Dělají se dva stěry (Abstriche): horní, který sahá zhruba do poloviny kalového stolu (Heerd), tvoří tzv. průchozí kal (Schlich)[?] a jde na huť, dolní naproti tomu tvoří hlušinu. Voda přitom stéká[?] pod stavěcí desku[?], aby lépe rozptýlila kal padající[?] ze stavěcí desky[?].

Kaly[?] z praní rudy[?] se dopírají na uherském kalovém stolu, jak jsem ho už popsal výše. I zde se dělají 2 stěry: dodatelný kal a hlušina.

[?] žíly se[?] odtud rovněž po železnici dopravují na stoupu v Krásně.

Během mého tamního pobytu se právě ještě stavěla nová prací budova, do níž má být zařízen mokrý žentour[?] (Nassgöpelwerk) a několik mokrých kalových stolů.

Důl Marien Grube

Nejvýznamnější žíly, které se zde zejména dobývají, jsou:

1, žíla Adalberti probíhá ve směru h. 13 a upadá 75°–80° k [?]. Má mocnost průměrně 1 sáh a nese galenit (Bleiglanz), železitý spat (Spatheisenstein), ryzí stříbro, hnědec (Braunspath), vápenec (Kalkspath) a tzv. sametovou lesklici (Sammtblende, jehlicovitou železnou rudu).

2, žíla Marien, pravděpodobně jihozápadní pokračování žíly Marien u dolu Adalberti Grube, probíhá ve směru h. 14 a rovněž upadá 75–80°. Obě žíly se stýkají poblíž Mariaschachtu.

3, žíla Aloysi probíhá ve směru h. 11 a upadá 80–90° k východu.

Do této šachty jsme sfárali [nad přeškrtnutým: „na"] pomocí těžní klece a vyjeli jsme zpět na chodicím stroji (Fahrkunst), který budu dále[?] popisovat. Šachta stojí kolmo (saiger) a je hloubena v okolní hornině. Ve hloubce 80 sáhů pod povrchem protíná žílu Wenzels, poté žílu Adalberti a svým nejnižším bodem stojí v drobě (Grauwackenschiefer). Její celková hloubka do nejnižšího bodu činí 355 latrů a do 26.[?] patra je hluboká 348 latrů. Odvodnění (Wasserhaltung) v této šachtě není, nýbrž voda na každém patře stéká do Adalbertischachtu, kde je zvedána čerpadly poháněnými vodním kolem. Šachta sama nemá žádnou další výztuž kromě samozřejmě výdřevy pro fárání a těžbu. Ve vzdálenostech 4 sáhů jsou zabudovány rámy[?] (Jöcher), na jejichž středu jsou upevněny vodicí trámy pro těžní klec.

Popis chodicího stroje

Chodicí stroj je poháněn parním strojem. Jde o dvouválcový, jednočinný vysokotlaký stroj, který pracuje bez kondenzace a jen s malou expanzí.

Táhla chodicího stroje (Gestänge) jsou sestavena z 8 stop dlouhých kovaných železných kolejnic, a protože zdvih táhel činí 12', jsou na nich dřevěné stupačky (Fahrbühnen) umístěny ve vzdálenostech 4 sáhů. Aby se značná váha obou táhel, neboť[?] už[?] při jejich současné délce, včetně všech na nich připevněných částí, avšak bez ohledu

[obr] Tab. VIII, obr. I–X.

[obr] Obr. I, II.

[obr] Obr. VIII.

na váhu fárajícího mužstva, váží 314 centů, částečně odlehčila, a tím se snížil tlak na pístové kotouče[?], nacházejí se v šachtě ve vzdálenostech 32 sáhů od jámy (Hängebank) tzv. vyrovnávací zařízení lan[?] (Seilgleichvorrichtungen).

