⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Myšlenka založit latinskou školu v Horním Slavkově jistě vznikla teprve tehdy, když měšťanstvo po udělení městského práva 1. září 1547 nabylo přesvědčení, že evangelické vyznání není ohroženo. Tímto směrem podnikla kroky městská rada. Obrátila se o podporu na Ferdinanda I., který svým synem arcivévodou Ferdinandem pověřil 25. listopadu 1553 císařského desátkáře v Horním Slavkově, aby ročně vyplácel 40 tolarů z desátkových výnosů dolu „k tím spořádanější výživě učeného školního mistra a k zřízení a výchově mládeže.“*) Tato částka byla poté také vždy vyplácena. Maxmilián II. ji později zvýšil na 50 zlatých, Matyáš I. ji podle mně dostupné výsady ze dne 23. července 1612 rovněž nechal vyplácet ve výši 50 zlatých. Rada Horního Slavkova pak, jak se zdá, ohledně zřízení školy vešla v jednání s Lutherovým přítelem, slavným humanistou Filipem Melanchthonem. Snad se k tomu naskytla příležitost, když učenec pobýval na návštěvě v Jáchymově, kam přijel 14. března 1552.) Rada se na něj obrací dopisem z 29. ledna 1554,*) v němž oznamuje úmysl založit školu a prosí o „učeného tovaryše“, který by byl schopen zavést, řídit a udržovat dobrý křesťanský školní řád; rovněž prosí o „dobrého kantora, který by mohl obstarávat sbor.“ Oba měli přijet do Horního Slavkova o Velikonocích, aby po neděli Nejsvětější Trojice (20. května 1554) „nastoupili do školy.“ Zda Melanchthon prosbě vyhověl, zůstává nejisté; jisté je pouze to, že se o tomto dopise zmiňuje 16. února 1554 svému příteli Camerariovi.†) V každém případě byla latinská škola založena kolem této doby. Známý humanista Kašpar Bruschius, zemřelý 1559, rodák z Horního Slavkova, ve svých spisech existenci latinské školy ve svém rodném městě nezmiňuje. Protože ho však jeho životní postavení nutilo působit daleko od domova, nebyl při velmi řídkém styku se svým rodným městem patrně dostatečně informován o ústavu založeném v posledních letech jeho života, aby se o něm mohl vyjádřit; není vyloučeno, že o jeho existenci vůbec nevěděl.††)

Vyučovalo se denně od 7 do 10 hodin dopoledne a od 1 do 4 hodin odpoledne. O nedělích a svátcích byly prázdniny. Ve středu a v sobotu se vyučovalo jen dopoledne. V sobotu se ve škole konala večerní modlitba (vesperní pobožnost). Škola byla šestitřídní a zahrnovala: primány (žáky nejvyšší třídy), sekundány, terciány, kvartány, lekcionáře a elementáře. Výukou bylo pověřeno pět učitelů, a to podle pořadí: rektor, supremus neboli konrektor, kantor, bakalář a kvintus (nazývaný také infimus). Výuku ve vyšších třídách zpravidla vedl rektor a supremus, v nižších třídách bakalář a kvintus, kantor se staral o výuku hudby. Každoročně se s žáky konaly dvě velké zkoušky, jedna o svatém Jiří (24. dubna), druhá o svatém Michalovi (29. září).

Dochovala se smlouva, kterou uzavřel rector ludi [řídící školy] Jan Hauer z Grauenwerdy po smrti školního vedoucího Kryštofa Richtera dne 25. března 1599 s radou Horního Slavkova.*) Obsahuje v 16 bodech povinnosti rektora ohledně dohledu nad školou, vztahu k faráři, radě a kolegům, dále předpisy o chování rektora vůči žákům, zejména vůči pauperům a mendikantům [chudým a žebrajícím žákům], kteří bydleli přímo ve školní budově, dále vedle drobnějších pokynů o jeho životě, konání kázání atd., nakonec důrazné napomenutí, aby s každým žákem zacházel podle jeho vloh [ingenium], neboť „mnohého je třeba spíš dobrými přátelskými, mírnými slovy než prudkým výbuchem, bouřením nebo hněvivým a zuřivým trestem přivést ke studiu a při něm udržet“ (bod 16). Rektor dohlíží také na život a učitelskou činnost svých kolegů a musí o tom vždy skládat účty faráři nebo radě. Za to dostává od města týdně 1½ českého zlatého neboli 36 grošů (78 zlatých ročně), polovinu ročního desátku z nevymláceného obilí z farních vesnic, dále poplatky z pohřbů, svateb a slavností, na nichž žáci zpívají, a konečně k vytápění školních místností a svého bytu 35 sáhů dřeva. Byla-li peněžní odměna rektora nevelká, mohl přesto díky naturálním dávkám a dalším příležitostným příjmům ze svateb apod. žít ještě přiměřeně svému postavení. Rektor Jan Hauer zastával toto místo v Horním Slavkově po 8 let, než si roku 1607 povolání na místo rektora latinské školy v Chebu vylepšil postavení.

