadní kola běžet po kolejnici[?] (Schlagen), na což si většina tlačičů vozíků[?] dobře zvykla, a ačkoli musí vozík kvůli tomu[?] stále ještě nestabilnímu postavení[?] značně přidržovat, přesto se s ním pohybují dosti velkou rychlostí a obratností i po často úzkém a nedokonalém trámovém podkladu (Tragewerk). Vyklápí se do rolen na nakládacím místě (Füllort), které jsou však zařízeny jinak než u nás a jejichž popis bude následovat.
Pod úrovní chodby (Streckensohle) x—y, na níž vozíky přijíždějí, je ve visutém boku šachty, padá-li plocho, nebo na jedné z obou dlouhých stěn, padá-li kolmo, vylámán poměrně velký prostor A, nakládací místo (Füllort), jehož velikost se přirozeně řídí silou dopravy, tedy počtem vozíků[?][?], které má pojmout.
[obr] [kresba, označení písmeny: x — y, A, a, b, c, g[?]]
[obr] [kresba, označení písmeny: B, B, c, e[?]]
Nad těmito prostory leží od jedné dlouhé stěny ke druhé 4 silné trámy, základní prahy (Grundschwellen) a, ve stejné vzdálenosti od sebe jako trámy (Einstriche) v šachtě. Všechny odpovídající[?] kusy musí ležet v jedné svislé rovině. Na podlaze nakládacího místa až k protilehlé stěně šachty leží kolmo pod nimi rovněž takové prahy b, které jsou však kratší a sahají pouze přes šachtu. Mezi těmito horními a dolními prahy jsou pak postaveny 4 páry sloupů c, jež tvoří vedení bečky a oddělení pro jízdní kunšty[?] (Fahrkünste). Vedle a nad zmíněnými prahy a a b vedou pak v šachtě obvyklé tažné trámy[?] (Zugstriche) d s rozdělovacími latěmi e, stejně vysoko, jak již bylo popsáno výše.
Oddělení šachty B, B, lze v podlaze nakládacího místa zakrýt vždy 2 pevnými padacími dvířky (Fallthüren) f, sestavenými ze sloupků, jejichž panty jsou upevněny na sloupech c a která se mohou opírat o silné podkladní dřevo, takže se na ně bečka může postavit a naplnit. Má-li se těžit z nižších[?] hloubek, vyklopí se padací dvířka nahoru a zavěsí se na hák, přičemž přijíždějící bečka může pak pohodlně projít mezerou mezi nimi.
K vybudování samotné rolny (Rolle) slouží rovněž sloupy g, které jsou buď začepovány mezi prahy a a b, nebo stojí svým dolním čepem[?] přímo na holé skalní podlaze rolny. K těmto sloupům se zevnitř rolny přibíjejí sloupky h, které tvoří vlastní prostor rolny a oddělují ji od samotné šachty.
Mezi jedním párem sloupů však mezera není zcela obedněna, nýbrž je u paty postavena jen jedna lať, velmi strmě, aby po ní nemohly sjíždět horniny. Zbytek slouží jako dveře pro vcházení a vycházení nakládačů (Anschläger). Vozíky pak přijíždějí po dopravní dráze a otvory umístěnými v podlaze do této rolny sesypávají hlušinu, odkud se pomocí škrabáku a koryta plní do beček — je to ovšem zdlouhavá a nedokonalá doprava, neboť k naplnění jedné bečky je zapotřebí alespoň 10–12 minut.
