⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Vidíme tedy, že výplň je co do minerálů i jejich žilné hmoty omezena na velmi úzké hranice, avšak protože se tyto minerály vyskytují tak hojně a tak krásně vykrystalizované, nelze popřít, že mimořádně úzké
nabízejí a radostný dojem na pozorovatele. Chvíli je vidět široký bělošedý pruh galenitu, jehož lesklé plochy jasně jiskří ve svitu lampy, obklopený drobnými hnízdy téhož nebo jiného minerálu, zatímco na jiném místě jsou uzavřeny větší i menší drúzové dutiny, takže se člověku zdá, že vidí hvězdné nebe, když tisíce nahromaděných krystalků sfaleritu (Blende), křemene a hnědé olověné rudy[?] blýskají ve všech barvách, takže jsem se neubránil poznámce: Tady by musela[?] být radost pracovat.
Tyto drúzové dutiny jsou obvykle naplněny vodou, zcela čirou a jasnou, odkud snad také pochází, že minerály jí obklopené vypadají, jako by byly omyty s největší pečlivostí, a měl jsem velkou radost, když se mi podařilo vylámat několik velmi pěkných exemplářů.
Obecně vykazuje tato žíla spíše vrstevnatou výplň, což lze snadno vysvětlit i její mocností, neboť v širokých puklinách se roztok mohl po delší dobu ukládat spíše v jednotlivých vrstvách. Drúzové dutiny lze vysvětlit tím, že místa větší šířky byla ze všech stran uzavřena zúženími tak, že roztok už nemohl vnikat dovnitř. Tím byla uvnitř těchto prostor dána roztoku příležitost krystalizovat, neboť pro tento proces je náležitý prostor ze všech podmínek nejpotřebnější.
Odkryta byla tato žíla na příslušném[?]
dole [?] šachtou, která dosud dosáhla ještě nevelké hloubky 59 sáhů a je zařízena jako hlavní šachta [?]. Od povrchu do hloubky 8 sáhů je vyztužena tesařskou výdřevou (Zimmerung), a to v polodřevě [?]. Pro další zpevnění dostala čtyřhranně [?] otesané pažnice, jejichž příčky byly osazeny pomocí čepů. Šachta se přirozeně řídila úklonem žíly a je vyztužena sudovým věncováním (Tonnenfach). To spočívá – jak známo – v tom, že po 3 až 3 stopách [?] po sklonu šachty v délce těžebního oddělení se vysekávají zářezy, na něž se ukládají dřeva sudového věncování, jež v tomto případě mohla být na zářezy zahlazena [?]. Na tato dřeva sudového věncování se pak přibíjí vlastní obložení, které se opírá do takzvaných nosných stojek [?], jež jsou postaveny na ležícím boku, tedy na oněch dřevech sudového věncování, a do protistojek, upevněných u zářezů, aby se tyčovina nemohla vysunout do strany. Materiálem pro toto obložení jsou prkna, přičemž bylo zřetelně vidět nevýhodu tohoto materiálu oproti fošnám a žerdím, neboť byla používáním značně zdrsněná a rozdrolená [?], což při dopravě způsobuje nemalé tření. Těžní koš (Kübel) má obvyklý tvar podlouhle čtyřhranného [?] průřezu a normální velikost 2500 kubických palců. Protože v horní hloubce na obou stranách šachty, severní i jižní, je žíla dobývána až k markšajdru se sousedními doly, jsou obě kratší stěny vyztuženy obvyklým bedněním (Kastenverzug), přičemž se
od visutého boku k ležícímu klade příčné dřevo a za ně se vkládá ochranné dřevo.
[?] je obyčejný [?].
Žebříky v šachtě jsou rozmístěny ve vzdálenostech 5–6 sáhů a tamější podesty (Bühnen) nejsou vodorovné, nýbrž svislé od visutého k ležícímu boku, takže vzhledem k tomu, že žíla upadá průměrně 85°, poskytují pro fárajícího velmi nepohodlnou polohu, protože je na nich neustále vystaven nebezpečí, že by mohl sklouznout na sousední[?].
