Na protější straně je v poli umístěna zvonová plastika ukřižovaného Spasitele, pod ní legenda: IOH. 1. ECCE AGNVS DEI QUI TOLLIT PECCATA MVNDI. [Jan 1: Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa.] Níže při okraji pole malá plastika: mnišský světec. Na horním okraji věnce, děleného obručí, stojí jméno zvonaře: GREGER ALBRECHT. Ačkoli mistr Greger Albrecht na zvonu z roku 1576 uvedl jako místo odlití Schlackenwert, chybějící údaj o místě vedle mistrova jména na Jiřském zvonu zřejmě naznačuje, že tento zvon spolu se svými sesterskými zvony byl odlit v Horním Slavkově.
Menší zvon (KATEŘINSKÝ ZVON) má při průměru 0,94 m výšku 0,9 m, z čehož 0,18 m připadá na výšku ucha, zdobeného groteskními hlavami. Pod čepicí nese zvon v 0,03 m širokém písmovém pásu letopočet A(nn)o 1612 a text žalmu 104: Quam magnificata sunt opera tua domine.... [Jak veliké jsou skutky tvé, Hospodine...], pod ním jako vlysový pás řadu listů, 0,06 m vysokou. V poli je třířádkový nápis mistra – jáchymovského mistra Hanse Friedricha Mayra – v tomto znění: VON HANS FRIDERICH / MAYR IN ST. JOACHIMS / THAL GEGOSSEN. [Odlil Hans Friedrich Mayr v Jáchymově.] Figurální plastiky na zvonu chybějí.
DONÁTSKÝ ZVON (Donatusglocke), těžký 38 starých centnýřů. Legenda: Verbum Domini manet in aeternum. [Slovo Páně zůstává na věky.] Jako zvonař je uveden mistr Gregor Albrecht v Schlackenwertu. Tento zvon byl v roce 1916 zabaven pro válečnou těžbu kovu.
Zvony byly dne 19. října 1751 převěšeny zvonařem Johannem Georgem Jordanem z Chebu a poprvé opatřeny novými srdci. Starý kostelní zvon (tzv. mešní zvonek ve věžičce sanktusu) se jménem S. Hyacinthus byl v roce 1736 přelit.
Ke hornoslavkovskému zvonovému fondu patřil rovněž zvon, odlitý mistrem Nikolausem Löwem v roce 1656. Nesl legendu: O Maria mater, sancta Anna, ora pro nobis deum 1656. [Ó Maria matko, svatá Anno, proste za nás Boha, 1656.] (Mitteilungen für Geschichte der Deutschen in Böhmen, LVII, 218). Tamtéž, na str. 219, je dále zmíněn zvon jako dílo Johanna Paula Schellenera z Innsbrucku z roku 1698 s legendou: Et verbum caro factum est [A slovo se stalo tělem].
Ke ztraceným zvonům patří konečně ještě jedno dílo mistra Regnitzera z Norimberka.
Na HŘBITOVĚ vedle farního kostela je kromě zmíněných epitafů starší doby XIX. století zastoupeno jen několika málo památkami s historickou a uměleckou hodnotou. K nim patří jako doklady k dějinám hornoslavkovského porcelánového průmyslu náhrobek stojící při severní stěně presbytáře (klečící anděl vedle náhrobního kamene) c. k. hormistra Wenzla Haase, narozeného 28. dubna 1770, zemřelého 13. října 1830, a jeho manželky Terezie Haasové, rozené Miesslové, dále skupina náhrobků rodiny Lippertových v gotizujících formách v jihozápadním koutě hřbitova. Mezi nimi náhrobek Georga Lipperta, městského ranhojiče a majitele c. k. porcelánky v c. k. horním městě Horní Slavkov, narozeného 16. prosince 1771, zemřelého 5. prosince 1843, a dále náhrobek jeho ženy Friderikya Lippertové, rozené Greinerové, zemřelé 8. listopadu 1850 v 65. roce věku.
RVPTA FVI NVPER, SED JAM TOTA NOVATA, VT PRECIBVS SACRIS FVNERIBVSQUE VOCEM. ANNO CHRISTI 1.599 MENSE JUNIO.
Auf der Gegenseite im Felde ist als Glockenplastik der gekreuzigte Heiland angebracht, darunter die Legende: IOH. 1. ECCE AGNVS DEI QUI TOLLIT PECCATA MVNDI. Unterhalb am Rande des Feldes eine kleine Plastik: Mönchsheiliger. Auf dem oberen Rande des durch einen Reifen geteilten Kranzes steht der Name des Gießers: GREGER ALBRECHT. Obwohl der Meister Greger Albrecht auf einer Glocke aus dem J. 1576 als Gußort Schlackenwert angegeben hat, so scheint doch das Fehlen einer Ortsangabe neben dem Meisternamen auf der Georgsglocke darauf hinzuweisen, daß diese samt ihren Schwesterglocken in Schlaggenwald gegossen wurde.
Die kleinere Glocke (KATHERINENGLOCKE) ist bei einem Durchmesser von 0·94 m 0·9 m hoch, wovon 0·18 m auf die Höhe der mit grotesken Köpfen gezierten Henkel entfallen. Unterhalb der Haube trägt die Glocke in einem 0·03 m breiten Schriftband die Jahrzahl A(nn)o 1612 und den Psalm 104: Quam magnificata sunt opera tua domine...., darunter als Friesband eine Blattreihe, 0·06 m hoch. Im Felde die dreizeilige Meisterinschrift des Joachimstaler Meisters Hans Friedrich Mayr in folgendem Wortlaut: VON HANS FRIDERICH / MAYR IN ST. JOACHIMS / THAL GEGOSSEN. Figürliche Plastiken fehlen der Glocke.
DONATUSGLOCKE, 38 alte Zentner schwer. Legende: Verbum Domini manet in aeternum. Als Glockengießer wird Meister Gregor Albrecht in Schlackenwert angegeben. Diese Glocke wurde im J. 1916 zur Kriegsmetallgewinnung eingezogen.
Die Glocken sind im J. 1751, 19. Oktober, von dem Glockengießer Johann Georg Jordan in Eger überhängt und zum ersten Male mit neuen Kehreisen versehen worden. Eine alte Kirchenglocke (sogenannte Meßglocke im Sanktustürmchen) mit dem Namen S. Hyacinthus ist im J. 1736 umgegossen worden.
Eine Glocke, von dem Meister Nikolaus Löw im J. 1656 gegossen, zählte auch zu dem Schlaggenwalder Glockenbestand. Sie trug die Legende: O Maria mater, sancta Anna, ora pro nobis deum 1656. (Mitteilungen für Geschichte der Deutschen in Böhmen, LVII, 218). Ferner wird ebenda, 219, eine Glocke als Gußwerk des Johann Paul Schellener in Innsbruck aus dem J. 1698 mit der Legende: Et verbum caro factum est erwähnt.
Zu den verschollenen Glocken gehört schließlich auch noch ein Gußwerk des Meisters Regnitzer in Nürnberg.
Auf dem FRIEDHOFE neben der Pfarrkirche ist außer den erwähnten Epitaphien älterer Zeit nur das XIX. Jahrh. durch wenige Denkmale mit geschichtlichem und künstlerischem Wert vertreten. Zu diesen zählen als Dokumente zur Geschichte der Schlaggenwalder Porzellanindustrie das an der Nordwand des Presbyteriums stehende Grabmal
(
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.