Veškerá vytěžená ruda přichází nejprve na rozebírací lavici (Scheidebank). Ta se skládá ze čtvercového velkého, masivně stavěného stolu, na němž po obvodu na všech 4 hranách bez přerušení na sebe navazují lišty 8″ široké a 3″ vysoké železné desky, které tak na stole vytvářejí zcela uzavřený a ohraničený prostor. Do něj se vysype vytříditelná rubanina, přičemž dělníci sedí na lavicích před těmito železnými deskami a berou si materiál ze společné hromady. Tito dělníci jsou pouze ženy a malí chlapci, stejně jako u nás vykonávají rozebírací práci, a to tak, že denně mají dvojité směny: jedna polovina žen pracuje dopoledne brzy v dole na pracovišti a odpoledne na rozebírací lavici, podruhé se po uplynutí tohoto týdne vystřídá s druhou polovinou žen, takže tato pak ráno rozebírá a odpoledne fárá. Nářadí (Gezäh) při rozebírání se skládá z obvyklého rozebíracího kladívka a rozebíracího železa, hákovitého[?] železa, které slouží k tomu, aby bylo možné pečlivě oddělit i malé částečky[?]. Tato rozebírací lavice se tedy podstatně liší od ostatního zařízení tím, že zde není rozdělena na oddělená rozebírací místa[?], nýbrž tvoří jedno continuum[?]. Tím však vzniká nevýhoda, že lidé sedí velmi natěsno, takže jeden druhému často překáží a brání mu v samotné práci, a taková koncentrace dělníků na tak úzkém prostoru dává rovněž více příležitosti k zahálce a příjemným rozhovorům.

věta pokračuje na dalším listu ⟶