Latinská škola v Horním Slavkově (Schlaggenwald).
(1554–1624).
Příspěvek k dějinám reformace.
Velký rozmach hornictví v Čechách na počátku 16. století měl za následek, že řada míst a měst, která předtím neměla téměř žádný význam, se v krátké době rozvinula ve vzkvétající hornická města, v nichž lze při rychle rostoucím počtu obyvatel doložit jistou zámožnost měšťanstva, jak je dodnes patrné ze staveb a dalších výtvorů oné doby, pokud se dochovaly. Zejména ve městech ležících v Krušných horách nebo pod nimi vládl u měšťanů zdravý smysl pro uspořádání a řešení městských záležitostí i pro opatření na povznesení obchodu a řemesel, neboť to vše si musel měšťan v oněch dobách vytvořit sám, protože ze strany vrchnosti, natožpak vlády, se mu dostávalo jen mírné přízně. Vesměs německé obyvatelstvo těchto měst udržovalo stálý čilý styk s obyvateli sousedních saských oblastí, s nimiž je pojil původ i zaměstnání a odkud brzy přišlo do Čech Lutherovo učení, které právě v hornických městech, jejichž obyvatelé se k němu hlásili dobrovolně a bez jakéhokoli nátlaku, zapustilo pevné kořeny.
K těmto městům patří i Horní Slavkov (Schlaggenwald), ležící poblíž Loketu na Flösgraben [plavebním příkopu], v jehož okolí se těžilo bohaté stříbro a cín. Obec, jejíž první zmínka se nachází v „libri erectionum“ pražského arcibiskupství z roku 1380 *), byla podle listiny hraběte Arnošta z Gleichenu z roku 1489 povýšena jeho předchůdcem na tržní městečko, roku 1494 připadla Hansi Pflugovi a po jeho smrti roku 1538 jeho bratranci Kašparu Pflugovi z Rabštejna. Když Ferdinand I. po bitvě u Mühlberku (24. dubna 1547) soudil v Praze účastníky povstání, byl Kašpar Pflug prohlášen za psance a útěkem do Saska unikl trestu smrti, který nad ním byl vynesen. Hornická města ležící na jeho panstvích — Horní Slavkov, Krásno a Lauterbach — byla povýšena na císařská horní města, nad nimiž byl jako zástupce zájmů zemského panovníka ustanoven hejtman se sídlem v Horním Slavkově. Dne 1. září 1547 obdrželo město od Ferdinanda I. znak a městská práva, která daleko předčila dřívější výsady Kašpara Pfluga. Od té doby dospívá měšťanstvo v Horním Slavkově k plnému vědomí své síly, teprve nyní se zde skutečně rozvíjí svobodné městské zřízení, utvářené podle vzoru sousedních, zejména saských měst, s nimiž měšťané zůstávají ve styku ve všech důležitějších záležitostech. Lutherovo učení si v Horním Slavkově záhy získalo stoupence; již roku 1536 byl ve městě dosazen první evangelický farář. Matouš Vischer dostal od Hanse Pfluga vyměřeny důchody své fary, které byly na žádost Slavkovských ještě zvýšeny, neboť už tehdy byla větší část měšťanů evangelická. Počet Lutherových stoupenců se zde tak rozmnožil, že kolem roku 1547 se měšťanstvo skládalo téměř výhradně ze stoupenců nového učení. Ferdinand I. ponechal po udělení výsady měšťany v jejich víře, aniž by se jen v nejmenším pokusil o jejich obrácení zpět. Také jeho nástupci jim ponechali plnou náboženskou svobodu, a proto má i charakter Horního Slavkova v 16. století, v době jeho rozkvětu, ryze protestantský ráz.
Vzkvétající město díky pilnému a podnikavému obyvatelstvu brzy disponovalo značnými hmotnými prostředky; tak bylo například roku 1597 s to převzít od Rudolfa II. zástavou panství Bečov nad Teplou za 28 400 tolarů na 28 let, a za Matyáše je roku 1615 od něj koupilo za kupní sumu 55 456 kop míšeňských grošů. Tak jako všechna německá protestantská města dbala na to, aby svým dětem k zachování jejich víry a k duchovnímu vzdělání zřizovala vlastní školy, nad nimiž samo měšťanstvo vykonávalo dohled, tak i Horní Slavkov — protestantské město hlásící se k Lutherovu učení v zemi, kde bylo mnoho katolického obyvatelstva a v nejbližším okolí i velmi mnoho stoupenců Kalvína, tedy ve velmi ohrožené situaci — založil vlastní latinskou školu, z níž byli žáci propouštěni jako připravení k návštěvě vysoké školy. Latinská škola v Horním Slavkově byla povolána k životu ve znamení protestantismu, prospívala a kvetla, dokud se měšťanstvo smělo hlásit k evangelickému učení, a se znovuzavedením katolicismu zanikla potichu a bez povšimnutí, stejně jako postupně ztrácely na významu i hornictví a blahobyt města.
Die Lateinschule in Schlaggenwald (1554—1624). Ein Beitrag zur Geschichte der Reformation
Die Lateinschule in Schlaggenwald.