Škola v Horním Slavkově musela mít vůbec několik velmi schopných učitelů; tak po odchodu Pavla Kappa, který se stal rektorem školy v Amberku, povolala rada Jáchymova školního mistra Ondřeje Enderleina z Horního Slavkova, syna Matěje Enderleina, který nastoupil na nové místo 2. března 1579. Zde působil ve stejné funkci až do své smrti, k níž došlo 7. června 1590.*)

Předložená smlouva o ustanovení konrektora Šebestiána Fürganga z Toužimi byla vystavena 19. července 1618.**) V sedmi bodech je stanoven jeho vztah k rektorovi, radě a faráři. Kromě výuky mu přísluší probírání katechismu se žáky a péče o kázání; výslovně má dbát na alumny, tedy takové žáky, kteří „ex liberalitate civium alimentirt und erhalten werden“ [jsou z dobré vůle měšťanů živeni a vydržováni], aby žili počestně a s úctou k měšťanstvu, a v tuhé zimě má těm, kteří by v kostele a při kázání nemohli kvůli nedostatečnému oblečení vydržet, dát ve škole předčítat z postily, aby dostáli svým náboženským povinnostem. Za to dostává konrektor týdně jeden český zlatý neboli 24 grošů, roční byt, otep otopného dříví, z poplatků za pohřby atd. stejný podíl jako rektor, avšak ne obilní desátek; zato má dovoleno po skončení školní služby udílet soukromé hodiny.

Rektor, konrektor a rada si navzájem vyhrazují pro případ potřeby právo čtvrtletní výpovědi.

Přesnější zprávy o působnosti kantora, bakaláře a kvinta nejsou známy. Kantorovi příslušelo vyučování hudbě, na jejíž pěstování se v Horním Slavkově kladl značný důraz. Kantor měl školit žáky ve sborovém zpěvu, přičemž se pěstovala i teoretická výuka (studium musicae in chorali et figurali) [studium hudby chorální i figurální]. Dohled nad tímto oborem výuky náležel především faráři a oběma diakonům. Z přiloženého soupisu, sestaveného pravděpodobně při novém obsazování rektorátu roku 1599, je patrná bohatost not*), které se používaly při výuce a při kostelním zpěvu. Jde většinou o sbory, některé z nich sepsali nebo opsali kantoři školy, a poté přešly do majetku ústavu. Jako bakalář působil v Horním Slavkově Bernhard Jahn z Tharandtu v Míšni od 8. ledna 1590. Do úřadu ho uvedl farář Dr. Samuel Fischer. Po 34 letech služby byl 20. září 1624 zbaven svého úřadu jako oběť protireformace, ve městě se však ještě přes 3 roky zdržoval, než je opustil.**) Bohužel se nedochoval žádný písemný doklad, z něhož by bylo možné vyvodit něco bližšího o postavení, příjmech atd. kvinta neboli infima.

Škola byla nejnavštěvovanější kolem roku 1600, kdy město dosáhlo v důsledku čilého hornictví svého nejvyššího rozvoje. Zdá se, že si učitelé u svých spoluobčanů požívali odpovídající vážnosti. Známa je pouze stížnost rektora, suprema a infima podaná na radnici roku 1606, že je nazývají „žebráky a bakchanty“***). Označení „bakchant“ je poněkud velmi urážlivé a nenávistné, neboť se jím zpravidla rozuměli starší žáci na vysokých školách, kteří si drželi dva až tři mladší žáky zvané „Schützen“ [chráněnci], kteří za ně museli zpívat a žebrat; za to byli osvobozeni od školy a dostávali výuku pouze od svých „bakchantů“, dokud sami nebyli prohlášeni za bakchanty. Tyto snad osobní urážky byly patrně důvodem, proč v následujícím roce rektor školy Jan Hauer přijal povolání do stejné funkce v Chebu.