⟵ věta pokračuje z předchozího listu

U druhé, další třecí mřížové pračky má se 5 síty, k nimž patří vždy jeden ruční sazecí stroj. Speciální zařízení je zcela stejné jako u olovské třecí mřížové pračky. Z prvních tří sít se dělají 2 odsádky, a to první sestává z hlušiny a druhá přichází na přebírací plošinu, kde se vytřiďují olověné krupičky, sfaleritové krupičky a mokré stoupové chody pro mokrou stoupu. Zbylá dvě

síta dávají jako první odsádku rudy, jako druhou přídatné[?] chody, jako třetí sfaleritové krupičky a jako čtvrtou olověné krupičky. Postup při sazecí práci je přitom následující: dělník natáhne určité množství hlušiny na síto, po nějakou dobu sází a odebírá pouze hluché. Poté znovu natáhne, sází a opět odebírá pouze hluché. Toto opakuje několikrát, až se na dně síta vytvoří 3–4″ vysoká vrstva těžkých hmot. Toto množství vysype vedle sebe do hlušinového koryta. Dělník poté znovu natáhne čerstvou hlušinu a opakuje přesně předchozí postup. Poté, co naposledy odebral rudu, natáhne nyní i dříve do hlušinového koryta vysypanou hlušinu zpět na síto a nyní déle a důkladně sází. Poté už se ruda neodebírá, nýbrž první nyní následující odsádka sestává z přídatných chodů, druhá ze sfaleritových krupiček a třetí z galenitových krupiček, jak již bylo výše uvedeno.

Co zde propadlo jedním ze sazecích sít, může jít na následující síto, neboť[?] tato[?] rovněž pracují ruku v ruce. Odsádky galenitových krupiček z prvních tří sít se nakonec ještě odvážejí na malou přebírací plošinu[?], kde se zvlášť vybírají a odstraňují zrna tíživce (Schwerspath), která mají téměř stejnou hustotu jako zrna galenitu, a proto je sazecí práce od sebe neodděluje.

Co projde spodním sítem stříbrnorudné pračky[?], vtéká do kalové cesty. Kal[?] z kalové cesty se vytěpává a sází na 5. sazecím sítě, nejjemnějším. Druhá odsádka

prací cesty se provádí na uherském ohrnovacím stole (Kehrherd). Ke stejné práci patří i sázení nejjemnějšího šlichu, který obsahuje asi 10 lotů stříbra. Poslední z prací cesty, velmi[?] jemné kaly se konečně proplavují na zinkovém ohrnovacím stole.

Uherský stůl, který tvoří poddruh jednoduchých ohrnovacích stolů, je přechodem do kalového žlabu. Sestává, stejně jako ohrnovací stůl, z 11–12 stop dlouhého a 5′ širokého koryta, které v nejnižší části leží zcela vodorovně a lze je uzavřít čtyřmi[?] výpustěmi[?] opatřenými stavidly. Namísto těchto výpustí[?] se také často na jedné straně stavidla vyřezává malý žlábek. Obě zařízení mají jen ten účel, aby se za stavidlem vytvořila jímka, aby kal neodtékal příliš rychle a aby dobré částečky, které se ještě mohou usadit ke dnu, nebyly strhávány s sebou do mírného[?] proudu[?]. Na hlavě stolu je dále umístěna nastavovací nádoba[?] obvyklého druhu s nastavovacími klínky, aby bylo možné kal rovnoměrně rozprostřít po celé ploše stolu. Práce je zcela podobná té u jednoduchého ohrnovacího stolu.

Zinkový ohrnovací stůl, rovněž náležející do kategorie ohrnovacích stolů, má napříč přes plochu stolu 2 štěrbiny[?], pod nimiž leží nádoby čili koryta zvaná podstavce (Untersätze). U paty stolu se nachází obvyklé odtokové koryto. Celý stůl má délku 9 loket a šířku 2¾ lokte. Užitek těchto štěrbin[?] spočívá v tom, že do každé z nich lze, jakmile se stůl pokryje, vymést[?] to, co se nachází nad ní, čímž se to hned dostane do

