⟵ věta pokračuje z předchozího listu
zmíněném pozemku (Zechtal) přestavěl Sichelhammer na malou porcelánku. Od roku 1800, kdy mladou manufakturu převzali dědicové po Luise Greinerové, lze zde už hovořit i o rozvoji uměleckého řemesla porcelánové výroby, které s bohatými úspěchy pěstovalo jak keramickou plastiku, tak porcelánovou malbu. Tyto obory uměleckého řemesla zde byly dobře zastoupeny v době pozdního empíru a biedermeieru. Podle míšeňských a vídeňských vzorů se v Horním Slavkově vyráběly drobné figurální plastiky, jednotlivé kusy i skupiny, většinou barevné, dále luxusní a ozdobné nádobí s uměleckým malovaným dekorem. Vrcholu dosáhlo toto hornoslavkovské umělecké řemeslo v letech 1824–1828 a s proměnlivými úspěchy se udrželo až do čtyřicátých let. V pozdější hornoslavkovské škole porcelánové malby vynikal vedle jiných Johann Hüttner, od roku 1834 spolumajitel chodovské porcelánky. V téže době z ní vzešel pozdější lokecký domácí malíř Franz Kühnhackel, který se po letech učení v Horním Slavkově dále vzdělával na vídeňské malířské akademii. Dobré pověsti se těšil i porcelánový malíř Wenzl Reif v Horním Slavkově, kde jako poslední domácí malíř dobré doby pracoval ve svých mladých letech Anton Hölperl. Narozen roku 1820 v Horním Slavkově, byl už roku 1835 malířským učněm v porcelánce v Chodově, roku 1838 v továrně ve Starém Rohlavě. Po neúspěšném pokusu roku 1840 být přijat na vídeňskou malířskou akademii se jako domácí malíř vrátil do rodného kraje, pracoval zde i jako portrétista, ale jako malíř se usadil roku 1851 v Karlových Varech, roku 1853 v Praze, kde roku 1888 zemřel.
Podobně jako v Lokti a Chodově lze i v Horním Slavkově pozorovat pozoruhodné počátky řemesla domácích malířů porcelánu. K trvalému rozvoji až do podoby školy tu však nedošlo. Tisk obrazů, od roku 1830 provozovaný ve stále větší míře, nakonec navzdory některým pokusům o oživení zcela připravil umělecké řemeslo porcelánového malíře o půdu pod nohama.¹)
genannten Grunde (Zechtal) den Sichelhammer zu einer kleinen Porzellanfabrik umbaute. Seitdem die junge Manufaktur vom J. 1800 an von den Erben nach Luise Greiner betrieben worden war, kann man hier auch von der Entwicklung eines Kunstgewerbes der Porzellanerzeugung sprechen, das mit reichen Erfolgen ebenso die keramische Plastik wie Porzellanmalerei übte. Diese Zweige des Kunstgewerbes waren in der Zeit des späten Empire und des Biedermeier hier gut vertreten. Nach Meißner und Wiener Mustern werden in Schlaggenwald kleine figürliche Plastiken in Einzelstücken und Gruppen, meist farbig, ferner Luxus- und Ziergeschirr mit künstlerischem Bilddekor hergestellt. Seine Höhe hat dieses Schlaggenwalder Kunstgewerbe in den J. 1824—1828 erreicht und sich mit wechselnden Erfolgen bis in die Vierzigerjahre hinein erhalten. Führend war in der späteren Schlaggenwalder Porzellanmalerschule neben anderen Johann Hüttner, seit 1834 Mitbesitzer der Chodauer Porzellanfabrik. Zu derselben Zeit war aus ihr der später in Elbogen tätige Hausmaler Franz Kühnhackel hervorgegangen, der nach Schlaggenwalder Lehrlingsjahren sich an der Wiener Malerakademie weiter ausgebildet hatte. Einen guten Ruf genoß auch der Porzellanmaler Wenzl Reif in Schlaggenwald, wo als letzter Hausmaler der guten Zeit Anton Hölperl in seinen jungen Jahren arbeitet. In Schlaggenwald 1820 geboren, war er schon 1835 Malerlehrling in der Porzellanfabrik zu Chodau, 1838 in der Fabrik von Alt-Rohlau. Nach einem vergeblichen Versuch im J. 1840, in der Wiener Malerakademie aufgenommen zu werden, kehrte er als Hausmaler in die Heimat zurück, arbeitet hier auch als Porträtist, läßt sich aber als Maler 1851 in Karlsbad, 1853 in Prag nieder, wo er 1888 starb.
Wie in Elbogen und Chodau, so kann man auch in Schlaggenwald nennenswerte Ansätze zu einem Hausmalergewerbe der Porzellanindustrie beobachten. Zu einer nachhaltigen Entwicklung bis zu einer Schule konnte es aber hier nicht kommen. Der seit 1830 in größerem Umfange immer mehr geübte Bilddruck nahm schließlich dem Kunstgewerbe des Porzellanmalers trotz mancher Versuche einer Wiedererweckung schließlich völlig den Boden.¹)
Městské muzeum
Městské muzeum. Muzeum bylo založeno v roce 1900 a jeho úkolem je shromažďovat a uchovávat předměty domácího umění
---
¹) K dějinám hornoslavkovské a loketské porcelánky srov. Dr. Ottokar Weber, Die Entstehung der Porzellan- und Steingutindustrie in Böhmen, Praha 1894, Dr. Gustav E. Pazaurek, Schlaggenwalder Porzellan (Heimat, 1921, č. 11 n., č. 10 n., příloha loketských novin Elbogener Zeitung), Dr. Hans Meyer, Böhm. Porzellan (Hochschulwissen, I. sv., 52 n.). Na dosud neznámou, nejstarší hornoslavkovskou porcelánovou značku (cínové hrábě, pod nimi zkřížená hornická kladívka) upozorňuje Ferd. Nemetschke. Deutsche Tageszeitung, Karlovy Vary, 13. prosince 1925.
Das städtische Museum
Das städtische Museum. Das Museum ist im J. 1900 gegründet worden und hat die Aufgabe, Gegenstände der heimatlichen Kunst
---
¹) Über die Geschichte der Schlaggenwalder und Elbogener Porzellanfabriken vgl. Dr. Ottokar Weber, Die Entstehung der Porzellan- und Steingutindustrie in Böhmen, Prag 1894, Dr. Gustav E. Pazaurek, Schlaggenwalder Porzellan (Heimat, 1921, Nr. 11 ff., Nr. 10 f., Beilage der Elbogener Zeitung), Dr. Hans Meyer, Böhm. Porzellan (Hochschulwissen, I. Bd., 52 ff.). Auf die bisher unbekannt gebliebene, älteste Schlaggenwalder Porzellanmarke (Zinnrechen, darunter die gekreuzten Berghämmer) weist Ferd. Nemetschke hin. Deutsche Tageszeitung, Karlsbad, 13. Dezember 1925.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.