Mimo obec, u polní cesty do Horního Slavkova, na odbočce k Leßnitz, stál „provrtaný kámen", zbytek románského kamenného kříže. Podle ústního podání měl jako smírčí znamení připomínat vystavení novorozeněte osudu na zpáteční cestě do Rabensgrün. Učitel Floßmann naproti tomu ve svém příspěvku v Heimatbriefu (krajanském zpravodaji) přejal domněnku ředitele měšťanské školy Prosche, že na tomto místě byl v hádce zabit muž a viníkovi bylo uloženo postavit tam smírčí kříž. Tento zločin prý souvisel se spory při přepravě soli, neboť část nákladu se vozila po trase přes Rabensgrün.
Jiný, nedaleko šikmo naproti stojící polní kříž, dlouho lemovaný dvěma mohutnými stromy, postavila v roce 1888 rodina Rippl jako znamení křesťanské zbožnosti.
Už koncem 18. století dostávala mládež vyučování od někoho, „kdo uměl číst, psát a počítat". V roce 1842 povolil vysoký zemský úřad zřízení „exponované stanice učitelského pomocníka", kde jako první učitel Josef Walter vedl vyučování střídavě v selských a hostinských jizbách. V roce 1864 začala obec se stavbou školní budovy, která od svého vysvěcení v roce 1865 po 80 let ušetřila rabensgrünským dětem dlouhé cesty do jiných škol, pokud nechtěly chodit do měšťanské školy v Horním Slavkově. V mnoha rodinách často převažovala úvaha o ztrátě dětské pracovní síly – zejména dívek –, o niž se jen neradi vzdávali. Učitelé Schneider, Franz Kollert, Anton Kraus, Neidhart, Heidl, Fischer, Hubl a Josef Floßmann poskytovali svým žákům dobré všeobecné vzdělání, připravovali je na povolání a pečovali o kulturní život ve vsi a rozvíjeli jej. Po 1. světové válce vznikla divadelní skupina. Floßmann s velkým úspěchem založil pěvecký spolek (smíšený sbor). V hostincích „U Drollna" a „U Spießfleischera" se rozvíjel společenský život, který vrcholil v masopustní době místním zvykem „der Press" a pálením slaměné panny. Z přástek a společenských setkání mladých lidí, z dobových snah pomáhat utvářet hospodářské, kulturní a sociální poměry na venkově vznikla i v Rabensgrün aktivní skupina venkovské mládeže. V úzkém spojení se „Svazem zemědělců", „Německým tělocvičným svazem", „Svazem Němců" a „Německým kulturním svazem" se mladí lidé snažili udržet vesnické společenství a obnovit je tam, kde hrozilo, že se ztratí. Především selské lidové vysoké školy tyto snahy podporovaly. „Západočeská selská lidová vysoká škola Karlovy Vary" (Karlsbad), která na počátku třicátých let pořádala své kurzy v nedalekém Jahnheimu, dávala venkovské mládeži četné podněty pro její práci. Ještě dnes si mnozí vzpomínají na tyto kurzy, na tehdejšího vedoucího venkovské mládeže Gustava Hackera (1900–1979) – v letech 1955 až 1967 ministra zemědělství v Hesensku – a na učitelku Annl Grussovou, provdanou Linhartovou.
Z doby po vyhnání zaslouží zmínku jako historička Anna Ripplová (č. p. 11). Profesorka gymnázia (Oberstudienrätin) vydala v roce 1988 ve dvou svazcích divadelní hru „Die Deutsche Tragödie" (Německá tragédie). V jejích třech částech „Der Kanzler und der Präsident" (Kancléř a prezident), „Legal an die Macht" (Legálně k moci) a „Stauffenberg oder der Rettungsversuch des 20. Juli 1944" (Stauffenberg neboli pokus o záchranu z 20. července 1944) se vyrovnává se zločiny Hitlera. Z křesťanského přesvědčení svého rodného domu, po intenzivním studiu a velkých finančních obětech se odhodlala k riziku tohoto vydání, které se dnešním současníkům může stát dějepisnou doučovací hodinou.