příslušného podstavce, aniž by se to muselo táhnout přes celý stůl. Během přehrnování[?] musí ovšem obě štěrbiny být uzavřeny, což se velmi účelně provádí proužkem poněkud silnější kůže, který je na horní dlouhé straně nad štěrbinami přibit vodotěsně[?] na dno stolu a poté se prostě přehodí přes štěrbiny, přes něž pak kal klidně odtéká a nejprve[?] jde do mírného[?] stupně. Během této doby dělník čas od času lehce zametá koštětem napříč přes plochu stolu tam a zpět, aby se jednak lehké, hluché částečky lépe odstranily a jednak těžké, kovnaté částečky se snáze usadily ke dnu. Jakmile se konečně stůl pokryje vrstvou rudy[?], otevře se nejprve nejnižší štěrbina tím, že se jen přehodí kožený proužek, a ruda[?] steče do příslušného podstavce. Poté se otevře druhá štěrbina a nechá se rovněž vtéci do podstavce ruda[?], která se nad ní nashromáždila. Rozumí se samo sebou, že tyto štěrbiny musí být umístěny na těch místech, kde právě dochází zejména k oddělení obou rudních usazenin[?], jak bych to nazval, což se ovšem musí osvědčit jen zkušeností. Nejvyšší šlich dosahuje 10 až 12 lotů stříbra, nejnižší 5–6 lotů stříbra a oba se dodávají do hutě.

V těchto prací budovách, v nichž se ale nachází i druhá stříbrnorudná pračka[?], několik přebíracích stolů a tyto oba

Tab. IX.

nacházejí se, stojí kromě toho ještě válcovna materiálu (Zeugwalzwerk). Zařízení a konstrukce téže je[?] dává také příležitost prohlédnout si něco nového, neboť je postavena zcela stejně jako ta, která se nachází v Oloví a kterou jsem tam také [?] popsal. Válce zde rovněž běží ve 2 párech pružných stojanů a podávání se děje pomocí podávacího kola. I když jsem tedy v tomto ohledu[?] mnoho nového nezjistil, domnívám se přesto, že si musím prohlédnout způsob pohybu a zde uplatněný přenos síly drátěným lanem[?], který se zprvu skutečně zdá poněkud složitý.

Přenos pohybu zprostředkovává podzemní, v úrovni tamní[?] Baromeisterovy[?] štoly umístěná kolová komora A s nad zemí umístěným, 69¾′ nad středem kola vysoko položeným prostorem B určeným k umístění válcovny, a to skrze všestranně[?] vyzděnou 5¼′ dlouhou, 3¼′ širokou vystupující šachtičku C. Na výkresu je písmenem a označeno 9¾′ v průměru mající vrchní vodní kolo, opatřené po obvodu čelním kolem, od něhož vychází veškerý pohyb. Do tohoto čelního kola zabírá na vřetenu b upevněné soukolí c. Na b sedí dále litinová kotouč c′. V rovině tohoto kotouče c′ jsou umístěny železné lanové kotouče d, e, f, z nichž kotouč e je pevný, d svisle přestavitelný a f pomocí dřevěné páky g pohyblivý kolem pevného bodu h. Přes tyto 4 kotouče c′, d, e, f je vedeno lano

i k l m. Na pevném vřetenu kotouče c je nasazen druhý lanový kotouč n stejného průměru. o jsou dále kola válcovny, p jsou samotné válce, nasazené na vřetenech q a r. Na vřetenu r sedí lanový kotouč u, sloužící zároveň jako setrvačník. Převod pohybu z kotouče n na kotouč u se provádí pomocí zkříženého lana v. Ke snížení tření tohoto lana je umístěn dvojitě zavěšený[?] napínací váleček z. U w je s pákou g spojena bedna se závažími.

Převodové poměry jsou zvoleny tak, že při obvodové rychlosti vodního kola 4,8′ dělají lanové kotouče c′, d, e, f, které mají všechny stejný průměr, 68,4 otáček, setrvačníkový lanový kotouč u a válce p naproti tomu 40 otáček za minutu, přičemž obě přenosová lana mají rychlost 17′ za vteřinu. Práce, kterou tento přenos musí vykonávat, činí 2½–3 koňské síly. Převod se děje konopnými lany, přičemž při tom dochází pouze ke ztrátě převodu ve výši 1 až 1½ %.

věta pokračuje na dalším listu ⟶