V Zechi bylo šest hostinců: Brandlův, Schäferův, Scheitlerův, Siegertův, Simonův a „Mühltal". Byly zde čtyři obchody s potravinami, dvě pekárny a jeden mlýn. Pila Josefa Schäfera poskytovala řadu pracovních míst. Provozovala dvě rámové pily na řezání stavebního a nábytkového dříví a vyráběla také šindele. Podnik choval několik koní na svážení dřeva z rozsáhlých lesních revírů, měl vlastní kovárnu a malé hospodářství. Josef Wenisch se u kamnáře Hesseho vyučil tomuto řemeslu a jako všeobecně oblíbený stavěl v okolí mnoho kachlových kamen; byl posledním obecním představeným v Zechi. Od roku 1971 odpočívá na Starém hřbitově v Darmstadtu.

Obyvatelé Zechi byli katolíci; náleželi k lokeťské farnosti. Tamní farní kostel byl zasvěcen sv. Václavu; jeho svátek 28. září se skromně slavil v hostinci u Scheitlerů. Ve „Glockenhaislä" (zvoničce) se zvonilo třikrát denně k modlitbě, stejně tak při pohřbu a v den následující. Křty, svatby a pohřby se konaly v Lokti.

Z Zechi padli v 1. světové válce: Josef Dutz, Anton Gareis, Franz Gareis, Josef Moißl, Josef Pfeiffer, Wilhelm Puckschaml, Emil Rippl, Eduard Sattler, Anton Schöberl, Wilhelm Schöberl, Richard Seidl a Anton Stöhr; nezvěstný zůstal Karl Reif.

Z 2. světové války se nevrátili: Ernst Eckl, Anton Eigler, Franz Faßmann, Oskar Haselbauer, Franz Kugler, Franz Listner, Ernst Schäfer, Roland Schäfer, Alfred Simon, Otto Stank, Anton Stöhr, Herbert Theinl, Ernst Wenisch, Josef Wenisch, Heinrich Zubathy. Za nezvěstné jsou považováni: Josef Beck, Josef Bernt, Josef Brandl, Ernst Ebert, Josef Eigler, Fritz Haselbauer, Anton Kraus, Josef Marsch, Hermann Schmidt, Karl Schreiter; při zpáteční cestě z ruského zajetí zemřel Anton Schmidt.

Plán obce, soupis domů a jmen se pro nedostatek údajů neuvádí.

[obr] V údolí Zechtal

věta pokračuje na dalším listu ⟶