Skládají se ze silných, přes pevně uložené kladky vedených, částečně běžících řetězů, které během pohybu táhel zůstávají v napjatém, visícím stavu. Tyto řetězy kromě vyrovnání poskytují ještě záchytné zařízení. Kdyby však v takovém případě praskly i samotné řetězy, pádu táhel zabraňují záchytná zařízení umístěná uprostřed mezi vždy 2 vyrovnávacími zařízeními, která táhlo bezpečně zadrží, jakmile dosáhne svého nejnižšího bodu.

Aby se zabránilo kmitání táhel, které vzniká současným přestupováním mužstva, jsou všechna vyrovnávací a záchytná zařízení opatřena vedeními táhel, která jim umožňují pouze přesně svislý pohyb. Jsou rozmístěna ve vzdálenostech 16 sáhů. V horní polovině, kde jsou táhla sama silnější a navíc udržována v silném napětí vahou spodních částí, tato vzdálenost vedení postačuje. V dolní polovině jsou naproti tomu mezi uvedenými umístěna ještě další, oddělená vedení, takže zde následují ve vzdálenostech 8 sáhů.

Zabudování táhel ukazuje obrázek 2. Malé kroužky znázorňují desky pro spojení jednotlivých kolejnic táhel. Vzdálenost obou táhel od středu ke středu činí 2 vídeňské stopy, čili podle anglické[?] pracovní míry 25''. Vedle šachty s chodicím strojem se nachází fárací a poté těžní šachta. Ve fárací šachtě jsou jednotlivé žebříkové oddíly (Fahrten) umístěny ve vzdálenostech 4 sáhů, takže při poloze táhel podle obrázku 2 se stupačky a patra šachty nacházejí ve stejné výšce. Fárající mužstvo proto může vystupovat jen po každém druhém zdvihu, neboť po následujícím zdvihu se stupačky F dostávají na místo F₁ a stupačky F₁ na místo F a zůstávají[?] tam, kde se nenachází žádné patro šachty. Poslední jmenované je totiž umístěno pouze u F a F₁.

V současnosti je zabudování táhel dokončeno až pod 17. patro, do hloubky 240° [sáhů], s 60 stupačkami na každém táhle, 7 vyrovnávacími a 8 záchytnými zařízeními.

[obr] Obr. I–VII.

Každé ze dvou táhel chodicího stroje se skládá ze 4 vedle sebe stojících řad kovaných železných kolejnic, jejichž průřez se směrem do hloubky, kde zavěšovaná[?] zátěž stále klesá, postupně zmenšuje, a jejichž délka je odměřena tak, že středy jejich spojů mají odstup 8'.

[obr] Obr. II, IV, V, VII.

Mezi kolejnicemi je vložena střední deska a a po obou stranách 2 koncové[?] desky b. Skrz tyto 3 desky a konce vždy 2 kolejnic jsou provlečeny čepy, které nejsou opatřeny hlavami, nýbrž na obou stranách závlačkovými kroužky.

[obr] Obr. III, IV, V.

V místě, kde se nachází spoj kolejnic táhla, jsou na koncových[?] deskách připevněny 2 lišty[?] c' c'' při-

[obr] Obr. I, III, IV.

[obr] Obr. I, II, X.

[obr] Obr. I–III.

[obr] Obr. I, VII, III.

pevněny, a drženy na místě[?] závlačkami spojovacích čepů, které procházejí těmito plechy. Plechy cc jsou od závěsů odkloněny a u jha[?] ohnuty přes nosný trám d. Na něm spočívá stupačka F, sestávající ze 2 latí, která je 36" [přeškrtnuto: „široká"] dlouhá, 20" široká a 1" silná. Mezi 2 vedle sebe ležícími stupačkami zůstává volný prostor 4". Nad každou stupačkou jsou ve výšce průměrně 4' přišroubovány k závěsům 2 železná držadla e, e' a kolejnice závěsů jsou na těchto místech chráněny vloženými železnými deskami proti stlačení.

věta pokračuje na dalším listu ⟶