Dějiny
V dějinách Horního Slavkova (Schlaggenwald) se projevuje nápadný protiklad k sousednímu městu-sestře Krásnu, které zpočátku samo provozovalo cínové doly na náhorní plošině. Vzhledem k blízké poloze Krásna k Bečovu, pevnému sídlu příslušných horních pánů, zůstávala stranou ležící ves Seifartsgrün, raná selská osada na místě pozdějšího Horního Slavkova, ve velké nevýhodě, pokud šlo o využívání sousedních ložisek cínové rudy. Teprve od poloviny XIV. století, od dob Slávka z Rýzmburka, je Krásno odsouváno ze svého starého postavení hlavního místa milého hornictví ve prospěch nově zakládaného Horního Slavkova. Dalšího povýšení jako horní město se Hornímu Slavkovu dostává za nástupců, kteří drželi sem zasahující bečovské horní panství. Tak roku 1489 hrabě Arnošt z Gleichenu potvrzuje odedávna zděděná práva a svobody Horního Slavkova, stejně tak roku 1494 Jindřich IV. z Plavna, který téhož roku předává držení Horního Slavkova Šebestiánu Pluhovi z Rabštejna. Jako horní a městský pán učiní jeho nástupce Jan Pluh (1501) z Horního Slavkova středisko hornictví a obchodu s cínem. Doba byla snahám pana Jana Pluha z Rabštejna nadmíru příznivá, neboť to byla léta nejbohatšího horního požehnání, jaké kdy Horní Slavkov zažil. První desetiletí XVI. století jsou zároveň dobou nejvyššího stavebního a kulturního rozkvětu horního města. Po Janu Pluhovi následuje na krátkou dobu Kašpar Pluh, který roku 1546 přichází o své državy kvůli svému postoji ve šmalkaldské válce. V dalším důsledku je zrušena aristokratická městská správa a Horní Slavkov je obsazen jako královský komorní statek. Nejprve je následujícího roku 1547 zřízen zemský horní úřad: Hanuš Elbogner z Dolního Krásna dostává od krále jako první úřad a hodnost správce horního úřadu; vedle něho je jako první zemský horní mistr jmenován Jiří Häsler. Na místo šlechtického horního pána, který ve skutečnosti vystupoval jako podnikatel, řídí nyní provoz císařští horní úředníci. Avšak již od roku 1581 výnosy hornoslavkovských dolů stále více klesají. K těmto škodám přistupují ještě útrapy třicetileté války, jimiž byl Horní Slavkov opakovaně těžce postižen. Obzvláště zlé pro kulturní majetek a další rozvoj horního města byly tehdy roky 1621, 1631 a 1632. V XVII. a XVIII. století jsou pak podnikány různé pokusy uchránit město před dalším úpadkem povznesením rudného hornictví. Ne bez dočasného účinku zůstalo spojení krásenského horního úřadu s hornoslavkovským vrchním úřadem v roce 1756. Další pokles příjmů z dolů však vedl v roce 1772 ke zrušení vrchního horního úřadu při
Geschichte
In der Geschichte Schlaggenwalds drückt sich eine auffallende Gegensätzlichkeit zur benachbarten Schwesterstadt Schönfeld aus, von der ursprünglich allein die Zinnbergwerke auf der Hochfläche betrieben wurden. Durch die nahe Lage Schönfelds zu Petschau, dem festen Schloß der zuständigen Bergherren, war das abseits liegende Dorf Seifartsgrün, die frühe, bäuerliche Siedelung am Platze des späteren Schlaggenwald, weit im Nachteil bei der Nutzung der benachbarten Zinnerzvorkommen geblieben. Erst seit der Mitte des XIV. Jahrh., seit Slawko von Riesenburg, wird Schönfeld von seiner alten Stellung als Vorort des lieben Bergwerks zugunsten der Neugründung Schlaggenwald abgedrängt. Weitere Förderung als Bergstadt erfährt Schlaggenwald unter den Nachfolgern im Besitz der hieher ausgreifenden Petschauer Bergherrlichkeit. So bestätigt 1489 Graf Ernst von Gleichen die überkommenen Rechte und Freiheiten Schlaggenwalds, ebenso 1494 Heinrich IV. von Plauen, der im gleichen Jahre den Besitz Schlaggenwald an Sebastian Pflug von Rabenstein weitergibt. Als Berg- und Stadtherr macht dessen Nachfolger Johann Pflug (1501) Schlaggenwald zu einem Mittelpunkt des Bergbaues und des Zinnhandels. Die Zeit war den Bestrebungen des Herrn Johann Pflug von Rabenstein überaus günstig; denn es waren die Jahre des reichsten Bergsegens, der je über Schlaggenwald gekommen war. Die ersten Jahrzehnte des XVI. Jahrh. sind auch die Zeit der höchsten baulichen und kulturellen Entwicklung der Bergstadt. Auf Johann Pflug folgt für kurze Zeit Kaspar Pflug, der 1546 seines Besitzes wegen seiner Stellungnahme im Schmalkaldischen Kriege verlustig erklärt wird. Als weitere Folge wird das aristokratische Stadtregime aufgehoben und Schlaggenwald als königliches Kammergut besetzt. Zunächst wird das landesherrliche Bergoberamt im folgenden J. 1547 eingerichtet: Hans Elpogner von Unter-Schönfeld erhält als erster vom König Amt und Würde des Bergoberamtsverwesers; neben ihm wird als erster landesfürstlicher Bergmeister Georg Häsler ernannt. An Stelle des adeligen Bergherrn, der eigentlich als Gewerke aufgetreten war, leiten nunmehr kaiserliche Bergbeamte die Betriebe. Doch schon in den Jahren seit 1581 gehen die Schlaggenwalder Bergergiebigkeiten immer mehr zurück. Zu diesen Schäden kommen noch die Drangsale des Dreißigjährigen Krieges, von denen Schlaggenwald wiederholt schwer heimgesucht wurde. Besonders arg für den Kulturbesitz und für die weitere Entwicklung der Bergstadt waren damals die Jahre 1621, 1631 und 1632. Im XVII. und XVIII. Jahrh. werden darauf verschiedene Versuche unternommen, die Stadt vor weiterem Niedergang durch Hebung des Erzbergbaues zu schützen. Nicht ohne vorübergehende Rückwirkung war die Vereinigung des Schönfelder Bergamtes mit dem Schlaggenwalder Oberamte im J. 1756 geblieben. Doch führte weitere Abnahme der Einnahmen aus den Bergwerken im J. 1772 zur Aufhebung des Bergoberamtes bei
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.