K odvodňování jsou vestavěny dva jednočinné vodosloupcové stroje (Wassersäulenmaschine), které stojí vedle sebe a jsou zcela stejně konstruovány, a to v hloubce 85 sáhů pod povrchem. Oba tyto stroje mají sice společné potrubí přívodu vody, jsou však na sobě nezávislé, neboť se za[?] společnou trubkou dělí na dvě větve, takže každý stroj může pracovat samostatně poté, co je cesta k druhému stroji vodě uzavřena. Oba tyto stroje uvádějí do pohybu 2 páry tlačných táhel (Druckgestänge), která však opět mají společné výtlačné potrubí[?] (Steigrohre). Spád pro tyto dva sesterské stroje[?] činí 73⅔ sáhu a průměrné množství vody, jež je k dispozici za sucha, 50 krychlových stop za minutu. Užitečný výkon[?] činí 48,4 koňské síly.
Pokusím se nyní stručně[?] uvést jednotlivé rozměry, a k tomu[?] ještě doložit výpočtem stroje. Spád tedy činí 73⅔ sáhu = 442 stop a množství vody = 0,833 krychlové stopy za sekundu = Q
Necháme-li hnací píst (Treibkolben) pohybovat se nahoru a dolů střední rychlostí v = 1', dostaneme pro jeho průřez obsah F = 2·Q / v = 2·0,833 / 1 = 1,666 čtverečné stopy
a necháme-li vodu v přívodní a odtokové —
wurde an den Regulirungsarbeiten des Einigkeitschachtes begonnen, da er seit dem Jahre 1826 einer Gewerkschaft überlassen, ganz unregelmäßige Stöße hatte, schlecht und nothdürftig ausgezimmert und überhaupt nur mit Lebensgefahr zu befahren war. In ihm befanden sich früher 2 Stangenkünste, welche die Tiefbauwasser aus einer Teufe von 100 Lachter unter der Danielstollensohle hoben. Diese Regulirungsarbeiten wurden nebst dem Einbau der Wassersäulenmaschine in 4 Jahren vollendet.
Dieser Schacht ist saiger auf dem Geschiebergang abgeteuft und steht vom Tage herein bis auf 10 Lachter Teufe in Mauerung, weil er soweit von völligem Haldenschutte[?], auf welchem auch die übrigen Schachtgebäude stehen, umgeben ist. Er hat daselbst eine Länge von 1,84 Lachter und eine Breite von 1 Lachter und besteht aus den beiden Treibschachtabtheilungen und dem Fahrschacht, welcher im östlichen Schachtstoß sich befindet. Jede von den Treibschachtabtheilungen hat im Lichten eine Weite von 3 Fuß und ebenso der Fahrschacht. Zwischen jeder Abtheilung und an jedem kürzern Stoß des Schachtes ist nun ein Ziehpfosten[?] von je 6" breit gelegt; man hat also in der Länge des Schachtes 4 Ziehpfosten[?] = 24" Breite und daher in Summa = 11' = 1,84 Lachter Schachtlänge.
Die Schachtmauerung ist geradlinig rechtwinkelig und auf Tragbögen aufgesetzt. Diese Art der Auflagerung[?] besteht nämlich darin, daß zwei 4 und zwei 2 Lachter lange
[obr] [bez popisku – kresba zděného šachetního profilu s oblouky]
[?] Bögen mit resp. 4 ⅔'[?] und 2' Bogenhöhe aufgeführt worden, von denen zwei Bögen a an den kurzen Stößen vom Hangenden zum Liegenden und die beiden anderen b an den beiden langen Stößen aufgeführt sind, indem die ersten die Widerlager für die beiden letzten bilden. Zur größeren Widerstandsfähigkeit gegen den Seitendruck ist ferner die Schachtmauerung von Zeit zu Zeit mit Gürtelbögen c versehen, auf welche dann wieder gewöhnlich Scheibenmauer[?] aufgesetzt wird. Die Abteufung[?] des Schachtparallelogramms von 4 Klafter Länge und 2 Klafter Breite besteht[?] Die Ausmauerung in den Haldenbergen, durch welche bedeutende Wasser zudrangen, geschah, um das unvermeidliche Nachfallen der Berge und Überschieben oder gänzliches Zusammenbrechen der sehr starken Zimmerung zu verhüten, im Winter bei andauernder Kälte, wodurch das zusitzende Wasser fror und als Eis die sonst äußerst kostspielige und gefährliche Arbeit so sehr begünstigte, daß sie sehr rasch vollendet und die Zimmerung hergestellt war bevor das Eis aufthaute.
