V roce 1782 věnoval opat Cölestin Werner po zrušení cisterciáckého kláštera Plasy hornoslavkovskému kostelu, spolu s velkým barokním krucifixem, který dnes visí v portálové stavbě hlavního oltáře, zvláštní umělecké dílo z ruky dosud neznámého mistra. Farní kronika k tomu poznamenává (fol. 285): „ein grosses Kreuz mit dem Heilande in kolossalischer Form. Ein Meisterwerk von Bildhauerkunst" [velký kříž se Spasitelem v kolosálním provedení. Mistrovské dílo sochařského umění]. S tímto darem patrně souvisí odstranění oltáře z roku 1666 a stavba nového oltáře, který stojí dodnes, z roku 1784. Ten byl v roce 1903 restaurován; přitom byly obnoveny tabernákl a nástavec mensy (obr. 210).
Za umělecké hodnoty ve výzdobě hlavního oltáře lze považovat i dva vysoké cínové hornické svícny, 1,03 m vysoké. Hornoslavkovský cínařský odlitek z XVIII. století (obr. 211). Do poloviny XIX. století spadá šest barokních svícnů hlavního oltáře, které odlil Alois Neidhart, jeden z posledních hornoslavkovských cínařů, kteří cínařské řemeslo provozovali ještě jako umělecké odvětví.
BOČNÍ OLTÁŘE na podélných stěnách presbytáře jsou moderní tyrolské práce z Grödenského údolí, postavené v roce 1903 po odstranění starých oltářů. Dříve stál v presbytáři bratrský oltář. Byl postaven jako Altare Scapularis [oltář škapulíře] v roce 1685 a v roce 1686 jej pozlatil Christian Leibelt, malíř v Bečově (Petschau).
Jako nejmladší oltář stál v kostele před rokem 1903 ještě oltář sv. Josefa, zřízený v roce 1790. Pro něj věnoval oltářní obraz jezuitský páter Joseph Pleyer z Lokte (Elbogen). Podle jiného údaje farní kroniky nechal celý oltář v roce 1797 přenést sem ze zrušeného kláštera.
KAZATELNA na severním pilíři triumfálního oblouku z roku 1785 je dílem loketského (elbogenského) sochaře Johanna Wildta (obr. 212). Mistrovský nápis na vnitřní straně zábradlí kazatelny: „Johann Wildt Bildhauer Elb. 1785" [Johann Wildt, sochař, Loket 1785]. Barokní stavba kazatelny s volným schodištěm. Na vnější straně kazatelny uprostřed reliéfní emblém se znázorněním „Ježíšek učí v chrámu". Na soklu zábradlí v sedící poloze sv. Petr a sv. Pavel. Na stříšce kazatelny znak města Horní Slavkov, vedle hudbu provádějící putti. Nová stavba kazatelny odstranila starou kazatelnu, věnovanou hornoslavkovským horním cechem při velké renovaci kostela v roce 1666.
Z dochovaných památkových hodnot v lodi kostela je třeba jmenovat:
KŘTITELNICE (obr. 214), nadace bratří Sebastiana a Johanna Köppelových z roku 1581. Víko a korunující sousoší „Křest v Jordánu" je připisováno loketskému (elbogenskému) řezbáři Johannu
[obr] Obr. 213. Horní Slavkov (Schlaggenwald). Farní kostel: kazatelna.
Im J. 1782 widmete Abt Cölestin Werner nach Aufhebung des Zisterzienserklosters Plaß mit dem großen barocken Kruzifix, das heute im Portalbau des Hochaltars hängt, der Schlaggenwalder Kirche einen besonderen Kunstwert von der Hand eines bis jetzt unbekannt gebliebenen Meisters. Die Pfarrchronik bemerkt dazu (fol. 285): ein grosses Kreuz mit dem Heilande in kolossalischer Form. Ein Meisterwerk von Bildhauerkunst. Mit dieser Schenkung hängt vermutlich die Abtragung des Altars vom J. 1666 und der Neubau des jetzt noch stehenden Altars im J. 1784 zusammen. Dieser wurde 1903 restauriert; Tabernakel und Mensaaufsatz sind dabei erneut worden (Abb. 210).
Als Kunstwerte in der Ausstattung des Hochaltars können auch die beiden hohen zinnernen Bergmannsleuchter, 1·03 m hoch, gelten. Schlaggenwalder Zinnguß des XVIII. Jahrh. (Abb. 211). In die Mitte des XIX. Jahrh. gehören die sechs barocken Hochaltarleuchter, die von Alois Neidhart, einem der letzten Schlaggenwalder Zinngießer, gegossen wurden, der Zinngießerei noch als Kunstgewerbe betrieben hat.
Die SEITENALTÄRE an den Langwänden des Presbyteriums sind moderne Tiroler Arbeiten aus dem Grödner Tal, die im J. 1903 nach Abtragung alter Altäre aufgestellt wurden. Vordem stand im Presbyterium ein Bruderschaftsaltar. Als Altare Scapularis im J. 1685 aufgestellt, wurde er 1686 von Christian Leibelt, Maler in Petschau, vergoldet.
Als jüngster Altar war in der Kirche vor 1903 auch noch ein Josephi-Altar gestanden, der im J. 1790 errichtet worden war. Für diesen hat der Jesuitenpater Joseph Pleyer aus Elbogen das Altarbild gestiftet. Nach einer anderen Angabe der Pfarrchronik hat er den ganzen Altar aus einem aufgelassenen Kloster im J. 1797 hieher übertragen lassen.
Die KANZEL am Nordpfeiler des Triumphbogens aus dem J. 1785 ist ein Werk des Elbogener Bildhauers Johann Wildt (Abb. 212). Meisterinschrift auf der Innenseite der Kanzelbrüstung: Johann Wildt Bildhauer Elb. 1785. Barocker Kanzelbau mit freier Stiege. An der Außenseite der Kanzel in der Mitte ein Reliefemblem mit der Darstellung „Der Christusknabe lehrt im Tempel“. Am Sockel der Brüstung in sitzender Haltung S. Petrus und S. Paulus. Am Schalldach der Kanzel das Wappen der Stadt Schlaggenwald, daneben musizierende Putti. Der Kanzelneubau beseitigte eine alte, von der Schlaggenwalder Gewerkschaft anläßlich der großen Kirchenrenovierung des J. 1666 gestiftete Kanzel.
Von erhalten gebliebenen Denkmalswerten im Kirchenschiff sind zu nennen:
Der TAUFSTEIN (Abb. 214), eine Stiftung der Brüder Sebastian und Johann Köppel aus dem J. 1581. Deckel und krönende Statuengruppe Die Jordantaufe wird dem Elbogener Bildschnitzer Johann
[
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.