Trať Karlovy Vary–Mariánské Lázně pak přispěla k tomu, že se hospodářské poměry tak dobře vyvíjely. Železnice a porcelánka vytvářely práci, vydělávaly se peníze a ve čtyřech hostincích se třemi kuželnami i ve čtyřech obchodech se zase utrácely. Léta 1900 až 1914 znamenala pro Töppeles „zlatou dobu" rozmachu. Zatímco kolem roku 1900 se zde napočítalo ještě 41 domů s 300 obyvateli, v roce 1939 to bylo již 62 budov se 450 obyvateli – neobvyklý vzestupný vývoj na tehdejší dobu, i ve srovnání s Horním Slavkovem.
Léta po 1. světové válce přinesla obci kvůli zhroucení a novým politickým poměrům skromné časy. V roce 1924 zkrachovala porcelánka, od roku 1925 byli na mnoha místech němečtí úředníci nahrazováni českými, například železničáři, policie, dokonce i úklid ulic. Pilnost a pracovitost obyvatel Töppelesu a jejich touha po vlastní střeše nad hlavou se ve třicátých letech kvůli nezaměstnanosti dostaly do vážných potíží: hypotéky již nešlo splácet, úspory se ztrácely a některé domy musely být opuštěny. „Jednou z největších historických lží, založením 'vyššího Švýcarska', to začalo v roce 1919..." (Schuster). Přinesla především Němcům jen propouštění a nezaměstnanost. Z nízké podpory v nezaměstnanosti, tzv. „čechkaret" v hodnotě 10 korun, se nedalo žít.
Zatrpklí, přece však nezlomení, nenechali se obyvatelé vsi srazit na kolena. Pěvecký spolek mužů, založený roku 1888, obnovil svou činnost, humor a společenskost byly opět ve vysoké ceně. Německý kulturní svaz a Bund der Deutschen pomáhaly mnoha sbírkami tísněným spoluobčanům zmírnit nouzi. Ke společenskému a spolkovému životu přispívaly i místní spolky, zejména dobrovolní hasiči založení roku 1887, spolek střelců na terč vzniklý v devadesátých letech a po 1. světové válce založená místní skupina Svazu frontových bojovníků. Obecní politiku určoval do roku 1923 Svaz zemědělců, poté sociální demokraté a v roce 1924 nově založená živnostenská strana.
Vrcholy roku byly Annafest (svátek sv. Anny), poutní posvícení, hon, střelecký, hasičský a pěvecký ples. V četných klidných tůních (přirozených nádržích) Teplé se lidé – většinou bez povolení – „zajímali" o pstruhy a bílé ryby, přičemž označení „zloděj ryb" by každý dotčený obyvatel Töppelesu rozhořčeně odmítl, stejně jako slovo „pytláctví" pro neoprávněný výkon lovu platilo za urážku. Mužská část obyvatelstva byla totiž postižena – nebo, chcete-li, sužována – nadmíru velkou náklonností k lovu. V často dlouhotrvajících a opakujících se sporech s vrchností, s nájemci honiteb, lesním personálem, četnictvem a soudy nakonec obstáli místní „lovci", jejichž pověst sahala daleko za hranice honiteb, jako spiklenecké společenství ve svůj prospěch. Vyznačovali se, vypěstováno v dlouhé tradici, mlčenlivostí, pohotovou vtipností a vzornou solidaritou.
Töppeles, jehož obyvatelé rádi rozdělovali na „'s Durf" (vesnici), „d'Vurstodt" (přední ves), „übern Wasser" (za vodou) a „Einschichten" (samoty), měl od roku 1906 dvoutřídní obecnou školu, na které vyučovali Josef Zhorzel, rodák z Horního Slavkova, dále Schilhabel, Karl Lorenz, Heinrich Holzinger, Schrott, Ott z Müllersgrünu, Haubl, Josef Rödl, Josef Roith a Anton Wurtinger. Jako učitel náboženství zde působil kaplan Karl Lang z nedalekého horního města. Mnoho žáků chodilo tou dlouhou cestou tam do měšťanské školy.
