Úvod od Josefa Hubla

K málo povšimnutým a zřídka zdolávaným výšinám severozápadních Čech patří hora Krudum, jež se nad Tepelskou vrchovinou vypíná jako nejvyšší vrchol samostatné horské skupiny.

Majestátně se její prahorní skalní masy zvedají nad věčně zeleným věncem lesů, který obepíná její úpatí i svahy, a vytvářejí hřeben táhnoucí se od východu k západu, jehož západní konec – vyšší než protilehlý – se nazývá Přední Krudum. Rozdělení hřebene je patrnější spíše prohlubní na jižním svahu horského pásma než na vlastní hřebenové výšině, která se rozšiřuje v místy prosvětlenou plošinu. Právě k tomuto místu zamíříme naši, byť poněkud namáhavou, zato bohatě odměňující cestu z vesničky Třídomí (Dreihäuser).

Brzy nás obejme osvěžující chlad lesa; jen pomalu můžeme sledovat příkře stoupající cestu, a nejsme dokonce nuceni udělat malou zastávku, během níž bychom obdivně zapomněli na svízele výstupu nad tou spoustou krás – a konečně se chystáme zdolat nejstrmější úsek. Poté, co projdeme malým hájkem, náš krok se mimoděk zarazí. Z hrudi se nám vydere výkřik překvapení a obdivu, neboť před námi, oddělena obrovským kotlinovým údolím, se až k výšinám modré oblohy tyčí nejvyšší část českého Krušnohoří jako vzácná pastva pro oči.

Počínaje výběžky Smrčin (Fichtelgebirge) a dále přes jasně k nám sluncem prozářeným vzduchem prosvítající kapli u Kupferbergu, přes mohutnou skupinu Doupovských hor, Tepelskou vrchovinu, až po v neurčité modři se ztrácející podhůří Šumavy, může při alespoň trochu příznivém počasí náš zrak volně bloudit.

Blíže nám leží holý Spitzberg, protáhlý Mückenberg, Bretenberg, Hohe Ruh a jiné, méně významné výšiny, a – zcela nebo zčásti obklopeny lesy, které se od jejich úpatí táhnou do dálky – blízké vesnice Kohling, Birndorf a Dreihäuser.

sentence continues on the next sheet ⟶