*Öitzä kinnt ä Zuch, dåu gemmä ä weng af d'Båhn! Köhler*

Ziegelhütten byla ze všech vsí patřících do spádové oblasti Horního Slavkova (Schlaggenwald) nejvzdálenější – ležela hodinu a půl chůze daleko, ve výšce 417 m n. m.

Obklopena velkým lesem Ziegenrücken, zelenými loukami podél Teplé a lesnatými svahy podél Císařské ulice (Kaiserstraße), ležela na výběžku „Kalten Loh" dlouhou dobu stranou velkých událostí a vývoje.

Jak už název napovídá, vznikla osada z cihelny, která již za dob loketského hraběte Šlika před rokem 1500 pálila z hlíny cihly a dodávala je do Karlových Varů. Dne 8. října 1599 se Ziegelhütten uvádí jako osídlení, které bylo spolu s královským hradním panstvím v Lokti prodáno městu Loket (Elbogen). Název se znovu objevuje v listinách ze 14. července 1608 a 24. října 1633, vydaných při příležitosti vyměřování hranic. Křížové kameny nad obcí, kde vedla dolů slavkovská stezka, byly ještě v naší době zachovány, stejně jako velký mezní kámen s letopočtem 1564 a monogramem „LD".

Cihelna, drobné hospodářství a práce v lese – to zřejmě formovalo život ve vsi. V roce 1894 se zde napočítalo 14 čísel popisných a 130 obyvatel, když se i v této odlehlosti začaly věci měnit – vlivem rozmáhající se výroby porcelánu, stavby Císařské ulice a železniční trati z 10 km vzdálených Karlových Varů do Mariánských Lázní (46 km). Pracovní místa vznikala v továrnách Pirkenhammer, Aich a Maierhöfen a také při lázeňském provozu v Karlových Varech. S železnicí a se soukromými automobily přijížděli do idylicky položené vsi letní hosté.

Zvláštní proměnou prošla Ziegelhütten díky majiteli porcelánky Fischer & Mieg v Pirkenhammeru, Rudolfu Fischerovi, který si ji zvolil za své sídlo na stáří. Koupil 1020 ha lesa, převážně od města Loket, rozsáhlé louky a orná pole a také pozemky drobných sedláků. Zřídil dvůr (Meierhof), roku 1890 postavil na výšině vilu, v lidové mluvě zvanou „Zöiglhüttner Schluäß", založil zahrady a parkové plochy, postavil obytný dům pro svůj personál a v lese směrem k Hans Heilingu myslivnu s příslušejícími budovami. Zřídil čtyři hájovny: Heger Friedl vedle myslivny, Krischeu u silnice nad Teplou, Sandner na okraji vsi a Frech „Auf der Heid".

Christiane Ritter, pravnučka Christiana Fischera, spoluzakladatele západočeského porcelánového průmyslu v Pirkenhammeru, vyrůstala na rodičovském statku a proslavila se knihou „Eine Frau erlebt die Polarnacht" (Žena zažívá polární noc), která byla přeložena do 18 jazyků a v mnoha zemích se čte i v Braillově písmu. Od Heimatverbandu Karlovarských obdržela roku 1982 k svým 85. narozeninám „Plaketu Josefa Hofmanna".

Ziegelhütten patřila v 17. století ke Gfellu, roku 1877 připadla k Poschitzau a od roku 1919 do roku 1945 zůstala samostatnou politickou obcí. Ve vsi byla jednotřídní škola, jejíž vznik si vynutil rovněž Fischer. Před rokem 1895 navštěvovaly děti školu v Ziegelhütten jen v zimních měsících, v létě chodily na vyučování do Donawitz. Nadanější žáci docházeli i do měšťanské školy v Horním Slavkově nebo do Karlových Varů, jakmile to umožnilo napojení na železnici. Obec patřila k faře v Donawitz, kde se také pohřbívali zesnulí.

Při ziegelhüttenské slavnosti, konané v neděli po svatém Václavu (28. 9.), později po svatém Michaelovi, se bohoslužba konala pod širým nebem u zvonice, pod jejíž kapličkovitou stříškou

věta pokračuje na dalším listu ⟶