(1554—1624).
Ein Beitrag zur Geschichte der Reformation.
Der große Aufschwung des Bergbaues in Böhmen zu Beginn des XVI. Jahrhundertes brachte es mit sich, dass eine Reihe von Orten und Städten, welche vorher beinahe keine Bedeutung hatten, sich in kurzer Zeit zu blühenden Bergstädten entwickelten, in denen bei rasch zunehmender Bevölkerung eine gewisse Wohlhabenheit der Bürgerschaft nachweisbar ist, wie man heute noch aus den Bauwerken und sonstigen Schöpfungen jener Zeit, soweit sich solche erhalten haben, ersehen kann. Besonders in den Städten, welche im Erzgebirge oder am Fuße desselben sich befanden, waltete ein gesunder Sinn der Bürger für die Einrichtung und Schlichtung städtischer Angelegenheiten wie auch für die Maßnahme zur Hebung des Handels und der Gewerbe, denn das alles musste in jenen Tagen der Bürger selbst sich schaffen, da ihm von seiten der Gutsherren, nicht aber von der Regierung ein nur mäßiges Wohlwollen entgegen gebracht wurde. Die durchwegs deutsche Bewohnerschaft dieser Städte stand stets in innigem Verkehr mit den durch Abstammung und Beschäftigung so nahe stehenden Bewohnern der benachbarten Gebiete Sachsens, von wo aus die Lehre Luthers frühzeitig nach Böhmen kam und gerade in den Bergstädten, deren Bewohner sich ihr freiwillig und ohne allen Zwang anschlossen, festen Fuß fasste.
Zu diesen Städten gehört auch Schlaggenwald in der Nähe von Elbogen am Flössgraben gelegen, in dessen Nähe ein ergiebiger Silber- und Zinnbergbau betrieben wurde. Der Ort, dessen erste Erwähnung in den „libri erectionum“ des Prager Erzbisthums 1380
geschieht *), wurde nach einer Urkunde des Grafen Ernst von Gleichen aus dem Jahre 1489 unter dessen Vorgänger zum Marktflecken erhoben, kam 1494 an Hans Pflug und nach dessen Tode 1538 an seinen Vetter Kaspar Pflug von Rabenstein. Als Ferdinand I. nach der Schlacht bei Mühlberg (24. April 1547) in Prag über die Theilnehmer an dem Aufstande Gericht hielt, wurde Kaspar Pflug geächtet und entzog sich durch Flucht nach Sachsen der über ihn verhängten Todesstrafe. Die auf seinen Gütern gelegenen Bergstädte Schlaggenwald, Schönfeld und Lauterbach wurden zu kaiserlichen Bergstädten erhoben, über die als Vertreter der landesfürstlichen Interessen ein Hauptmann mit dem Sitze in Schlaggenwald gesetzt wurde. Am 1. September 1547 erhielt die Stadt von Ferdinand I. das Wappen und die städtischen Rechte, welche die früheren Privilegien Kaspar Pflug's weit übertrafen. Von dieser Zeit an gelangt das Bürgerthum in Schlaggenwald zum Vollbewusstsein seiner Kraft, jetzt erst entwickelt sich daselbst so recht ein freies Stadtwesen, welches sich nach dem Muster der benachbarten, insbesondere sächsischen Städte ausbildet, mit denen die Bürgerschaft in allen wichtigeren Angelegenheiten in Fühlung bleibt. Die Lehre Luthers hat in Schlaggenwald sehr bald Anhänger gefunden; bereits 1536 wird der erste evangelische Pfarrer in der Stadt eingesetzt. Mathäus Vischer erhielt von Hans Pflug die Einkünfte seiner Pfarre bestimmt, welche über Bitten der Schlaggenwalder noch vermehrt wurden, denn damals war bereits der größere Theil der Bürger evangelisch. Die Zahl der Anhänger Luthers mehrte sich daselbst so sehr, dass die Bürgerschaft um 1547 beinahe ausschließlich aus Anhängern der neuen Lehre bestand. Ferdinand I. beließ nach Verleihung des Privilegiums die Bürger in ihrer Religion, ohne auch nur den geringsten Versuch der Wiederbekehrung zu machen. Auch seine Nachfolger haben denselben vollste Religionsfreiheit gelassen, daher denn auch der Charakter Schlaggenwalds im XVI. Jahrhunderte zur Zeit seine Blüte ein rein protestantisches Gepräge an sich trägt.
---
*) In der Darstellung werden benützt die Arbeiten von Anton Kohl: „Die Wiedereinführung der katholischen Lehre in der kgl. Bergstadt Schlaggenwald." Karlsbad, Franiek, 1861, S. 53 und W. Weber „Die vormalige Lateinschule in Schlaggenwald" in den Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen. I. 1862. Heft 4. S. 9—17. Die historischen Angaben stützen sich nur auf die Archivalien der Stadt Schlaggenwald und des genannten Vereines, welche sich daselbst theils in Originalien, theils in alten Abschriften, theils in Abschriften Kohl's (Beilage I und II) befinden. Bei allen übrigen Quellen ist angegeben, woher sie entnommen wurden.
Die
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.