Schlaggenwald einst kaiserlich freie Bergstadt — Horní Slavkov, kdysi císařské svobodné horní město
/ 464
česky německy obojí klasické zobrazení →
Sken listu 86
Ziegelhütten

⟵ věta pokračuje z předchozího listu

ženy zdobily oltář. Duchovní z Donawitz sloužil mši svatou, hasiči stáli v pozoru, školní děti i dospělí obstupovali prostranství vyzdobené květinami a březovým zelením. Po slavnostní bohoslužbě se šlo k Hublovi do hostince, kde slavnost pokračovala ve světské podobě. Brzy nato následovala posvícení, která místní i četní hosté z blízkých i vzdálenějších obcí slavili stejně vydatně.

K plánu obce a soupisu domů, k jejich pojmenováním a k padlým nejsou k dispozici žádné údaje.

[obr] Ziegelhütten se zámečkem

Orající sedlák

Zvedá držadla pluhu a zarývá radlici. Koně funí. Temně vzlíná zem. A co si myslí, to do ní zaorává, neboť Bůh je blízko a hledí mu na ústa.

A když zaklebe, brázda se pokřiví. A zleniví-li, pluh vyskočí ven: jen když slouží hroudě rovně a mlčky, napíná se plodné lůno pole v očekávání.

Proto chválí Boha při každém kroku a přece se s námahou plahočí pod soudem, a píše do země řádek za řádkem těžce širou, svatou básnickou skladbu polí.

Heinrich Zillich (nar. 1898 v Brašově/Sedmihradsko)

původní znění

die Frauen den Altar schmückten. Der Geistliche von Donawitz hielt die hl. Messe, die Feuerwehr nahm stramme Haltung an, Schulkinder und Erwachsene umstanden den mit Blumen und Birkengrün geschmückten Platz. Nach dem Festgottesdienst ging's zum Hubl ins Gasthaus zur weltlichen Fortsetzung der Feier. Schon bald folgte die Kirchweih, welche die Einheimischen und zahlreiche Gäste von nahen und weiter entfernten Ortschaften in gleicher Weise feierten.

Zum Ortsplan und Verzeichnis der Häuser, zu Hausnamen und Gefallenen liegen keine Angaben vor.

[obr] Ziegelhütten mit Schloß

Pflügender Bauer

Er hebt den Sterz und drückt die Schare ein.
Die Rosse schnauben. Dunkel quillt der Grund.
Und was er denkt, das ackert er hinein,
denn Gott ist nah und sieht auf seinen Mund.

Und wenn er flucht, gerät die Furche krumm.
Und wird er träge, springt der Pflug heraus:
Nur wenn er dient der Scholle grad und stumm,
streckt sich des Ackers Fruchtleib wartend aus.

Drum lobt er Gott mit jedem Schritte sehr
und keucht doch mühsam unter dem Gericht,
und schreibt ins Erdreich Zeil um Zeile schwer
ein flurenbreites, heiliges Gedicht.

Heinrich Zillich
(geb. 1898 in Kronstadt/Siebenbürgen)

list 86 z 464
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.