Die Regulirung des Dreifaltigkeitschachtes[?] wurde zuerst in der einen mittägigen Hälfte bis auf den Wasserstand vorgenommen und die Fassung hergestellt, um die Einbauung der neuen aufzustellenden[?] Maschine vornehmen zu können, während die im nördlichen Schachtschoße[?] spielende Stangenkunst die Wasser zu Sumpf hielten. Nachdem nun die neue Maschine im Gang war, nahm man die Regulirung der zweiten Hälfte vor. Um im Schacht das Rüsten und Abschlagen[?] von Bühnen zu vermeiden, welches ungemein kostspielig und zeitraubend war, benutzte man mit sehr großem Vortheil eine an Ketten hängende Brücke, welche nach Bedarf nachgelassen oder gehoben werden konnte.
Unter mehrfacher[?] Erweiterung[?] wird der Schacht um 4 Schuh gegen den östlichen Stoß hin länger und hat daselbst eine größere Bühne[?] eingebaut, welche zum Abteufen für die später in die neue Schachtabtheilung einzubauende Fahrkunst dienen soll, welche zwischen dem Treibe- und Fahrschacht zu liegen kommen.
Was die weitere Unterstützung des Schachtes betrifft, so ist anzuführen, daß er fast durchgehends in festem Gestein steht und außer der Unterstützung durch die Schachteinstriche zum Behufe der Treibschachtauszimmerung weiter keine Verwahrung nöthig hat. Die Auszimmerung des Treibschachtes ist, da der Schacht saiger fällt und mit runden[?] Tonnen gefördert wird, sehr einfach. Es sind in senkrechten Entfernungen von einer Pfostenlänge oder von 1½ Klafter unter einander söhlig im Schachte 3 genau 6" starke Einstriche gelegt, die 3 Fuß von einander abstehen und so zwischen sich die beiden Schachtabtheilungen bilden. An jedem dieser Einstriche sind dann in der innern Fläche je 4 Pfosten, Schiedlatten genannt, angenagelt, deren jeder bis auf die Hälfte der Höhe zweier Einstriche reichen, weshalb immer eine neue Pfoste beginnt, so daß also auf jedem der äußersten Einstriche die untern Enden der 4 obern und die obern Enden der 4 untern Pfosten aufgenagelt sind. An dem mittelsten Einstriche werden an beiden Seiten die betreffenden Schiedlatten aufgenagelt. Hierbei muß nun berücksichtigt werden, daß die Einstriche genau söhlig liegen und die Enden je zweier Pfosten ganz genau an einander passen und nirgends einen Vorsprung bilden, da sonst die Tonne leicht hängen bleiben und dadurch Unglück mancherlei Art herbeigeführt werden könnte.
Zur bessern Sicherung des saigeren Schachtes sind in 3 Klaftern regelmäßiger Entfernung Bühnen geschlagen zum Abfangen der Fahrten, jedoch diese nicht seiger, sondern geneigt unter einem Winkel von 70-75° stehen, eine Einrichtung, wodurch das Fahren wesentlich erleichtert wird, indem dadurch der Schwerpunkt des Fahrenden von selbst am besten unterstützt ist. Als Uebelstand hierbei habe ich aber gefunden, daß dieser Zwischenraum von je 3 Klafter etwas zu klein ist und die Abtheilungen zu rasch auf einander folgen, was ebenfalls ermüdend und besonders aber viel Zeit raubend ist. Für besser halte ich daher die Eintheilung von je 12 Ellen, wie sie bei uns durchschnittlich festgehalten wird. Die Sohlen im Schacht werden nicht söhlig gelegt, sondern fallen nach dem vordern langen Stoß, vom Standpunkt des Fahrenden aus genommen, ein kleine Steigung[?] von 3-4°, um der sich auf ihnen befindlichen Feuchtigkeit Gelegenheit zum Ablaufen zu geben, was auch zur Folge hatte, daß die Schächte sehr reinlich und sauber aussehen und den Fahrenden einen angenehmen Aufenthalt darbot.
