Verwaltung

Soužití lidí si ani v malé obci nelze představit bez pravidel péče a pořádku. Podle dochovaných záznamů měl Horní Slavkov (Schlaggenwald) vlastní správu už na sklonku středověku. Ležela v rukou rady, po jejímž boku stáli čtyři purkmistři, kteří se ve funkci střídali čtvrtletně. Výměna úřadu se řídila katolickým církevním rokem. Po skončení funkčního období byl každý purkmistr povinen skládat přísný účet. Prokázané nesrovnalosti při vedení hospodaření byly trestány, často i vazbou. Purkmistrům byli přiděleni „úřední správci".

Byl tu například „Cammerer", který obstarával správu vnitřních městských záležitostí. U něj se scházely a vydávaly všechny peníze města. Zvlášť za válek zastával velmi obtížný úřad. Od města se často vyžadovaly velmi vysoké „kontribuce" (výživné dávky pro vojsko) a ještě mnoho let po skončení nepřátelství válečné daně. Rozpočet nebylo možné vyrovnat ani v době míru. Cammerer musel často vypomáhat z vlastních prostředků. Hlavním zdrojem příjmů byla v té době těžba provozovaná městem. Výnosy přinášely i lesy a pronajaté provozy. Tak museli právovárečníci platit za užívání městských pivovarů „bräuzins" (pivní plat). Město vybíralo také strážní peníz na bezpečnostní službu, kterou vykonávali strážní, zvaní též městští drábové. Podstatná část z toho připadla věžníkovi, který musel v neklidných dobách ve dne v noci vyhlížet a příchod cizinců oznamovat troubením na roh. I malá nedbalost vedla k jeho okamžitému propuštění. Vybírala se také daň z masa, chlebová taxa, daň z nápojů a vína, poplatky za užívání tanečního parketu, váhy a mandlu, poplatky za zvonění zvonů atd.

Existoval také „Umgelder". Ten měl na starosti, aby ungeld neboli ohmové (dnes pivní daň) bylo odváděno včas a v plné výši.

Vyhledávaným úřadem byl „solní odměřovač" (Salzmesser). Sůl se odebírala z Bavorska. Solní odměřovač musel každé hospodyni vydat množství předepsané pro její domácnost. Po třicetileté válce se sůl musela odebírat z Gmündu (Rakousko). To vedlo ke stížnostem, protože kvalita byla horší a cena vyšší než dříve a ani váha nesouhlasila.

Odpovědnost za špitál nesl „špitální pán" (Spitalherr). V měšťanském špitálu byli zdarma ubytováváni a stravováni chudí, práce neschopní měšťané. Bylo také dovoleno zakoupit si pobyt ve špitálu celý nebo částečně.

Dalšími úředníky byli „Kugelhofherr", „Wolfshofherr" a „Ziegelhüttenherr" (páni nad statky Kugelhof, Wolfshof a cihelnou). Dohlíželi na tyto městské majetky.

K zachování císařských práv byli ustanoveni lesmistr, hejtman, horní mistr a mincmistr. Zřízení vlastní mincovny rada odmítla.

Od dokončení honosné radnice měly rada, vedoucí orgány a správa odpovídající působiště. V průběhu staletí hostila budova vedle reprezentačních a úředních místností i nejrůznější zařízení, jako radniční šenk, spořitelnu, městskou knihovnu, městské muzeum, archiv atd.

Změnami, které vyplynuly z panovnických a poddanských poměrů, od Riesenburků přes pány z Gleichenu, junkry z Plavna, Pluhy až po povýšení na císařské horní město, a účinky udělených

věta pokračuje na dalším listu ⟶