*Öitzä kinnt ä Zuch, dåu gemmä ä weng af d'Båhn! Köhler*
Ziegelhütten byla ze všech vsí patřících do spádové oblasti Horního Slavkova (Schlaggenwald) nejvzdálenější – ležela hodinu a půl chůze daleko, ve výšce 417 m n. m.
Obklopena velkým lesem Ziegenrücken, zelenými loukami podél Teplé a lesnatými svahy podél Císařské ulice (Kaiserstraße), ležela na výběžku „Kalten Loh" dlouhou dobu stranou velkých událostí a vývoje.
Jak už název napovídá, vznikla osada z cihelny, která již za dob loketského hraběte Šlika před rokem 1500 pálila z hlíny cihly a dodávala je do Karlových Varů. Dne 8. října 1599 se Ziegelhütten uvádí jako osídlení, které bylo spolu s královským hradním panstvím v Lokti prodáno městu Loket (Elbogen). Název se znovu objevuje v listinách ze 14. července 1608 a 24. října 1633, vydaných při příležitosti vyměřování hranic. Křížové kameny nad obcí, kde vedla dolů slavkovská stezka, byly ještě v naší době zachovány, stejně jako velký mezní kámen s letopočtem 1564 a monogramem „LD".
Cihelna, drobné hospodářství a práce v lese – to zřejmě formovalo život ve vsi. V roce 1894 se zde napočítalo 14 čísel popisných a 130 obyvatel, když se i v této odlehlosti začaly věci měnit – vlivem rozmáhající se výroby porcelánu, stavby Císařské ulice a železniční trati z 10 km vzdálených Karlových Varů do Mariánských Lázní (46 km). Pracovní místa vznikala v továrnách Pirkenhammer, Aich a Maierhöfen a také při lázeňském provozu v Karlových Varech. S železnicí a se soukromými automobily přijížděli do idylicky položené vsi letní hosté.
Zvláštní proměnou prošla Ziegelhütten díky majiteli porcelánky Fischer & Mieg v Pirkenhammeru, Rudolfu Fischerovi, který si ji zvolil za své sídlo na stáří. Koupil 1020 ha lesa, převážně od města Loket, rozsáhlé louky a orná pole a také pozemky drobných sedláků. Zřídil dvůr (Meierhof), roku 1890 postavil na výšině vilu, v lidové mluvě zvanou „Zöiglhüttner Schluäß", založil zahrady a parkové plochy, postavil obytný dům pro svůj personál a v lese směrem k Hans Heilingu myslivnu s příslušejícími budovami. Zřídil čtyři hájovny: Heger Friedl vedle myslivny, Krischeu u silnice nad Teplou, Sandner na okraji vsi a Frech „Auf der Heid".
Christiane Ritter, pravnučka Christiana Fischera, spoluzakladatele západočeského porcelánového průmyslu v Pirkenhammeru, vyrůstala na rodičovském statku a proslavila se knihou „Eine Frau erlebt die Polarnacht" (Žena zažívá polární noc), která byla přeložena do 18 jazyků a v mnoha zemích se čte i v Braillově písmu. Od Heimatverbandu Karlovarských obdržela roku 1982 k svým 85. narozeninám „Plaketu Josefa Hofmanna".
Ziegelhütten patřila v 17. století ke Gfellu, roku 1877 připadla k Poschitzau a od roku 1919 do roku 1945 zůstala samostatnou politickou obcí. Ve vsi byla jednotřídní škola, jejíž vznik si vynutil rovněž Fischer. Před rokem 1895 navštěvovaly děti školu v Ziegelhütten jen v zimních měsících, v létě chodily na vyučování do Donawitz. Nadanější žáci docházeli i do měšťanské školy v Horním Slavkově nebo do Karlových Varů, jakmile to umožnilo napojení na železnici. Obec patřila k faře v Donawitz, kde se také pohřbívali zesnulí.
Při ziegelhüttenské slavnosti, konané v neděli po svatém Václavu (28. 9.), později po svatém Michaelovi, se bohoslužba konala pod širým nebem u zvonice, pod jejíž kapličkovitou stříškou
Ziegelhütten
Öitzä kinnt ä Zuch,
dåu gemmä ä weng af d'Båhn!
A. Köhler
Das durch 1 1/2 Stunden Fußmarsch am weitesten entfernte, zum Einzugsbereich von Schlaggenwald gehörende Dorf, 417 m ü.d.M. gelegen, war Ziegelhütten.