Die Förderung auf den Strecken erfolgte durchgehends durch ungarische Hunde, welche einen Fassungsraum von 2 bis 2½ C' haben, also bedeutend kleiner als die unsrigen sind. Die Form der Kästen ist dieselbe. Ihnen fehlt aber an der hintern Seite der Bügel und die Handhabe und zum Regieren und Lenken desselben ist in der Nähe des hintern obern [?] jeder langen Seitenwand ein ovaler Einschnitt angebracht, in welchem die Hundstößer die Hand anhalten[?]. Die Räder bestehen nicht wie bei uns völlig aus Gußeisen, sondern aus hartem Holz mit einem eisernen Ring umschlagen und mit einer eisernen Büchse ausgelegt, mit der sie an den Achsen angesteckt werden. Die beiden vordern Räder haben eine Höhe[?] von 5" und die
[obr] [kresba vozíku ze strany a zepředu – bez popisku]
hinten eine Höhe von 8" und eine gemeinschaftliche Breite von 1 Zoll, die Eisen sind an den Trog[?] angeschraubt und zwar befindet sich die hintere ungefähr 1 Zoll hinter der Mittellinie, quer nach der Fahrt genommen. Zu weiterer Befestigung und zur Hervorbringung größerer Stabilität gehen von den Kasten herab an jeder Seite zwei eiserne Bänder a u. b, welche an der unteren Kante des Kastens bei d ein Knie bildend mittelst einer an ihrem Ende angebrachten Lasche die Eisen umfassen, sich auf ihnen aufstützen und mit einem kleinen Vorstecker gehalten außerdem noch die Räder vor dem Herabrollen sichern. Wie aus der Figur ersichtlich geht das hintere Beschläge[?] von oben schräg nach vorn zu herab, welches lediglich den Zweck hat, beim Stoßen mit der Richtung der Kraft, welche auf den Hund ausgeübt wird, zusammenzufallen; stellt sich daher als Resultante einer horizontalen und einer vertikalen Kraft heraus. Beim Stoßen sollen nun die beiden hinteren Räder auf der Schlagen[?] laufen, welcher Forderung auch die meisten Hundstößer[?] sich gut gewöhnen und obgleich sie den Hund wegen hierbei[?] immerhin noch instabilen Standes[?] bedeutend halten müssen, so schießen sie doch mit ziemlicher Geschwindigkeit und Geschicklichkeit auf dem oft schmalen und mangelhaften Tragewerk. Gestürzt wird in Rollen auf dem Füllort, welche aber anders eingerichtet sind, als bei uns und deren Beschreibung folgen soll.
Ist unterhalb der Streckensohle x y, auf der die Hunde ankommen, im Hangenden des Schachtes, fällt er flach oder an einem der beiden langen Stöße, fällt er saiger, ein ziemlich großer Raum A, das Füllort, ausgehauen, dessen Größe sich natürlich je nach der Stärke der Förderung, also nach den Wagen[?] [?] richtet, die er fassen soll.
[obr] [Zeichnung, Buchstabenbezeichnungen: x — y, A, a, b, c, g[?]]
[obr] [Zeichnung, Buchstabenbezeichnungen: B, B, c, e[?]]