Außerhalb der Ortschaft stand am Fahrweg nach Schlaggenwald, an der Abzweigung nach Leßnitz, der „durchlocherte Stein", der Rest eines romanischen Steinkreuzes. Als Sühnezeichen sollte es dem Hörensagen nach an das Aussetzen eines Täuflings am Heimweg nach Rabensgrün erinnern. Lehrer Floßmann hingegen griff in einem Beitrag im Heimatbrief die Annahme von Bürgerschuldirektor Prosch auf, daß an diesem Platz ein Mann im Streit erschlagen wurde und der Täter die Auflage erhielt, dort ein Sühnekreuz aufzustellen. Diese Freveltat stand angeblich in Verbindung mit Auseinandersetzungen bei Salztransporten, da ein Teil der Fracht auf einer Route über Rabensgrün befördert wurde.
Ein anderes, in der Nähe schräg gegenüberstehendes Feldkreuz, lange Zeit von zwei mächtigen Bäumen flankiert, errichtete 1888 die Familie Rippl als Zeichen christlicher Gläubigkeit.
Schon Ende des 18. Jhs. erhielt die Jugend Unterweisung durch einen, „der des Lesens, Schreibens und Rechnens kundig war". Im Jahre 1842 genehmigte die hohe Landesstelle eine „exponierte Schulgehilfenstation", an der als erster Lehrer Josef Walter den Unterricht abwechselnd in den Bauern- und Wirtsstuben abhielt. 1864 begann die Gemeinde den Bau des Schulhauses, das seit der Einweihung 1865 80 Jahre lang Rabensgrüner Kindern weite Wege zu anderen Schulen ersparte, sofern sie nicht zur Bürgerschule in Schlaggenwald gehen wollten. Häufig stand in vielen Familien die Überlegung des Wegfalls der jugendlichen Arbeitskraft – insbesondere der Mädchen – im Vordergrund, auf die man nur ungern verzichtete. Die Lehrer Schneider, Franz Kollert, Anton Kraus, Neidhart, Heidl, Fischer, Hubl und Josef Floßmann vermittelten ihren Schülern eine gute Allgemeinbildung, bereiteten sie auf den Beruf vor, pflegten und förderten das kulturelle Leben im Dorf. Nach dem 1. Weltkrieg bildete sich eine Theatergruppe. Floßmann gründete mit viel Erfolg einen Gesangverein (gemischten Chor). In den Gastwirtschaften beim „Drolln" und beim „Spießfleischer" entfaltete sich geselliges Leben, das in der Faschingszeit mit dem ortsüblichen Brauch „der Press" und dem Verbrennen einer Strohpuppe seinen Höhepunkt erreichte. Aus Spinnstuben und geselligen Treffen junger Leute, aus zeitbedingten Reaktionen, die wirtschaftlichen, kulturellen und sozialen Verhältnisse auf dem Lande gestalten zu helfen, bildete sich auch in Rabensgrün eine aktive Gruppe der Landjugend. In enger Verbindung zum „Bund der Landwirte", „Deutschen Turnerbund", „Bund der Deutschen" und „Deutschen Kulturverband" suchten junge Menschen die Dorfgemeinschaft zu erhalten und dort wiederherzustellen, wo sie verlorenzugehen drohte. Vor allem die Bauernvolkshochschulen förderten diese Bemühungen. Die „Westböhmische Bauernvolkshochschule Karlsbad", die anfangs der dreißiger Jahre ihre Lehrgänge im nahegelegenen Jahnheim abhielt, gab der Landjugend zahlreiche Anregungen für ihre Arbeit. Heute noch erinnern sich viele an diese Lehrgänge, an den damaligen Landjugendführer Gustav Hacker (1900–1979) – von 1955 bis 1967 Landwirtschaftsminister in Hessen – und an die Lehrerin Annl Gruss, verheiratete Linhart.
Aus der Zeit nach der Vertreibung verdient Anna Rippl (Hs.-Nr. 11), als Historikerin erwähnt zu werden. Die Oberstudienrätin gab 1988 in zwei Bänden das Schauspiel „Die Deutsche Tragödie" heraus. Sie setzt sich in den drei Teilen „Der Kanzler und der Präsident", „Legal an die Macht" und „Stauffenberg oder der Rettungsversuch des 20. Juli 1944" mit den Verbrechen Hitlers auseinander. Aus der christlichen Überzeugung ihres Elternhauses, nach intensiven Studien und großen finanziellen Opfern ging sie an das Wagnis dieser Veröffentlichung, die vielen Zeitgenossen heute zu einer geschichtlichen Nachhilfestunde gereichen könnte.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.