s profilovanou bází a krycí deskou pro dřík sloupu probíhající v barokní entasi (vypouklém profilu). Jako zakončení nese sloup skupinové zobrazení Nejsvětější Trojice. Na kolenou Boha Otce leží mrtvé tělo Ukřižovaného, nad nimi se vznáší holubice. Ploché, povětrnostními vlivy velmi poškozené reliéfy vyplňují stěny soklu: na přední straně sv. Jiří jako drakobijce, na zadní straně sv. Šebestián, vpravo sv. Roch, vlevo sv. Florián.
Gotický MOROVÝ (SMÍRČÍ) SLOUP na kostelních schodech naproti děkanství.
Literatura: Naaf, Comotovia, 1877, III. ročník, 110, Der Marter zu Schlaggenwald [Smírčí sloup ve Slavkově].
Zdobený sloup, 3,5 m vysoký, na bohatě členěném osmihranném podstavci (obr. 255). Osm spirálovitě probíhajících dutých žeber je střídavě zdobeno různými květinami a plody, jako mák, žaludy atd. Dole sloup zakončuje jednoduchý val, nahoře perlovec. Tři gotické kraby tvoří hlavici, mezi nimi jsou rozmístěny tři erbovní štíty. Následující krycí deska nese pak tři sloupky se střechou. Její zakončení křížem je pozdější dílo. Koule na stoupajících hranách naznačují ve vkusu gotického mistra nástavec ve tvaru kamenného kříže nebo fiály (vimperku). V edikule stojí dnes moderní kultovní obraz, který s jemným pomníkem nesouvisí. Zachován je na něm také v horní třetině dříku sloupu upevněný kovaný závěsný háček pro svítilnu. Donátoři smírčího sloupu se prozrazují ve třech erbech, z nichž jeden se vzpřímeným zajíčkem odkazuje na známého perkmistra Georga Häslera. Tím je jako spolehlivé datování dána polovina XVI. století. Historicky pozoruhodná zůstává také pověst, později spojená s pomníkem, která zřejmě zaměňuje pustošitele země na počátku třicetileté války hraběte Arnošta Mansfelda s císařem Matyášem.
SKUPINA UKŘIŽOVÁNÍ v barokní výklenkové stavbě ve hřbitovní zdi před portálem děkanství. Obraz Ukřižovaného, u paty kříže Jan a Marie v nadživotních sochách. Sochařská práce, znetvořená pozdějším přemalováním, z roku 1666, což je v dějinách slavkovského kostela nápadný darovací rok. Jako donátor je farní kronikou uváděn Georg Schmiedel, kupec ve Slavkově. Mistr pomníku zůstal neznámý. Snad souvisí se současně probíhající stavbou hlavního oltáře. Uměleckohistoricky má skupina v řadě mála dochovaných sochařských děl přes svou nižší kvalitu místní význam jako mezistupeň na cestě od zde dobře zastoupené pozdní gotiky k době baroka. Že se
Säulenpostament
mit profilierter Basis und Deckplatte für einen in barocker Entasis verlaufenden Säulenschaft. Als Bekrönung trägt die Säule das Gruppenbild der Dreifaltigkeit. Auf den Knien Gott-Vaters liegt der entseelte Körper des Gekreuzigten, über ihnen die schwebende Taube. Flache, durch Verwitterung sehr beschädigte Reliefs füllen die Sockelwände: Auf der Vorderseite S. Georg als Drachentöter, auf der Rückseite S. Sebastian, rechts S. Rochus, links S. Florian.
Die gotische MARTERSÄULE auf der Kirchenstaffel gegenüber dem Dechanteihause.
Literatur: Naaf, Comotovia, 1877, III. Jahrg., 110, Die Marter zu Schlaggenwald.
Gezierte Säule, 3·5 m hoch, auf reich gegliedertem, achteckigen Basament (Abb. 255). Die acht spiralig ablaufenden Hohlstäbe sind abwechselnd mit verschiedenen Blumen und Früchten geziert, wie Mohn, Eicheln usw. Unten schließt die Säule mit einfachem Wulst, oben mit einem Perlenstab ab. Drei gotische Krabben bilden das Kapitäl, zwischen ihnen sind drei Wappenschilder verteilt. Die folgende Deckplatte trägt dann drei Pfeilerchen mit einem Dach. Seine Bekrönung mit einem Kreuz ist späte Herstellung. Die Kugeln auf den ansteigenden Graten deuten im Geschmack des Gotikers auf einen Aufsatz von der Form eines Steinkreuzes oder Wimperges. In der Ädikula steht heute ein modernes Kultbild außer Zusammenhang mit dem zierlichen Denkmal. Erhalten ist an ihm auch noch der im oberen Drittel des Säulenschaftes angebrachte geschmiedete Aufhenker für eine Leuchte. Die Stifter der Martersäule verraten sich in den drei Wappen, von denen eines mit dem aufrechtstehenden Häschen auf den bekannten Bergmeister Georg Häsler hinweist. Damit ist als sichere Zeitbestimmung die Mitte des XVI. Jahrh. gegeben. Geschichtlich bemerkenswert bleibt auch die später mit dem Denkmal verbundene Sage, die den Landverwüster zu Beginn des 30jährigen Krieges Graf Ernst Mannsfeld mit Kaiser Matthias zu verwechseln scheint.
KREUZIGUNGSGRUPPE in einem barocken Nischenbau in der Friedhofsmauer vor dem Dechanteiportal. Bild des Gekreuzigten, zu Füßen des Kreuzes Johannes und Maria in lebensgroßen Statuen. Bildhauerarbeit, durch spätere Übermalung entstellt, aus dem J. 1666, dem in der Geschichte der Schlaggenwalder Kirche auffallenden Schenkungsjahr. Als Stifter wird von der Pfarrchronik Georg Schmiedel, Kaufmann in Schlaggenwald, angegeben. Der Meister des Denkmals ist unbekannt geblieben. Vielleicht steht er in Beziehungen zu dem gleichzeitig erfolgten Hochaltarbau. Kunstgeschichtlich hat die Gruppe in der Reihe der wenigen, erhaltenen Skulpturwerke trotz Minderwertigkeit ihre örtliche Bedeutung als Etappe auf dem Wege von der hier gut vertretenen späten Gotik in der Zeit der Barocke. Daß sie
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.