Ueber diesen Räumen liegen von einer langen Wand zur andern 4 starke Bäume, die Grundschwellen a in gleicher Entfernung von einander wie die Schachteinstriche. Es müssen sämmtliche [?] correspondirende Stück in einer senkrechten Ebene liegen. Auf der Sohle des Füllorts bis zum gegenüberliegenden Schachtstoß liegen senkrecht unter jenen ebenfalls dergleichen Schwellen b, die aber kürzer sind und bloß über den Schacht reichen. Zwischen diesen oberen und unteren Schwellen sind nun 4 Paar Säulen c gestellt, welche die Tonnenleitung und die Abtheilung für die Fahrkünste[?] bilden. Neben und über genannten Schwellen a u. b gehen dann im Schacht die gewöhnlichen Zugstriche[?] d mit den Scheidlatten e ebenso hoch, wie sie oben schon beschrieben wurden.
Die Schachtabtheilung B, B, ist in der Sohle des Füllorts mit je 2 starken aus Pfosten zusammengefügten Fallthüren f, deren Angel an den Säulen c angebracht sind und die sich auf starken Unterlagshölzern auflegen können, verdeckbar, so daß sich die Tonne darauf aufsetzen und gefüllt werden kann. Soll aus niederen[?] Teufen gefördert werden, so klappt man die Fallthüren in die Höhe und hängt sie an einem Haken fest, wobei dann die kommende Tonne bequem dazwischen hindurch gehen kann.
Zur Herstellung der Rolle selbst dienen ebenfalls Säulen g, welche entweder zwischen den Schwellen a und b eingezapft sind, oder mit ihrem unteren Zapf[?] auf der blossen Gesteinssohle der Rolle aufstehen. An diese Säulen werden innen von der Rolle aus Pfosten h angeschlagen, welche den eigentlichen Rollenraum bilden und diesen vom Schachte selbst trennen.
Zwischen ein Paar Säulen wird jedoch der Zwischenraum nicht ganz beschlagen, sondern nur am Fuß eine Pfoste auf die
sehr steil gestellt, damit keine Berge herabrollen können. Das Uebrige dient als Thür zum Ein- und Ausgehen für die Anschläger. Die Hunde kommen nun auf dem Förderwerke an, und stürzen durch am Boden befindliche Oeffnungen die Berge in diese Rolle, aus der sie mittelst Kratzen und Trog in die Tonnen gefüllt werden, eine freilich zeitraubende und schlechte Förderung, indem wenigstens zur Füllung einer Tonne 10–12 Minuten erforderlich sind.
Behufs der Wasserhaltung sind zwei einfachwirkende Wassersäulenmaschinen, welche nebeneinander stehen und ganz vollkommen gleich construirt sind eingebaut und zwar stehen diese 85 Klafter unter Tage. Diese beiden Maschinen haben zwar eine gemeinschaftliche Wassereinfallsröhrentour, sind jedoch von einander unabhängig, indem sich hinter die[?] gemeinschaftliche Röhre gabelt und dadurch jede Maschine für sich, nachdem der Weg zu der anderen dem Wasser abgesperrt ist, wirken kann. Diese beiden Maschinen setzen nun 2 Paar Druckgestänge in Bewegung, welche aber ebenfalls wieder gemeinschaftliche Steigrohren[?] besitzen. Das Gefälle für diese beiden Schwestermaschinen[?] beträgt 73⅔ Klafter und die zu Gebote stehende durchschnittliche Wassermenge in trockener Witterung 50 Kubikfuß pro Minute. Die Nutzleistung[?] ist 48,4 Pferdekräfte.
Ich will nun versuchen die einzelnen Dimensionen in Kürze[?], hierzu[?] noch durch eine Berechnung der Maschine darzulegen. Das Gefälle ist also 73⅔ Klafter = 442 Fuß und die Wassermenge = 0,833 Kubikfuß pro Secunde. = Q
Lassen wir den Treibkolben mit der mittleren Geschwindigkeit v = 1' auf und niedergehen, so haben wir für dessen Querschnitt den Inhalt F = 2.Q / v = 2·0,833 / 1 = 1,666 □'
und lassen wir das Wasser in dem Einfalls- und Ausguß-
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.