⟵ věta pokračuje z předchozího listu
U druhé, další třecí mřížové pračky má se 5 síty, k nimž patří vždy jeden ruční sazecí stroj. Speciální zařízení je zcela stejné jako u olovské třecí mřížové pračky. Z prvních tří sít se dělají 2 odsádky, a to první sestává z hlušiny a druhá přichází na přebírací plošinu, kde se vytřiďují olověné krupičky, sfaleritové krupičky a mokré stoupové chody pro mokrou stoupu. Zbylá dvě
síta dávají jako první odsádku rudy, jako druhou přídatné[?] chody, jako třetí sfaleritové krupičky a jako čtvrtou olověné krupičky. Postup při sazecí práci je přitom následující: dělník natáhne určité množství hlušiny na síto, po nějakou dobu sází a odebírá pouze hluché. Poté znovu natáhne, sází a opět odebírá pouze hluché. Toto opakuje několikrát, až se na dně síta vytvoří 3–4″ vysoká vrstva těžkých hmot. Toto množství vysype vedle sebe do hlušinového koryta. Dělník poté znovu natáhne čerstvou hlušinu a opakuje přesně předchozí postup. Poté, co naposledy odebral rudu, natáhne nyní i dříve do hlušinového koryta vysypanou hlušinu zpět na síto a nyní déle a důkladně sází. Poté už se ruda neodebírá, nýbrž první nyní následující odsádka sestává z přídatných chodů, druhá ze sfaleritových krupiček a třetí z galenitových krupiček, jak již bylo výše uvedeno.
Co zde propadlo jedním ze sazecích sít, může jít na následující síto, neboť[?] tato[?] rovněž pracují ruku v ruce. Odsádky galenitových krupiček z prvních tří sít se nakonec ještě odvážejí na malou přebírací plošinu[?], kde se zvlášť vybírají a odstraňují zrna tíživce (Schwerspath), která mají téměř stejnou hustotu jako zrna galenitu, a proto je sazecí práce od sebe neodděluje.
Co projde spodním sítem stříbrnorudné pračky[?], vtéká do kalové cesty. Kal[?] z kalové cesty se vytěpává a sází na 5. sazecím sítě, nejjemnějším. Druhá odsádka
prací cesty se provádí na uherském ohrnovacím stole (Kehrherd). Ke stejné práci patří i sázení nejjemnějšího šlichu, který obsahuje asi 10 lotů stříbra. Poslední z prací cesty, velmi[?] jemné kaly se konečně proplavují na zinkovém ohrnovacím stole.
Uherský stůl, který tvoří poddruh jednoduchých ohrnovacích stolů, je přechodem do kalového žlabu. Sestává, stejně jako ohrnovací stůl, z 11–12 stop dlouhého a 5′ širokého koryta, které v nejnižší části leží zcela vodorovně a lze je uzavřít čtyřmi[?] výpustěmi[?] opatřenými stavidly. Namísto těchto výpustí[?] se také často na jedné straně stavidla vyřezává malý žlábek. Obě zařízení mají jen ten účel, aby se za stavidlem vytvořila jímka, aby kal neodtékal příliš rychle a aby dobré částečky, které se ještě mohou usadit ke dnu, nebyly strhávány s sebou do mírného[?] proudu[?]. Na hlavě stolu je dále umístěna nastavovací nádoba[?] obvyklého druhu s nastavovacími klínky, aby bylo možné kal rovnoměrně rozprostřít po celé ploše stolu. Práce je zcela podobná té u jednoduchého ohrnovacího stolu.
Zinkový ohrnovací stůl, rovněž náležející do kategorie ohrnovacích stolů, má napříč přes plochu stolu 2 štěrbiny[?], pod nimiž leží nádoby čili koryta zvaná podstavce (Untersätze). U paty stolu se nachází obvyklé odtokové koryto. Celý stůl má délku 9 loket a šířku 2¾ lokte. Užitek těchto štěrbin[?] spočívá v tom, že do každé z nich lze, jakmile se stůl pokryje, vymést[?] to, co se nachází nad ní, čímž se to hned dostane do
příslušného podstavce, aniž by se to muselo táhnout přes celý stůl. Během přehrnování[?] musí ovšem obě štěrbiny být uzavřeny, což se velmi účelně provádí proužkem poněkud silnější kůže, který je na horní dlouhé straně nad štěrbinami přibit vodotěsně[?] na dno stolu a poté se prostě přehodí přes štěrbiny, přes něž pak kal klidně odtéká a nejprve[?] jde do mírného[?] stupně. Během této doby dělník čas od času lehce zametá koštětem napříč přes plochu stolu tam a zpět, aby se jednak lehké, hluché částečky lépe odstranily a jednak těžké, kovnaté částečky se snáze usadily ke dnu. Jakmile se konečně stůl pokryje vrstvou rudy[?], otevře se nejprve nejnižší štěrbina tím, že se jen přehodí kožený proužek, a ruda[?] steče do příslušného podstavce. Poté se otevře druhá štěrbina a nechá se rovněž vtéci do podstavce ruda[?], která se nad ní nashromáždila. Rozumí se samo sebou, že tyto štěrbiny musí být umístěny na těch místech, kde právě dochází zejména k oddělení obou rudních usazenin[?], jak bych to nazval, což se ovšem musí osvědčit jen zkušeností. Nejvyšší šlich dosahuje 10 až 12 lotů stříbra, nejnižší 5–6 lotů stříbra a oba se dodávají do hutě.
