V Zechi bylo šest hostinců: Brandlův, Schäferův, Scheitlerův, Siegertův, Simonův a „Mühltal". Byly zde čtyři obchody s potravinami, dvě pekárny a jeden mlýn. Pila Josefa Schäfera poskytovala řadu pracovních míst. Provozovala dvě rámové pily na řezání stavebního a nábytkového dříví a vyráběla také šindele. Podnik choval několik koní na svážení dřeva z rozsáhlých lesních revírů, měl vlastní kovárnu a malé hospodářství. Josef Wenisch se u kamnáře Hesseho vyučil tomuto řemeslu a jako všeobecně oblíbený stavěl v okolí mnoho kachlových kamen; byl posledním obecním představeným v Zechi. Od roku 1971 odpočívá na Starém hřbitově v Darmstadtu.
Obyvatelé Zechi byli katolíci; náleželi k lokeťské farnosti. Tamní farní kostel byl zasvěcen sv. Václavu; jeho svátek 28. září se skromně slavil v hostinci u Scheitlerů. Ve „Glockenhaislä" (zvoničce) se zvonilo třikrát denně k modlitbě, stejně tak při pohřbu a v den následující. Křty, svatby a pohřby se konaly v Lokti.
Z Zechi padli v 1. světové válce: Josef Dutz, Anton Gareis, Franz Gareis, Josef Moißl, Josef Pfeiffer, Wilhelm Puckschaml, Emil Rippl, Eduard Sattler, Anton Schöberl, Wilhelm Schöberl, Richard Seidl a Anton Stöhr; nezvěstný zůstal Karl Reif.
Z 2. světové války se nevrátili: Ernst Eckl, Anton Eigler, Franz Faßmann, Oskar Haselbauer, Franz Kugler, Franz Listner, Ernst Schäfer, Roland Schäfer, Alfred Simon, Otto Stank, Anton Stöhr, Herbert Theinl, Ernst Wenisch, Josef Wenisch, Heinrich Zubathy. Za nezvěstné jsou považováni: Josef Beck, Josef Bernt, Josef Brandl, Ernst Ebert, Josef Eigler, Fritz Haselbauer, Anton Kraus, Josef Marsch, Hermann Schmidt, Karl Schreiter; při zpáteční cestě z ruského zajetí zemřel Anton Schmidt.
Plán obce, soupis domů a jmen se pro nedostatek údajů neuvádí.
[obr] V údolí Zechtal
Elbogen. In der Zech gab es sechs Gasthäuser: Brandl, Schäfer, Scheitler, Siegert, Simon und „Mühltal". Man zählte vier Lebensmittelgeschäfte, zwei Bäckereien und eine Mühle. Das Sägewerk Josef Schäfer bot eine Reihe von Arbeitsplätzen an. Es setzte zwei Gatter zum Schneiden von Bau- und Möbelholz ein und stellte auch Schindeln her. Der Betrieb hielt mehrere Pferde, um Holz aus den weiten Waldrevieren zu holen, besaß eine eigene Schmiede und eine kleine Landwirtschaft. Josef Wenisch erlernte beim Ofensetzer Hesse dieses Handwerk und setzte, allseits beliebt, im Umkreis viele Kachelöfen; er war der letzte Gemeindevorsteher in Zech. In Darmstadt am Alten Friedhof liegt er seit 1971 begraben.
Die Einwohner von Zech waren katholisch; sie gehörten zum Pfarrsprengel Elbogen. Die Pfarrkirche dort war dem hl. Wenzel geweiht; sein Fest am 28. September wurde im bescheidenen Rahmen in Scheitlers Gasthaus gefeiert. Im „Glockenhaislä" läutete man dreimal am Tag zum Gebet, ebenso aus Anlaß eines Begräbnisses und am Tag darauf. Taufen, Trauungen und Beerdigungen fanden in Elbogen statt.
Aus Zech fielen im 1. Weltkrieg:
Dutz Josef, Gareis Anton, Gareis Franz, Moißl Josef, Pfeiffer Josef, Puckschaml Wilhelm, Rippl Emil, Sattler Eduard, Schöberl Anton, Schöberl Wilhelm, Seidl Richard und Stöhr Anton; vermißt blieb Reif Karl.
Aus dem 2. Weltkrieg kehrten nicht zurück:
Eckl Ernst, Eigler Anton, Faßmann Franz, Haselbauer Oskar, Kugler Franz, Listner Franz, Schäfer Ernst, Schäfer Roland, Simon Alfred, Stank Otto, Stöhr Anton, Theinl Herbert, Wenisch Ernst, Wenisch Josef, Zubathy Heinrich. Als vermißt gelten: Beck Josef, Bernt Josef, Brandl Josef, Ebert Ernst, Eigler Josef, Haselbauer Fritz, Kraus Anton, Marsch Josef, Schmidt Hermann, Schreiter Karl; beim Rücktransport aus russischer Gefangenschaft verstarb Schmidt Anton.
Ortsplan, Verzeichnis der Häuser und Namen entfallen mangels Angaben.
[obr] Im Zechtal
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.