⟵ věta pokračuje z předchozího listu
V bývalém klášterním sklepě prý leží, podobně jako v Krudumu, množství toho nejlepšího vína, které hlídá muž s kapucí, jenž se v poledních hodinách někdy ukazuje. Dřevaři a polní dělníci zde často potkávali ženu v bílých šatech a s bílým šátkem na hlavě, která na řemínku nesla svazek klíčů a k tomu nový, prázdný hrnec a novou lžíci. Ačkoli ji lidé několikrát oslovili, nikdy nedostali zřetelnou odpověď a náhle jim zmizela z očí.
Co hledači pokladů u Niklasu přes veškerou námahu nemohli najít, dostalo se jiným bez námahy. Jeden sedláček nesl hrnec plný sýrů na trh do Sokolova, dobře je prodal, a protože byl na zpáteční cestě unavený a hladový, posadil se – bylo to právě u Niklasu – na pařez. „Musím se přece podívat," řekl si muž, „jestli nezůstalo pár sýrů." A hle, tři z nich ještě ležely na dně hrnce. Ale čepel nože jimi nechtěla projít. Celý udivený je oškraboval: byly to tři zlaťáky, které pak s jásotem odnesl domů svým blízkým.
Jiný muž, řezník z Hruškové (Birndorf), také nesl sýry na trh a rovněž se posadil u Niklasu na kámen. Tu šel kolem cizinec a nabídl mu za čtyři sýry krejcar. Řezník na obchod rád přistoupil. Když pak pokračoval v cestě a zastavil se v Třídomí (Dreihäuser), našel místo tří krejcarů tři lesklé tolary v kapse vesty. Spěchal zpět a hledal cizince, ale už ho nenašel.
verschüttet.
In dem ehemaligen Klosterkeller soll, wie im Krudum, eine Menge des besten Weines liegen, den ein Mann mit einer Kapuze hütet, der in der Mittagsstunde manchmal sichtbar wird. Holzleute und Feldarbeiter begegneten hier häufig einem Weibe in weißen Kleidern und einem weißen Kopftuch, das an einem Riemen einen Bund Schlüssel, weiters einen neuen, leeren Topf und einen neuen Löffel darin trug. Obwohl die Leute sie mehrmals anredeten, erhielten sie nie eine deutliche Antwort und sie verschwand ihnen urplötzlich aus den Augen.
Was Schatzgräber trotz aller Mühe am Niklas nicht finden konnten, wurde anderen ohne Mühe zuteil. Ein Bäuerlein trug einen Topf voll Käse nach Falkenau zu Markte, verkaufte sie gut, und da es auf dem Rückwege müde und hungrig geworden, setzte es sich, es war gerade beim Niklas, auf einen Baumstumpf. "Ich muß doch nachschauen", sprach der Mann zu sich, "ob nicht einige Käse übrig geblieben sind." Und siehe da, drei derselben lagen noch auf dem Boden des Topfes. Aber die Klinge des Messers wollte durch dieselben nicht hindurch. Ganz verwundert darüber schabte er daran: es waren drei Goldstücke, die er jubelnd den Seinigen nach Hause trug.
Ein anderer Mann, ein Fleischhauer aus Birndorf, trug auch Käse zu Markte und setzte sich ebenfalls beim Niklas auf einen Stein. Da kam des Weges ein Fremder daher und bot ihm für vier Käse einen Kreuzer. Der Fleischhauer ging auf den Handel gerne ein. Da er dann seinen Weg fortsetzte und in Dreihäuser einkehrte, fand er statt der drei Kreuzer drei blanke Taler in der Westentasche. Er eilte zurück und suchte den Fremden, fand ihn jedoch nicht mehr vor.
Skřítci a lesní žínky – Na Filci
Od kostela svatého Mikuláše až ke Špičáku a odtud přes Krudum až k Lobezskému potoku žilo v dávných dobách mnoho skřítků a lesních žínek. Často přicházeli do styku s lidmi a jedna lesní žínka dokonce zdomácněla v Hruškové (Birndorf). Chodívala z domu do lesa a někdy se opozdila. Když ji za dlouhou nepřítomnost hubovali, omlouvala se tím, že musela v lese čekat, až uplyne 77 potůčků.
Jedna žena ze Starého Sedla šla jednou do birndorfského lesa a našla tam malé dítě. Protože sama žádné neměla, vzala si je s sebou domů. Ještě téhož večera přišla lesní žínka, matka dítěte, a žádala je zpět. Žena však nesvolila, a když cizinka musela odejít s nepořízenou, řekla dítěti: „Musíš,
Zwerge und Buschleute – Auf dem Filz
Von der Niklaskirche bis zum Spitzberg und von da über den Krudum hinaus bis zum Lobsbach wohnten in alten Zeiten viele Zwerge und Buschweibchen. Sie kamen häufig mit den Menschen in Berührung, und ein Buschweibchen wurde sogar in Birndorf heimisch. Dasselbe ging manchmal vom Hause in den Wald und verspätete sich alsdann. Stellte man es wegen des langen Ausbleibens zur Rede, so entschuldigte es sich damit, daß es im Walde habe warten müssen, bis 77 Wässerchen geflossen wären.
Ein Weib aus Altsattl ging einmal in den Birndorfer Wald und fand da ein kleines Kind. Da sie selbst keines besaß, nahm sie es mit nach Hause. Denselben Abend noch kam ein Buschweibchen, das die Mutter des Kindes war und verlangte es zurück. Das Weib aber willigte nicht ein, und da die Fremde unverrichteter Dinge gehen mußte, sprach sie zu dem Kind: "Du
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.