⟵ věta pokračuje z předchozího listu

VI.

Ze smlouvy o ustanovení diakona Sigismunda Schwartze, který byl podle smlouvy s městskou obcí Horní Slavkov ustanoven dne 1. května 1603, zní odstavec o školní službě takto:

Za osmé, oba páni diakoni mají, i když ne denně, přece tak často, jak jim to jejich možnosti dovolí, navštěvovat školy a zkoušet žáky z toho, co se učí, a pokud shledají a zjistí něco nepříznivého či škodlivého, mají to oznámit nám nebo panu inspektorovi, aby to bylo odstraněno; zvláště pak mají naléhat na pana rektora a jeho kolegy, aby mezi školními chlapci bylo pěstováno exercitium latinae et graecae linguae [cvičení v latinském a řeckém jazyce], stejně tak musica in figurali et chorali [hudba figurální i chorální] a jinak vhodné lekce, jakož i jiný řádný pořádek. Proto mají také každoročně pořádat a konat dvě zkoušky, jednu o svatém Jiří a druhou o svatém Michalu.

VII.

**Rozlukový list faráře Dr. Samuela Fischera.**

4. dubna 1590.

Poté co ctihodný a vzdělaný pan Samuel Fischer, doktor teologie, přede ctihodnou a moudrou radou svobodného císařského horního města Slavkova [Schlackenwaldt], jakož i před výborem tamější obce, rezignoval a vypověděl svou zdejší farářskou službu s odůvodněním, že jeho Ctihodná Excelence musí na základě předchozího řádného povolání jasných a vysoce urozených knížat a pánů Friedricha Wilhelma a Johanna Kasimíra, bratranců, vévodů saských, lantkrabí durynských a markrabí míšeňských, převzít úřad superintendenta na univerzitě v Jeně — a poněvadž byl podle zdejší farní ustanovovací listiny povinen sloužit ještě půl roku po rezignaci, avšak přitom mohl skutečně a s prospěchem pocítit přímluvy obou výše jmenovaných knížat a pánů, bylo mu toto půlroční dosloužení prominuto, takže má ve jménu Božím v týdnu po Velikonocích, po vykonaných kázáních, odejít i s vysloužilým platem. K tomu mu byla za budoucí očekávaný užitek z obilí, sena a všech jiných příjmů, ať se nazývají jakkoli, nic nevyjímaje, pokud by na to podle uplynulé doby pro rato temporis [poměrně k odsloužené době] měl nárok, na základě přátelského smírného vyrovnání přislíbena a přiznána k odstupnému částka sto tolarů, každý tolar počítán po sedmdesáti krejcarech. Za to se jeho Ctihodná Excelence zavázala nechat na půdě podle inventáře ležet osivo k provedení letního osetí, aby bylo možné znovu osít farní pole, a rovněž jinak předat a odevzdat faru s popsaným a inventarizovaným domácím nářadím, dobytkem, krmivem a jiným podle údajů inventáře. Aby však toto přátelské vyrovnání zůstalo konečně a trvale zachováno a žádným způsobem se znovu neotevřelo, přitiskla ctihodná rada obecního města svou pečeť, stejně tak výše jmenovaný pan doktor svou pečeť spolu s vlastnoručním podpisem níže. Stalo se dne 4. dubna léta 1590.

věta pokračuje na dalším listu ⟶