⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Rozebírá se pouze celistvý (derber) olověný lesk (galenit) o velikosti 1 – 1½ – 2ᶜ″[?] a hlušina, sestávající pouze z obou žilovin; tyto čisté krupičky olověného lesku pak tvoří první jakost tzv. praného olověného hlušinového zrna (Waschbleiberg). Zbytek, který nelze vytřídit jako celistvý olověný lesk, a zelené, bílé a hnědé olověné rudy se shromažďují na rozebíracích stojanech[?] a dostávají se na sazecí síta (Setzsiebe), z nichž jsou k dispozici 3 druhy o různé velikosti ok. První síto se skládá z plechových pásků a má otvory o velikosti ¼″ na čtverec. Tohoto druhu jsou zde 4 síta, z nichž vždy 2 stojí na jedné dlouhé straně prací plošiny[?], jež je prkny rozdělena na 4 oddělení. Na tato síta se vysype pouze to, co bylo na rozebírací lavici[?] jasně rozdrceno, a poté se sází (jigování, Setzen). Zde používaná síta jsou rovněž ruční jigovací síta (Handsatzsiebe), jejichž drátěná tkanina je z mosazného drátu a která jsou svým sítovým dnem[?] ve dvou diametrálně protilehlých bodech zavěšena pomocí dvou řetězů na pružné tyči. Sázecí sudy (Setzfässer) jsou nahoře 4½′ a dole 4′ široké a 4′ hluboké. Dělník zde síto pouze tlačí dolů, zatímco zvedání nahoru

je zajišťováno pružností tyčí. Na tomto sítě se vytvářejí 2 různé vrstvy (Abstürze), přičemž první vrstva tvoří hotové zboží (Fertigzeug) a druhá druhou jakost dobrého materiálu, který jde k dorýhovací rudě (Nachschleißerz)[?]. To, co proteklo sítem – a je to nejhrubší zrno[?] – se vyklepe a předá druhému sítu s poněkud užšími oky. Tento postup se rovněž[?] opakuje, proto pracují současně 4 síta stejné velikosti ok. Protože se ovšem poměrně velké sázecí sudy[?] přesto během krátké doby naplní sázenou rudou[?], musí se právě proto často vyklepávat, a při nízkém počtu těchto sudů je pak postup práce narušen a přerušován. I u druhého síta se vytvářejí 2 vrstvy. Nejvyšší tvoří tzv. hutní rudu (Hüttenerz) a nejnižší vrstva, sestávající zejména ze zrn olověného lesku, jde k dorýhovací rudě[?] a tvoří její 3. jakost.

Co dále propadlo tímto sítem, dostává se nakonec na třetí síto, které má nejmenší oka. První vrstva se předá k hutní rudě, druhá k dorýhovací rudě[?]. Sázený materiál[?] z toho se ještě propírá na kalovém příkopu (Schlämmgraben), jak jsme jej popsali již výše. Z tohoto příkopu odtéká odpadní voda do prací strouhy[?]. Ruda získaná na kalovém příkopu se rovněž přidává k hutní rudě.

Tyto 4 jakosti nyní, tedy celistvé krupičky olověného lesku z rozebírací lavice a 3 nejnižší vrstvy

na[?] 3 sítech[?], se navzájem míchají a prodávají se pod názvem prané kalové (šlichové) rudy[?] (Waschschlicherz). Ta se platí za centnýř (Centner) 11 zl. 55 kr., a 2. jakost, cvitr (smíšená ruda, Zwitter)[?], 8 zl. V době mé přítomnosti se nedrtí ani nepere.

K dispozici je jediný trkací stůl (Stoßherd), který stojí ve dřevěné kůlně[?] a vypadal žalostně. Je zařízen stejně jako ty naše. Uvádí se do pohybu šlapacím kolem, v němž při provozu musí běhat 2 chlapci. Mnoho si zanechávala k přání zejména konstrukce samotného stolu, neboť vykonával boční pohyby o nejméně 3″, a přední sloupky stolu proto byly nemálo obity a odřeny. Na prací stole vzniká 3. jakost, tzv. bergšuc[?] (Bergschutz), který se platí 4 zl. 30 kr.

Měsíčně se v průměru dodává 300 centnýřů prané kalové rudy[?] a 50 centnýřů cvitru a bergšucu[?].

Fárající osazenstvo tvořilo 45 havířů, 28 dopravních dělníků a 10 chlapců.