V těchto prací budovách, v nichž se ale nachází i druhá stříbrnorudná pračka[?], několik přebíracích stolů a tyto oba
Tab. IX.
nacházejí se, stojí kromě toho ještě válcovna materiálu (Zeugwalzwerk). Zařízení a konstrukce téže je[?] dává také příležitost prohlédnout si něco nového, neboť je postavena zcela stejně jako ta, která se nachází v Oloví a kterou jsem tam také [?] popsal. Válce zde rovněž běží ve 2 párech pružných stojanů a podávání se děje pomocí podávacího kola. I když jsem tedy v tomto ohledu[?] mnoho nového nezjistil, domnívám se přesto, že si musím prohlédnout způsob pohybu a zde uplatněný přenos síly drátěným lanem[?], který se zprvu skutečně zdá poněkud složitý.
Přenos pohybu zprostředkovává podzemní, v úrovni tamní[?] Baromeisterovy[?] štoly umístěná kolová komora A s nad zemí umístěným, 69¾′ nad středem kola vysoko položeným prostorem B určeným k umístění válcovny, a to skrze všestranně[?] vyzděnou 5¼′ dlouhou, 3¼′ širokou vystupující šachtičku C. Na výkresu je písmenem a označeno 9¾′ v průměru mající vrchní vodní kolo, opatřené po obvodu čelním kolem, od něhož vychází veškerý pohyb. Do tohoto čelního kola zabírá na vřetenu b upevněné soukolí c. Na b sedí dále litinová kotouč c′. V rovině tohoto kotouče c′ jsou umístěny železné lanové kotouče d, e, f, z nichž kotouč e je pevný, d svisle přestavitelný a f pomocí dřevěné páky g pohyblivý kolem pevného bodu h. Přes tyto 4 kotouče c′, d, e, f je vedeno lano
i k l m. Na pevném vřetenu kotouče c je nasazen druhý lanový kotouč n stejného průměru. o jsou dále kola válcovny, p jsou samotné válce, nasazené na vřetenech q a r. Na vřetenu r sedí lanový kotouč u, sloužící zároveň jako setrvačník. Převod pohybu z kotouče n na kotouč u se provádí pomocí zkříženého lana v. Ke snížení tření tohoto lana je umístěn dvojitě zavěšený[?] napínací váleček z. U w je s pákou g spojena bedna se závažími.
Převodové poměry jsou zvoleny tak, že při obvodové rychlosti vodního kola 4,8′ dělají lanové kotouče c′, d, e, f, které mají všechny stejný průměr, 68,4 otáček, setrvačníkový lanový kotouč u a válce p naproti tomu 40 otáček za minutu, přičemž obě přenosová lana mají rychlost 17′ za vteřinu. Práce, kterou tento přenos musí vykonávat, činí 2½–3 koňské síly. Převod se děje konopnými lany, přičemž při tom dochází pouze ke ztrátě převodu ve výši 1 až 1½ %.
an die Hütte geliefert werden; 2., unreine Scheiderze oder Blendegraupen, welche auf das Walzwerk kommen und dann ebenfalls lieferungswürdig sind; 3., trocknem[?] Abschlägen, welche zum Walzwerk kommen. Man erhält dadurch Walzgraupen No 1 und No 2, welche gesetzt werden. Hierbei ist der erste Absatz Zwitter[?], der zweite Absatz Kobalt[?] zum Naßpochen und der dritte Absatz ist lieferbar. und 4., nasse Abschläge, welche dem Naßpochwerk übergeben werden.
