Latinská škola v Horním Slavkově (Schlaggenwald).

(1554–1624).

Příspěvek k dějinám reformace.

Velký rozmach hornictví v Čechách na počátku 16. století měl za následek, že řada míst a měst, která předtím neměla téměř žádný význam, se v krátké době rozvinula ve vzkvétající hornická města, v nichž lze při rychle rostoucím počtu obyvatel doložit jistou zámožnost měšťanstva, jak je dodnes patrné ze staveb a dalších výtvorů oné doby, pokud se dochovaly. Zejména ve městech ležících v Krušných horách nebo pod nimi vládl u měšťanů zdravý smysl pro uspořádání a řešení městských záležitostí i pro opatření na povznesení obchodu a řemesel, neboť to vše si musel měšťan v oněch dobách vytvořit sám, protože ze strany vrchnosti, natožpak vlády, se mu dostávalo jen mírné přízně. Vesměs německé obyvatelstvo těchto měst udržovalo stálý čilý styk s obyvateli sousedních saských oblastí, s nimiž je pojil původ i zaměstnání a odkud brzy přišlo do Čech Lutherovo učení, které právě v hornických městech, jejichž obyvatelé se k němu hlásili dobrovolně a bez jakéhokoli nátlaku, zapustilo pevné kořeny.

K těmto městům patří i Horní Slavkov (Schlaggenwald), ležící poblíž Loketu na Flösgraben [plavebním příkopu], v jehož okolí se těžilo bohaté stříbro a cín. Obec, jejíž první zmínka se nachází v „libri erectionum“ pražského arcibiskupství z roku 1380 *), byla podle listiny hraběte Arnošta z Gleichenu z roku 1489 povýšena jeho předchůdcem na tržní městečko, roku 1494 připadla Hansi Pflugovi a po jeho smrti roku 1538 jeho bratranci Kašparu Pflugovi z Rabštejna. Když Ferdinand I. po bitvě u Mühlberku (24. dubna 1547) soudil v Praze účastníky povstání, byl Kašpar Pflug prohlášen za psance a útěkem do Saska unikl trestu smrti, který nad ním byl vynesen. Hornická města ležící na jeho panstvích — Horní Slavkov, Krásno a Lauterbach — byla povýšena na císařská horní města, nad nimiž byl jako zástupce zájmů zemského panovníka ustanoven hejtman se sídlem v Horním Slavkově. Dne 1. září 1547 obdrželo město od Ferdinanda I. znak a městská práva, která daleko předčila dřívější výsady Kašpara Pfluga. Od té doby dospívá měšťanstvo v Horním Slavkově k plnému vědomí své síly, teprve nyní se zde skutečně rozvíjí svobodné městské zřízení, utvářené podle vzoru sousedních, zejména saských měst, s nimiž měšťané zůstávají ve styku ve všech důležitějších záležitostech. Lutherovo učení si v Horním Slavkově záhy získalo stoupence; již roku 1536 byl ve městě dosazen první evangelický farář. Matouš Vischer dostal od Hanse Pfluga vyměřeny důchody své fary, které byly na žádost Slavkovských ještě zvýšeny, neboť už tehdy byla větší část měšťanů evangelická. Počet Lutherových stoupenců se zde tak rozmnožil, že kolem roku 1547 se měšťanstvo skládalo téměř výhradně ze stoupenců nového učení. Ferdinand I. ponechal po udělení výsady měšťany v jejich víře, aniž by se jen v nejmenším pokusil o jejich obrácení zpět. Také jeho nástupci jim ponechali plnou náboženskou svobodu, a proto má i charakter Horního Slavkova v 16. století, v době jeho rozkvětu, ryze protestantský ráz.

Vzkvétající město díky pilnému a podnikavému obyvatelstvu brzy disponovalo značnými hmotnými prostředky; tak bylo například roku 1597 s to převzít od Rudolfa II. zástavou panství Bečov nad Teplou za 28 400 tolarů na 28 let, a za Matyáše je roku 1615 od něj koupilo za kupní sumu 55 456 kop míšeňských grošů. Tak jako všechna německá protestantská města dbala na to, aby svým dětem k zachování jejich víry a k duchovnímu vzdělání zřizovala vlastní školy, nad nimiž samo měšťanstvo vykonávalo dohled, tak i Horní Slavkov — protestantské město hlásící se k Lutherovu učení v zemi, kde bylo mnoho katolického obyvatelstva a v nejbližším okolí i velmi mnoho stoupenců Kalvína, tedy ve velmi ohrožené situaci — založil vlastní latinskou školu, z níž byli žáci propouštěni jako připravení k návštěvě vysoké školy. Latinská škola v Horním Slavkově byla povolána k životu ve znamení protestantismu, prospívala a kvetla, dokud se měšťanstvo smělo hlásit k evangelickému učení, a se znovuzavedením katolicismu zanikla potichu a bez povšimnutí, stejně jako postupně ztrácely na významu i hornictví a blahobyt města.

věta pokračuje na dalším listu ⟶