Umgeben vom großen Wald des Ziegenrückens, den grünen Wiesen an der Tepl und den Waldhängen an der Kaiserstraße, lag es am Ausgang der „Kalten Loh" lange Zeit abseits großer Ereignisse und Entwicklungen.
Wie schon der Name besagt, entstand die Ortschaft aus einer Ziegelhütte, die bereits zur Zeit des Elbogener Grafen Schlick vor 1500 aus Lehm Ziegel brannte und nach Karlsbad lieferte. Am 8. Oktober 1599 wird Ziegelhütten als eine Ansiedlung erwähnt, die man mit der königlichen Burgherrschaft zu Elbogen an die Stadt Elbogen verkaufte. Der Name findet sich wieder in Urkunden vom 14. Juli 1608 und 24. Oktober 1633, die anläßlich von Grenzvermessungen ausgestellt wurden. Die Kreuzsteine oberhalb des Ortes, wo der Schlaggenwalder Steig abwärts führte, waren in unserer Zeit noch vorhanden, ebenso ein großer Rainstein mit der Jahreszahl 1564 und dem Monogramm „LD".
Eine Ziegelei, kleine Landwirtschaften und die Arbeit im Wald mögen das Leben im Dorf geprägt haben. Im Jahre 1894 zählte man 14 Hausnummern und 130 Einwohner, als in dieser Abgeschiedenheit sich dann auch dort die Dinge änderten, ausgelöst durch die aufstrebende Porzellanerzeugung, den Bau der Kaiserstraße und der Bahnlinie vom 10 km entfernten Karlsbad nach Marienbad (46 km). Arbeitsplätze entstanden in den Fabriken Pirkenhammer, Aich und Maierhöfen sowie beim Kurbetrieb in Karlsbad. Mit der Eisenbahn und mit Privatautos kamen Sommerfrischler in das idyllisch gelegene Dorf.
Eine besondere Veränderung erfuhr Ziegelhütten durch den Besitzer der Porzellanfabrik Fischer & Mieg in Pirkenhammer, Rudolf Fischer, der es zu seinem Alterssitz erhob. Er kaufte 1020 ha Wald, überwiegend von der Stadt Elbogen, große Wiesen und Ackerflächen und auch Liegenschaften der kleinen Bauern auf. Er errichtete einen Meierhof, baute 1890 auf der Anhöhe eine Villa, im Volksmund „Zöiglhüttner Schluäß" genannt, legte Gärten und Parkanlagen an, errichtete ein Wohnhaus für sein Personal und im Wald gegen Hans Heiling ein Forsthaus mit dazugehörigen Gebäuden. Er schuf vier Hegerstellen: Heger Friedl neben dem Forsthaus, Krischeu an der Straße über der Tepl, Sandner am Rande des Dorfes und Frech „Auf der Heid".
Christiane Ritter, eine Urenkelin von Christian Fischer, dem Mitbegründer der westböhmischen Porzellanindustrie in Pirkenhammer, wuchs am elterlichen Gut auf und erlangte hohe Anerkennung mit ihrem Buch „Eine Frau erlebt die Polarnacht", das in 18 Sprachen übersetzt wurde und in vielen Ländern in Blindenschrift gelesen wird. Vom Heimatverband der Karlsbader erhielt sie 1982 zu ihrem 85. Geburtstag die „Josef-Hofmann-Plakette".
Ziegelhütten gehörte im 17. Jh. zu Gfell, kam 1877 zu Poschitzau und blieb von 1919 bis 1945 eine selbständige politische Gemeinde. Das Dorf besaß eine einklassige Schule, die auch auf Betreiben Fischers entstand. Vor 1895 besuchten die Kinder die Schule in Ziegelhütten nur in den Wintermonaten und im Sommer den Unterricht in Donawitz. Begabte Schüler gingen auch nach Schlaggenwald in die Bürgerschule oder nach Karlsbad, als die Bahn den Besuch dort ermöglichte. Der Ort gehörte zur Pfarrei Donawitz, in der man auch die Verstorbenen beerdigte.
Beim Ziegelhüttener Fest am Sonntag nach Wenzel (28.9.), später nach Michaeli, fand der Gottesdienst im Freien beim Glockenturm statt, unter dessen kapellenartigem Dach
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.