Dobývání probíhá v čelbových (firstových) chodbách, jež se razí z obou stran šachty. Postupuje se s jedním dílem, jež zaujímá vždy celou mocnost žíly, od šachty stále[?] dál, a jakmile je toto prodlouženo o kus, zahájí se nad ním nové dílo, aniž by se ponechával mezistupeň žíly. Aby se dělníkům poskytla pevná půda a zabránilo se tomu, aby při odstřelu mohly padat kusy nebo podobné na nižší díla, razí se pak silné stojky[?], na ně se kladou latě[?] a ty se opět zakrývají hlušinou. Tak provoz jednotlivých děl pokračuje, přičemž nejnižší je hned od počátku[?] opět zavážen hlušinou. Za účelem tohoto zavážení hlušinou se tam, kde jsou díla širší, klenou oblouky nebo celé klenby z lomového kamenného zdiva, nebo tam, kde jsou úzká, kladou i silné desky z lomového kamene, na nichž se pak hlušina vždy bezpečně[?] a vysoko navršuje.
Před zavezením hlušinou však žíla často stojí na 6–8 výšek díla[?] na značnou délku zcela volně, a
je podepřena pouze nosnými stojkami[?], což by nebylo možné, kdyby jednak okolní hornina nebyla tak pevná a jednak kdyby žíla nestála sedlově.
zu 3–4 Klafter und führt Bleiglanz, dessen oft in bedeutenden Partien, Weiß-, Grün- und Braunbleierze und als Gangarten nur Quarz und Braunspath.
Wir sehen also, daß die Ausfüllung für einen Gang in sehr enge Gränzen sowohl der Mineralien als deren Gangarten nach eingeschränkt ist, da aber diese Mineralien so massenhaft und so schön crystallisirt vorkommen, so kann man nicht läugnen, daß ein aufhabendes[?] bei einem ungemein engen
nehmen und freudigen Eindruck auf den Beschauer macht. Bald sieht man einen breiten weißgrauen Bleiglanzstreifen, dessen glänzende Flächen im Schein der Lampe hell funkeln, umgeben von kleinen Nestern desselben oder eines andern Minerals, während auf einer andern Stelle größere und kleinere Drusenräume umschlossen werden, indem man einen Sternenhimmel zu sehen wähnt, indem die kleinen zu Tausenden angehäuften Krystalle von Blende, Quarz und Braunbleierz[?] in allen Farben herabblitzen, so daß ich unwillkürlich auf die Äußerung kam: Hier müßt ein[?] Lust sein zu arbeiten.
Diese Drusenräume sind gewöhnlich mit Wasser gefüllt, welches ganz klar und hell ist, woher es auch kommen mag, daß die von demselben umgebenen Mineralien wie mit der größten Sorgfalt abgewaschen sind und ich freute mich sehr, als es mir gelang einige sehr schöne Exemplare abgearbeitet zu haben.
Im Allgemeinen zeigt dieser Gang mehr eine lagenförmige Ausfüllung, welches auch bei der Mächtigkeit desselben leicht zu erklären ist, indem in weiten Spalten die Solution während eines längern Zeitraums sich mehr in einzelnen Lagen ansetzen konnte. Die Drusenräume können dadurch erklärt werden, daß die Stellen größerer Weite durch Verengungen auf allen Seiten abgeschlossen wurden in der Art, daß die Solution nicht mehr eindringen konnte. Dadurch wurde auch im Innern dieser Räume der Solution Gelegenheit gegeben zu crystallisiren, da zu diesem Process ein gehöriger Raum vor allen übrigen Bedingnissen am meisten erforderlich ist.
Aufgeschlossen wurde dieser Gang auf die zu diesen[?]