Bei der andern, zweiten Reibgitterwäsche hat man 5 Siebe, zu welchen je einem eine Handsatzmaschine gehört. Die spezielle Einrichtung ist ganz so wie bei der Bleistädter Reibgitterwäsche. Von den drei ersten Sieben macht man 2 Absätze und zwar besteht der erste in Bergen und der zweite kommt auf die Klaubebühne, auf welcher Bleigraupen, Blendegraupen und nasse Pochgänge fürs Naßpochwerk ausgehalten werden. Die zwei andern
Siebe geben als ersten Absatz Erze, als zweiten Stoß[?]gänge, als dritten Blendegraupen und als vierten Bleigraupen. Das Verfahren bei der Setzarbeit ist hierbei folgendes: der Arbeiter zieht ein Quantum Haufwerk in das Sieb, setzt eine Zeit lang und hebt bloß Taubes ab. Er zieht dann wieder ein, setzt und hebt wieder bloß Taubes ab. Dieses wiederholt er einige Male bis sich auf dem Boden des Siebes ein 3–4" hohe Schicht schwerer Massen angesetzt hat. Dieses Quantum schüttet er neben sich in einen Bergtrog. Der Arbeiter zieht sodann von Neuem frisches Haufwerk ein und wiederholt genau vorige Manipulation. Nachdem er dann das letzte Mal Erze abgehoben hat, so zieht er nun das vorhin in den Bergtrog geschüttete Haufwerk mit in das Sieb und setzt nun eine längere Zeit gut. Es werden dann keine Erze mehr abgehoben, sondern der nun zuerst folgende Absatz besteht in Stoßgängen, der zweite in Blendegraupen und der 3. in Bleiglanzgraupen, wie oben schon angeführt wurde.
Was hier durch eines der Setzsiebe gefallen ist, kann auf das nächste folgende Sieb[?], da sie[?] ebenfalls Hand in Hand arbeiten. Die Bleiglanzgraupenabsätze von den drei ersten Sieben werden zuletzt noch auf eine kleine Klaubebühne[?] gebracht, woselbst die Schwerspathkörner, welche ein fast gleiches specifisches Gewicht mit den Bleiglanzkörnern haben und sich deshalb durch die Setzarbeit nicht abscheiden lassen, besonders ausgeklaubt und entfernt werden.
Was durch das unterste Sieb der Weißgiltenwäsche[?] geht, fließt in eine Schlammführung. Das Jäuchtel[?] aus der Schlammführung wird ausgeschlagen und auf dem 5. Setzsiebe, dem feinsten, gesetzt. Der zweite Absatz der
Waschführung wird auf einem ungarischen Kehrherd vorgenommen. Zu ebendieser Arbeit kommt auch das Setzen des feinsten Schliches, welches ungefähr 10 Loth Silber enthält. Das letzte aus der Waschführung, die sehr[?] feinen Schlämme werden endlich auf einem Zinkkehrherd verwaschen.
Der ungarische Herd, welcher eine Unterabtheilung der einfachen Kehrherde bildet ist ein Uebergang in den Schlämmgraben. Er besteht wie der Kehrherd aus einem 11–12 Fuß langen und 5' breiten Gerinne, welches am untersten Theil ganz söhlig liegt und durch vier[?] mit Ausströmungen[?] versehene Schütze verschlossen werden kann. Anstatt dieser Ausströmungen[?] hat man auch öfters an der einen Seite der Schütze ein kleines Gerinne ausgeschnitten. Beide Vorrichtungen haben nur den Zweck hinter der Schütze einen Sumpf zu bilden, damit die Trübe nicht zu schnell abfließen und noch gute Theilchen, die sich noch zu Boden setzen können mit sich in die milde[?] Fluth[?] führen kann. Am Kopfe des Herdes ist ferner eine Stellkufe[?] von der gewöhnlichen Art mit Stellklötzchen angebracht, um die Trübe auf die ganze Herdfläche gleichmäßig verbreiten zu können. Die Arbeit ist ganz ähnlich, wie die bei dem einfachen Kehrherd.
