Stirn
*Neodebrali jsme tuto zemi nikomu, nikoho jsme z ní nevytlačili.* H. Watzlik
Ze osmi vesnic, které náležely k horníslavkovskému (Schlaggenwald) farnímu obvodu, byla Stirn, ležící 3 km na východ, nejmenší osadou.
První osídlení vysoko nad údolím Teplé tvořily tehdy spojené dvory Antona Flotha (Moisel) a Wenzela Rohma (Wetzstuā). Nejstarší zprávy nalezneme v horníslavkovské matrice, kde je roku 1558 uveden jistý Christophorus Schöffel a roku 1559 Simon Ram „von der Stirn". V roce 1898 zde napočítali 23 domů se 154 obyvateli. Na konci úzkého, strmého údolního zářezu k Teplé stály na těsném prostoru terasy Sommerleiten domy Horní dědiny a v údolí těch několik málo domů Dolní dědiny.
Stirn tvořila, než se osamostatnila, spolu s Leßnitzí a dříve s Leßnitzí, Rabensgrünem a Töppelesem jednu obec, přičemž tyto tři vesnice se ve funkci obecního představeného střídaly. V době samostatnosti zastával tento úřad Josef Floth (Geiger) a po něm Wenzel Rohm (Wetzstuā). V roce 1931 byla obec připojena k elektrárně v Unterreichenau. Pošta chodila z Horního Slavkova a část žáků navštěvovala po absolvování jednotřídní školy v Leßnitzi měšťanskou školu v horním městě.
Obyvatelé žili ze zemědělství, které v této hornaté poloze přinášelo jen průměrné výnosy; hlavní příjmy plynuly z chovu dobytka. Bylo zde 8 selských dvorů a 16 domkařů. Řada mužů pracovala jako zedníci a nádeníci v Karlových Varech, nebo také jako soustružníci a malíři v různých porcelánkách.
Všichni obyvatelé byli katolíci. Zemřelí nalézali poslední odpočinek na hřbitově v Horním Slavkově.
Ve 2. světové válce padli Julius Heß a Erich Pitroff.
Při jízdě vlakem z Horního Slavkova do Schönwehru bylo z okna kupé vidět strmé svahy Stirner Bergu, na nichž si před staletími němečtí osadníci zřídili své malé dvory a domky a tomuto kousku země zůstali věrni až do vyhnání.
Průpovídku: „Ve Stirnu se musí sekáčky na dřevo přivazovat na řetěz a husy okovávat, aby se nesklouzly do údolí Teplé", nesli Stirnští vždy s humorem.
**Soupis dvorů a domů s (domovním jménem), (číslem popisným), povoláním a výměrou před vyhnáním – podle údajů Gisely Gröschl a D. Möldnera**
Eckl (Glaisen) švec Erler Karl (Heidelfischer) (10) zemědělec 12 ha Floth Anna (Weißkopf) Floth Anton (Moisel) (1) zemědělec 5 ha Floth Josef (Geiger) (15) zemědělec 12 ha Floth Karl hostinec Obecní dům Grimm Rudolf (13) zemědělec 11 ha Heß Julius (Engler) (3) zemědělec 5 ha Hubl Else Knauth Franz Lang Franz (Hånsemåtz) Rohm Franz Rohm Wenzel (Wetzstuā) (12) zemědělec 10 ha Stowasser Marie (Weiler) (11) zemědělec 16 ha Trum Anton (Wåssārā) Trum Berta Vogel Anton Wagner Anna Weil Karl (9) zemědělec 10 ha
Plán obce
Stirn
Wir haben dieses Land niemandem weggenommen, wir haben niemand daraus verdrängt.
H. Watzlik
Von den acht Dörfern, die zum Schlaggenwalder Kirchsprengel gehörten, war Stirn, 3 km östlich gelegen, der kleinste Ort.
Die erste Ansiedlung hoch über dem Tepltal bildeten die damals vereinten Höfe von Floth Anton (Moisel) und Rohm Wenzel (Wetzstuā). Früheste Nachrichten findet man in der Schlaggenwalder Matrik, in der 1558 ein Christophorus Schöffel und 1559 ein Simon Ram von der Stirn genannt werden. Im Jahre 1898 zählte man 23 Häuser mit 154 Einwohnern. Am Ende eines schmalen, steilen Taleinschnittes zur Tepl hinunter standen auf dem engen Raum einer Terrasse der Sommerleiten die Häuser des Oberdorfes und im Tal die wenigen des Unterdorfes.
Stirn bildete, ehe es selbständig wurde, zusammen mit Leßnitz und früher mit Leßnitz, Rabensgrün und Töppeles eine Gemeinde, wobei diese drei Dörfer abwechselnd den Vorsteher stellten. Zur Zeit der Selbständigkeit hatte Floth Josef (Geiger) und danach Rohm Wenzel (Wetzstuā) das Amt des Gemeindevorstehers inne. 1931 erhielt der Ort Anschluß an das Elektrizitätswerk in Unterreichenau. Von Schlaggenwald kam die Post, und ein Teil der Schüler ging nach dem Besuch der einklassigen Schule in Leßnitz in die Bürgerschule der Bergstadt.
Die Bewohner lebten von der Landwirtschaft, die in dieser gebirgigen Lage nur mittelmäßige Erträge erbrachte; die Haupteinnahmen kamen aus der Viehhaltung. Es gab 8 Bauernhöfe und 16 Häusler. Zahlreiche Männer arbeiteten als Maurer und Tagelöhner in Karlsbad oder auch als Dreher und Maler in den verschiedenen Porzellanfabriken.
Alle Einwohner waren katholisch. Die Verstorbenen fanden auf dem Friedhof in Schlaggenwald ihre letzte Ruhe.
Im 2. Weltkrieg sind Heß Julius und Pitroff Erich gefallen.
Bei der Fahrt mit der Eisenbahn von Schlaggenwald nach Schönwehr sah man vom Abteilfenster aus die steilen Hänge des Stirner Berges, auf denen vor Jahrhunderten deutsche Siedler ihre kleinen Höfe und Häuser errichteten und diesem Fleckchen Erde bis zur Vertreibung die Treue hielten.
Den Ausspruch: „Zu Stirn muß man die Hackstöcke mit Ketten anhängen und die Gänse beschlagen, damit sie nicht ins Tepltal gleiten", haben die Stirner stets mit Humor getragen.
Verzeichnis der Höfe und Häuser mit (Hausnamen), (Hausnummer), Beruf und Grund vor der Vertreibung – nach Angaben von Gisela Gröschl und D. Möldner
Eckl (Glaisen) Schuster
Erler Karl (Heidelfischer) (10) Landwirt 12 ha
Floth Anna (Weißkopf)
Floth Anton (Moisel) (1) Landwirt 5 ha
Floth Josef (Geiger) (15) Landwirt 12 ha
Floth Karl Gasthaus
Gemeindehaus
Grimm Rudolf (13) Landwirt 11 ha
Heß Julius (Engler) (3) Landwirt 5 ha
Hubl Else
Knauth Franz
Lang Franz (Hånsemåtz)
Rohm Franz
Rohm Wenzel (Wetzstuā) (12) Landwirt 10 ha
Stowasser Marie (Weiler) (11) Landwirt 16 ha
Trum Anton (Wåssārā)
Trum Berta
Vogel Anton
Wagner Anna
Weil Karl (9) Landwirt 10 ha
**
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.