Mimo obec, u polní cesty do Horního Slavkova, na odbočce k Leßnitz, stál „provrtaný kámen", zbytek románského kamenného kříže. Podle ústního podání měl jako smírčí znamení připomínat vystavení novorozeněte osudu na zpáteční cestě do Rabensgrün. Učitel Floßmann naproti tomu ve svém příspěvku v Heimatbriefu (krajanském zpravodaji) přejal domněnku ředitele měšťanské školy Prosche, že na tomto místě byl v hádce zabit muž a viníkovi bylo uloženo postavit tam smírčí kříž. Tento zločin prý souvisel se spory při přepravě soli, neboť část nákladu se vozila po trase přes Rabensgrün.

Jiný, nedaleko šikmo naproti stojící polní kříž, dlouho lemovaný dvěma mohutnými stromy, postavila v roce 1888 rodina Rippl jako znamení křesťanské zbožnosti.

Už koncem 18. století dostávala mládež vyučování od někoho, „kdo uměl číst, psát a počítat". V roce 1842 povolil vysoký zemský úřad zřízení „exponované stanice učitelského pomocníka", kde jako první učitel Josef Walter vedl vyučování střídavě v selských a hostinských jizbách. V roce 1864 začala obec se stavbou školní budovy, která od svého vysvěcení v roce 1865 po 80 let ušetřila rabensgrünským dětem dlouhé cesty do jiných škol, pokud nechtěly chodit do měšťanské školy v Horním Slavkově. V mnoha rodinách často převažovala úvaha o ztrátě dětské pracovní síly – zejména dívek –, o niž se jen neradi vzdávali. Učitelé Schneider, Franz Kollert, Anton Kraus, Neidhart, Heidl, Fischer, Hubl a Josef Floßmann poskytovali svým žákům dobré všeobecné vzdělání, připravovali je na povolání a pečovali o kulturní život ve vsi a rozvíjeli jej. Po 1. světové válce vznikla divadelní skupina. Floßmann s velkým úspěchem založil pěvecký spolek (smíšený sbor). V hostincích „U Drollna" a „U Spießfleischera" se rozvíjel společenský život, který vrcholil v masopustní době místním zvykem „der Press" a pálením slaměné panny. Z přástek a společenských setkání mladých lidí, z dobových snah pomáhat utvářet hospodářské, kulturní a sociální poměry na venkově vznikla i v Rabensgrün aktivní skupina venkovské mládeže. V úzkém spojení se „Svazem zemědělců", „Německým tělocvičným svazem", „Svazem Němců" a „Německým kulturním svazem" se mladí lidé snažili udržet vesnické společenství a obnovit je tam, kde hrozilo, že se ztratí. Především selské lidové vysoké školy tyto snahy podporovaly. „Západočeská selská lidová vysoká škola Karlovy Vary" (Karlsbad), která na počátku třicátých let pořádala své kurzy v nedalekém Jahnheimu, dávala venkovské mládeži četné podněty pro její práci. Ještě dnes si mnozí vzpomínají na tyto kurzy, na tehdejšího vedoucího venkovské mládeže Gustava Hackera (1900–1979) – v letech 1955 až 1967 ministra zemědělství v Hesensku – a na učitelku Annl Grussovou, provdanou Linhartovou.

Z doby po vyhnání zaslouží zmínku jako historička Anna Ripplová (č. p. 11). Profesorka gymnázia (Oberstudienrätin) vydala v roce 1988 ve dvou svazcích divadelní hru „Die Deutsche Tragödie" (Německá tragédie). V jejích třech částech „Der Kanzler und der Präsident" (Kancléř a prezident), „Legal an die Macht" (Legálně k moci) a „Stauffenberg oder der Rettungsversuch des 20. Juli 1944" (Stauffenberg neboli pokus o záchranu z 20. července 1944) se vyrovnává se zločiny Hitlera. Z křesťanského přesvědčení svého rodného domu, po intenzivním studiu a velkých finančních obětech se odhodlala k riziku tohoto vydání, které se dnešním současníkům může stát dějepisnou doučovací hodinou.