Der Zinkkehrherd, ebenfalls zu der Kategorie der Kehrherde gehörig, hat quer über der Herdfläche 2 Spalten[?], unter welchen Gefäße oder Gerinne liegen, welche man Untersätze nennt. Am Fuß des Herdes befindet sich das gewöhnliche Fluthgerinne. Der ganze Herd hat eine Länge von 9 Ellen und eine Breite von 2¾ Ellen. Der Nutzen dieser Spalten[?] besteht darin, daß man in jede, nachdem sich der Herd belegt hat, das oberhalb derselben Befindliche wegkehren[?] kann, wodurch es sofort in das
betreffende Untersatz gelangt, ohne es erst über den ganzen Herd wegziehen zu müssen. Während des Durchtragens[?] müssen aber natürlich beide Spalten geschlossen sein, welches man sehr zweckmäßig mit einem Lederstreifen, von etwas dickem Leder, bewerkstelligt, der auf der obern langen Seite oberhalb der Spalten auf den Herdboden wasserdicht[?] aufgenagelt ist und dann über die Spalten einfach weggelegt wird, über welchen dann die Trübe ruhig wegfließt und anfangs[?] in die milde[?] Stufe geht. Während dieser Zeit wird von Zeit zu Zeit von einem Arbeiter mit einem Besen leicht quer über die Herdfläche hin- und her gekehrt, um sowohl Gelegenheit zu geben, daß sich leichte, taube Theilchen besser entfernen und schwere, haltige Theilchen eher zu Boden setzen können. Hat sich endlich der Herd mit einer Schicht Erz[?] bedeckt, so öffnet man zuerst die unterste Spalte, indem man nur den Lederstreifen umzuschlagen braucht und läuft er[?] in das betreffende Untersatz. Sodann öffnet man die andere Spalte und läßt ebenfalls das sich oberhalb derselben angesammelte Erz[?] in das Untersatz ein. Es versteht sich von selbst, daß diese Spalten an denjenigen Stellen angebracht sein müssen, wo eben eine Scheidung beider Erzniederschläge[?], wenn ich es so nennen darf, vorzüglich statt findet, welches allerdings nur durch die Erfahrung erprobt werden muß. Der oberste Schlich kommt bis auf 10 bis 12 Loth Silber, der unterste bis auf 5 – 6 Loth Silber und beide werden auf die Hütte geliefert.
In diesen Wäschgebäuden, in welchen aber die zweite Rothgültenwäsche[?], mehrere Klaubetische und diese beiden
Taf. IX.
handen sich befinden, steht außerdem noch ein Zeugwalzwerk. Die Einrichtung und Construction desselben ist[?] giebt auch Gelegenheit etwas Neues anzusehen, indem es durchgehends gleich gebaut ist mit dem, welches in Bleistadt sich befindet und welches ich auch dort [?] habe. Die Walzen gehen auch hier in 2 Paar elastischen Ständern und das Aufgeben erfolgt durch ein Aufgeberad. Wenn ich es also auch in dieser Beziehung neues[?] weniges lernen konnte, so glaube ich doch die Art und Weise der Bewegung und die hier getroffene Kraft- und Drahtseiltransmission[?], welche im Anfang wirklich etwas complicirt erscheint, ansehen zu müssen.
Es communicirt behufs der Bewegungsübertragung die unterirdische im Horizonte des daselbst[?] Baromeisterstollens[?] befindliche Radstube A mit dem über Tags befindlichen, über dem Radmittel 69¾' hoch gelegenen zur Aufnahme des Walzwerkes bestimmten Raum B durch ein allseitlich[?] gemauertes 5¼' langes, 3¼' weites steigendes Schächtchen C. In der Zeichnung ist mit a das 9¾' im Durchmesser habende oberschlächtige Wasserrad, welches am Umfang mit einem Stirnrade versehen ist und von welchem die ganze Bewegung ausgeht. In dieses Stirnrad greift das auf der Spindel b befestigte Getriebe c ein. Auf b sitzt ferner noch die gußeiserne Scheibe c'. In der Verticalebene dieser Scheibe c' sind die eisernen Rollscheiben d, e, f angebracht, von welchen die Scheibe e fest, d verticalverstellbar und f mittelst des hölzernen Hebels g um den fixen Punkt h beweglich ist. Ueber diese 4 Scheiben c', d, e, f ist das Seil
i k l m aufgelegt. Auf der fixen Spindel der Scheibe c ist eine zweite Seilscheibe n von gleichem Durchmesser aufgekeilt. o sind ferner die Räder des Walzwerkes, p die Walzen selbst, welche auf den Spindeln q und r aufgekeilt sind. Auf der Spindel r sitzt die zugleich als Schwungrad dienende Seilscheibe u. Die Bewegungsübersetzung von der Scheibe n auf die Scheibe u ist mittelst des gekreuzten Seiles v bewerkstelligt. Zur Verminderung der Reibung desselben ist eine doppelhängige[?] Spannwalze z, angebracht. Bei w ist ein Kasten mit Gewichten mit einem Hebel g in Verbindung gebracht.
Die Uebersetzungsverhältnisse sind der Art gewählt, daß bei der Umfangsgeschwindigkeit des Wasserrades von 4,8' die Seilscheiben c', d, e, f, die sämmtlich
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.