Mezi vybavení domácností patřily hudební nástroje a lovecké pušky. Schuster

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Töppeles

Východně od Horního Slavkova (Schlaggenwald), necelé 4 km od horního města, leží ves Töppeles, jejíž obyvatelé ji sami s láskou nazývali „perlou Teplského údolí" (podle Otto Zerlika). Z obou stran ji před drsnými větry chrání téměř 600 m vysoké zalesněné hory a svým stínem činí snesitelnými i letní vedra. Na severu leží Velká a Malá Ries, na východě Donawitzer a Trossauer Berg s Winterleiten a Koppenbergem, na jihu Stirnberg a na západě Kirchberg se svou skalnatou kamennou cestou do Horního Slavkova a Vogelherd u sousední osady Gfell. Kdo hledal odpočinek, nalezl zde příznivé klima. Na rozdíl od více industrializovaného Chebského údolí zde ještě panoval klid a poklidnost. Lázeňští hosté z Karlových Varů si při svých výletech podél císařské neboli říšské silnice tuto mírumilovnou a idylickou krajinu údolí velmi oblíbili. I z vlaku, který od roku 1902 umožňoval spojení mezi Karlovými Vary a Mariánskými Lázněmi, se nabízely půvabné pohledy na louky, olše, vrby, mosty, mlýny, husy, dvory, vesnice a na dlouhé řady svahů porostlých smrky a lískovými keři.

Töppeles leží ve výšce 453 m a měl kdysi 428 ha pozemků. Ves byla založena kolem roku 1400 a dlouho patřila do vlivové oblasti bečovské (petschauské) vrchnosti. Příslušnost k tomuto soudnímu okresu zůstala i později zachována. Politicky náležela obec ještě ke kraji Tepl.

Zda název pochází z českých slov „teplý" a „les", je sporné. Proti tomuto výkladu se staví Schmeller, který slovo Töppeles odvozuje od slova „Töpel" (= Teplá) a přiřazuje mu německý původ. Veškerá (nářeční) pomístní a lesní jména tuto tezi potvrzují, např. Gröisb(ü)l (Griesbühl), Oxngroom (Ochsengraben), Pichlers Peint, S(i)lwãlãuch (Silberlage), 's weiß Wiesl (bílá lasička), Vuãglherd (Vogelherd), Wei(d)nbooch (Weidenbach), Winterleitn a další.

Obyvatelé dříve žili převážně ze zemědělství, lesa a hornictví (stříbrné rudy). Když výnos z hornictví klesal, hledali si lidé obživu jako domácí tkalci, řemeslníci a živnostníci, přičemž ke konci 19. století odpadla jako zdroj příjmu i domácí tkalcovina. Rozvíjející se lázeňská města Karlovy Vary a Mariánské Lázně nabízely od poloviny minulého století nové pracovní příležitosti. V hotelnictví a hostinství byli hledáni kuchaři, číšníci, kávové, servírovací a pokojské dívky a nacházeli při této práci výnosný výdělek; zejména hudebníci si brzy vydobyli dobré jméno. Stavbou císařské silnice se znatelně zvýšil provoz, obchod a čilý ruch. Když ještě nebyla auta, projížděli tímto dlouhým údolím (tok Teplé měří 58 km) četní fiakristé, kočáry a cyklisté z Karlových Varů, povozy s dlouhým dřívím i obchodníci s mlékem, potravinami a drůbeží z tepelského kraje. Zemědělství na svazích, málo výnosné, časem ztrácelo na významu, počet dvorů se snižoval. Polní práce na výšinách totiž stály mnoho námahy a nebezpečné byly strmé, kamenité cesty dolů do vsi. Odvoz obilí byl nebezpečným podnikem a každý zdařilý příjezd dole do údolí stál za děkovnou modlitbu. Moderní válcový mlýn zpracovával úrodu. Několik cihelen dodávalo ručně raženy cihly, které při výstavbě lázeňského města nacházely dobrý odbyt. Až do začátku 2. světové války se z několika lomů dodávalo žádané „sklářské kamení" (křemenná hornina) do sklárny v Novém Sedle (Neusattl).