Die Bahnstrecke Karlsbad-Marienbad trug dann dazu bei, daß sich die wirtschaftlichen Verhältnisse so gut entwickelten. Die Eisenbahn und die Porzellanfabrik schufen Arbeit, Geld wurde verdient und in den vier Gasthöfen mit drei Kegelbahnen und in den vier Kaufläden auch wieder ausgegeben. Die Jahre von 1900 bis 1914 bedeuteten für Töppeles „die goldene Zeit" des Aufstiegs. Während man um 1900 noch 41 Häuser mit 300 Einwohnern zählte, waren es 1939 bereits 62 Gebäude mit 450 Bewohnern, eine für die damalige Zeit - auch im Vergleich zu Schlaggenwald - ungewöhnliche Aufwärtsentwicklung.
Die Jahre nach dem 1. Weltkrieg brachten durch den Zusammenbruch und die neuen politischen Verhältnisse für die Gemeinde karge Zeiten. 1924 ging die Porzellanfabrik in Konkurs, ab 1925 wurden vielerorts die deutschen Beamten durch tschechische ersetzt, z.B. Eisenbahner, Polizei, sogar Straßeneinräumer. Fleiß und Schaffensdrang der Töppeleser und ihr Wunsch nach eigenen vier Wänden gerieten durch die Arbeitslosigkeit in den dreißiger Jahren arg in Bedrängnis: Die Hypotheken konnten nicht mehr abgetragen werden, Ersparnisse gingen verloren, und manche Häuser mußten aufgegeben werden. „Mit einer der größten Geschichtslügen, der Gründung einer 'höheren Schweiz', fing es im Jahre 1919 an ..." (Schuster). Sie brachte vor allem den Deutschen nur Entlassungen und Arbeitslosigkeit. Von der geringen Arbeitslosenunterstützung, sog. „Čechkarten" im Wert von 10 Kronen, konnte niemand leben.
Verbittert zwar, dennoch ungebrochen, ließen sich die Dorfbewohner nicht unterkriegen. Der 1888 gegründete Männergesangsverein nahm seine Tätigkeit wieder auf, Humor und Geselligkeit standen wieder hoch im Kurs. Deutscher Kulturverband und Bund der Deutschen halfen durch viele Sammlungen bedrängten Mitbürgern, die Not zu lindern. Zum geselligen und gesellschaftlichen Leben leisteten auch die örtlichen Vereine ihren Beitrag, so vor allem die 1887 gegründete Freiwillige Feuerwehr, der in den neunziger Jahren gebildete Bolzschützenverein und die nach dem 1. Weltkrieg geschaffene Ortsgruppe des Frontkämpferverbands. Die Gemeindepolitik bestimmten bis 1923 der Bund der Landwirte, danach die Sozialdemokraten und die 1924 neu gegründete Gewerbepartei.
Annafest, Landkirchweih, Treibjagd, Schützen-, Feuerwehr- und Sängerball waren Höhepunkte im Jahresverlauf. In den zahlreichen ruhigen Tiefen (natürlichen Staubecken) der Tepl „interessierte" man sich - meist ohne Erlaubnis - für die Forellen und Weißfische, wobei die Bezeichnung „Fischdieb" jeder betroffene Töppeleser weit von sich gewiesen hätte, wie auch das Wort „Wilderei" für die unerlaubte Ausübung der Jagd als Beleidigung galt. Die männliche Bevölkerung wurde nämlich von einer überaus großen Zuneigung zur Jagd heimgesucht oder auch - wenn man will - geplagt. Die oft langandauernden und sich wiederholenden Auseinandersetzungen mit der Obrigkeit, mit Jagdpächtern, Forstpersonal, Gendarmerie und Gerichten jedoch standen die einheimischen „Jäger", deren Ruf weit über die Jagdgrenzen hinausreichte, als eine verschworene Gemeinschaft zu ihren Gunsten durch. Sie zeichnete sich, in langer Tradition gewachsen, durch Schweigsamkeit, Schlagfertigkeit und musterhafte Solidarität aus.
Töppeles, das seine Bewohner in „'s Durf", „d'Vurstodt", „übern Wasser" und „Einschichten" zu unterteilen beliebten, besaß seit 1906 eine zweiklassige Volksschule, an der Josef Zhorzel, ein gebürtiger Schlaggenwalder, Schilhabel, Karl Lorenz, Heinrich Holzinger, Schrott, Ott aus Müllersgrün, Haubl, Josef Rödl, Josef Roith und Anton Wurtinger als Lehrer unterrichteten. Als Religionslehrer war Kaplan Karl Lang aus der nahen Bergstadt tätig. Zahlreiche Schüler gingen den weiten Weg dorthin in die Bürgerschule.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.