Za patnácté (má se) také vůči žákům podle jejich povah chovat s rozvahou, dobrou uvážlivostí, křesťansky a mírně – neboť ledakoho lze ke studiu přivést a při něm udržet spíše dobrými přátelskými, laskavými slovy než prudkým vyjížděním, bouřením nebo hněvivými, drsnými tresty – a vůči těm, kdo si zaslouží trest, používat pouze metličku (Rute), a ne facky nebo strkanice, a to bez prudkosti, učitelsky a bez jiných citů, jako je pomsta, závist nebo úlisnost vůči komukoli, a stejně tak to nemá dovolovat ani trpět u svých kolegů.

A za šestnácté má, stejně jako ctihodná rada, pokud by kterákoli strana chtěla v budoucnu hledat zlepšení, měnit a vypovědět tento úřad a službu, oznámit to čtvrt roku předem, a tato výpověď nebo rezignace se nemá dít nikde jinde než před řečenou radou v radní síni; rektor má i po tuto zbývající čtvrtinu roku svůj úřad jako dosud řádně vykonávat, a naopak má po tuto dobu až do jejího konce dostávat plat a požitky.

Naproti tomu má rektor týdně a vždy dostávat na plat, příjem a obvyklé požitky či poplatky, jak následuje:

Půldruhého českého zlatého neboli třicet šest bílých grošů hotově má dostávat každý týden z komory ctihodné rady a obecní hornické obce.

Dále má mít od ročního desátku z nevymláceného obilí, které okolní, do farnosti přifařené vesnice ročně škole odvádějí, polovinu, kterou má s kantorem (nynějším nebo příštím) na vlastní společné náklady na vesnicích shromažďovat, přivážet a zajišťovat.

Dále z každého pohřbu, který podle obvyklého týdenního pořádku doprovází s chudými žáky nebo jinými školáky, jakož i když je mimo tento pořádek žádán rodiči nebo příbuznými zemřelého, aby šel s nimi na pohřeb (pro funere), náleží mu vždy dva bílé groše a nikdy více; pokud by ale lidé chtěli figurální zpěv, mají se s ním a s ostatními školskými sluhy dohodnout na přiměřené odměně.

Dále, když spolu se Supremem a kantorem na svátek sv. Martina obchází s chudými žáky ve městě dům od domu se zpěvem,

věta pokračuje na dalším listu ⟶