Grube gehörige [?] durch einen Schacht, welcher bis jetzt die noch geringe Teufe von 59 Klafter erreicht hat und als Hauptschacht [?] vorgerichtet ist. Von Tage bis 8 Klafter Teufe ist er in Zimmerung gesetzt und zwar in Halbgeschrot [?]. Zur ferneren Befestigung erhielt er durch vierkantig [?] zugehauenen Wandruthen, deren Riegel mittelst Zapfen eingesetzt waren. Der Schacht richtete sich, wie in diesem Fall natürlich ist, nach dem Fallen des Ganges und ist mit Tonnenfach ausgezimmert. Dieses besteht bekanntlich darin, daß von 3 zu 3′ [?] nach dem Fallen des Schachtes in der Länge der Förderabtheilung Einschnitte geschlagen und auf welche die Tonnenfachhölzer zu liegen kommen, die in diesem Fall auf die Einschnitte eingeglättet [?] werden konnten. Auf diese Tonnenfachhölzer wird nun die eigentliche Verkleidung aufgenagelt, welche in die sogenannten Tragstemmen [?], die auf dem Liegenden, also auf jene Tonnenfachhölzer selbst, und in die Widerstemmen gestellt, die an den Einschnitten befestigt werden, damit das Gestänge nicht zur Seite hinausgleiten kann. Das Material zu dieser Verkleidung sind Bretter, wobei man den Nachtheil dieser gegen Schwarten und Stangen deutlich beobachten konnte, indem daß sie durch den Gebrauch bedeutend rauh und abgeschüsselt [?] waren, welches beim Fördern nicht geringe Reibung verursacht. Der Kübel hat die gewöhnliche Form eines länglich viereckigen [?] Querschnittes und die Normalgröße von 2500 Cubikzoll. Da in der oberen Teufe nach beiden Seiten, der Nord- und Südseite, des Schachtes hin der Gang bis zu Markscheide mit den benachbarten Gruben abgebaut ist, so sind die beiden kürzeren Stöße mit dem gewöhnlichen Kastenverzug [?] versetzt, indem Riegel vom Hangenden zum Liegenden
geschlagen werden und dahinter Verschutzholz gelegt wird.
Der [?] ist ein gewöhnlicher [?].
Die Fahrten im Schacht sind in Entfernungen von 5–6 Klafter abgesetzt und die daselbst befindlichen Bühnen sind nicht horizontal sondern vertikal vom Hangenden zum Liegenden angebracht, so daß sie, da der Gang durchschnittlich 85° fällt, eine höchst unbequeme Stellung für den Fahrenden gestatten, weil man auf ihnen stets der Gefahr ausgesetzt ist, auf den nächsten [?] hinüberzugleiten zu können.
Die Abbaue erfolgen in Firstenörtern, welche von beiden Seiten des Schachtes aus getrieben werden. Es wird mit einem Orte, welches stets die ganze Mächtigkeit des Ganges einnimmt, vom Schacht aus stetig[?] fortgegangen und ist dasselbe[?] ein Stück erlängt, so wird darüber ein neues Ort in Betrieb gesetzt, ohne daß ein Gangmittel stehen gelassen wird. Es werden dann, um den Arbeitern einen festen Boden zu verschaffen, und zu verhüten, daß beim Schießen Stücke oder dergleichen auf die untern Örter fallen können, starke Stangel[?] geschlagen, auf diese Lattenstücke[?] gelegt und diese wieder mit Bergen verdeckt. So geht nun der Betrieb der einzelnen Örter fort, indem der unterste von vorn[?] herein mit Bergen wieder versetzt wird. Behufs dieses Bergversatzes werden da, wo die Örter weit sind, Bogen oder ganze Gewölbe von Bruchsteinmauer geschlagen, oder wo sie eng sind, auch starke Bruchsteinplatten gelegt, auf denen sich dann die Berge immer sicher[?] und hoch thürmen.
Vor dem Bergversatz aber steht der Gang oft auf 6–8 Ortshöhen[?] auf eine beträchtliche Länge ganz frei, und
bloß durch Tragstempel[?] unterstützt, welches man nicht thun
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.