Na protější straně je v poli umístěna zvonová plastika ukřižovaného Spasitele, pod ní legenda: IOH. 1. ECCE AGNVS DEI QUI TOLLIT PECCATA MVNDI. [Jan 1: Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa.] Níže při okraji pole malá plastika: mnišský světec. Na horním okraji věnce, děleného obručí, stojí jméno zvonaře: GREGER ALBRECHT. Ačkoli mistr Greger Albrecht na zvonu z roku 1576 uvedl jako místo odlití Schlackenwert, chybějící údaj o místě vedle mistrova jména na Jiřském zvonu zřejmě naznačuje, že tento zvon spolu se svými sesterskými zvony byl odlit v Horním Slavkově.

Menší zvon (KATEŘINSKÝ ZVON) má při průměru 0,94 m výšku 0,9 m, z čehož 0,18 m připadá na výšku ucha, zdobeného groteskními hlavami. Pod čepicí nese zvon v 0,03 m širokém písmovém pásu letopočet A(nn)o 1612 a text žalmu 104: Quam magnificata sunt opera tua domine.... [Jak veliké jsou skutky tvé, Hospodine...], pod ním jako vlysový pás řadu listů, 0,06 m vysokou. V poli je třířádkový nápis mistra – jáchymovského mistra Hanse Friedricha Mayra – v tomto znění: VON HANS FRIDERICH / MAYR IN ST. JOACHIMS / THAL GEGOSSEN. [Odlil Hans Friedrich Mayr v Jáchymově.] Figurální plastiky na zvonu chybějí.

DONÁTSKÝ ZVON (Donatusglocke), těžký 38 starých centnýřů. Legenda: Verbum Domini manet in aeternum. [Slovo Páně zůstává na věky.] Jako zvonař je uveden mistr Gregor Albrecht v Schlackenwertu. Tento zvon byl v roce 1916 zabaven pro válečnou těžbu kovu.

Zvony byly dne 19. října 1751 převěšeny zvonařem Johannem Georgem Jordanem z Chebu a poprvé opatřeny novými srdci. Starý kostelní zvon (tzv. mešní zvonek ve věžičce sanktusu) se jménem S. Hyacinthus byl v roce 1736 přelit.

Ke hornoslavkovskému zvonovému fondu patřil rovněž zvon, odlitý mistrem Nikolausem Löwem v roce 1656. Nesl legendu: O Maria mater, sancta Anna, ora pro nobis deum 1656. [Ó Maria matko, svatá Anno, proste za nás Boha, 1656.] (Mitteilungen für Geschichte der Deutschen in Böhmen, LVII, 218). Tamtéž, na str. 219, je dále zmíněn zvon jako dílo Johanna Paula Schellenera z Innsbrucku z roku 1698 s legendou: Et verbum caro factum est [A slovo se stalo tělem].

Ke ztraceným zvonům patří konečně ještě jedno dílo mistra Regnitzera z Norimberka.

Na HŘBITOVĚ vedle farního kostela je kromě zmíněných epitafů starší doby XIX. století zastoupeno jen několika málo památkami s historickou a uměleckou hodnotou. K nim patří jako doklady k dějinám hornoslavkovského porcelánového průmyslu náhrobek stojící při severní stěně presbytáře (klečící anděl vedle náhrobního kamene) c. k. hormistra Wenzla Haase, narozeného 28. dubna 1770, zemřelého 13. října 1830, a jeho manželky Terezie Haasové, rozené Miesslové, dále skupina náhrobků rodiny Lippertových v gotizujících formách v jihozápadním koutě hřbitova. Mezi nimi náhrobek Georga Lipperta, městského ranhojiče a majitele c. k. porcelánky v c. k. horním městě Horní Slavkov, narozeného 16. prosince 1771, zemřelého 5. prosince 1843, a dále náhrobek jeho ženy Friderikya Lippertové, rozené Greinerové, zemřelé 8. listopadu 1850 v 65. roce věku.

věta pokračuje na dalším listu ⟶