Åls Bauånbou, åls w(ü)ldå, kloinå, how ich ma Hoimåt kennt wöi koinå. Koå Winkl woår in Haus u Huåf miår frem(d) – u neåt in gånzn Duårf – neåt Tüär u Tåuå, Stubm u Stöich u Buå(d)n u Bånsn, Stool u Vöich.

Josef Urban

*(volný překlad smyslu básně: Jako selský kluk, ještě malý a divoký, znal jsem svůj domov jako nikdo jiný. Žádný kout v domě ani na dvoře mi nebyl cizí – a nebyl ani v celé vsi – ani dveře a vrata, světnice a stáje, ani půdy a chlévy, stodoly a dobytek.)*

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Rabensgrün

Tam, kde na východním okraji Císařského lesa (Kaiserwald) přechází otevřená vysočina (680–700 m) do údolí Teplé, leží 3 km jihovýchodně od Horního Slavkova (Schlaggenwald) obec Rabensgrün. Osídlení zde, podobně jako u ostatních vesnic v obdobné poloze, začalo v horní části údolí u několika dvorů (č. 25, 26 aj.) a odtud postupovalo dále údolím dolů.

Rabensgrün – v nářečí „Rowåsgröi" – se dříve jmenoval „Robesgrün, Robitzgrün, Robersgrün" a název odkazuje na jméno zakladatele. Podle údaje A. Kempfa založili kolem roku 1200 dva bratři, Robert a Seiffert (Siegfried), pocházející z Norimberku, obě osady „Robertsgrün" a „Seiffertsgrün" (Horní Slavkov). Jazykové odvozování od slova „Raben" (havrani) je zavádějící. Koncovka „-grün" se vyskytuje v západních Čechách u 107 místních jmen a stejně častá je i v oblasti severního Fichtelgebirge a Vogtlandu. Tato místa jsou založením franckých sedláků, kteří se zde ve 12. až 14. století usadili, vykáceli les a první vzniklou mýtinu označili jako „Grün".

Již od počátků se zde vedle zemědělství patrně provozovalo i hornictví, jak naznačují staré štoly u cesty do Schönwehru. Rabensgrün je v roce 1518 počítán mezi lenní statky hradního panství Bečov (Petschau) a podle urbáře (pozemkové knihy) z roku 1555 odváděl peněžní i naturální dávky. V matrikách hornoslavkovského kostela se nacházejí záznamy z let 1557–1567 a 1583–1601. Vesnice po roce 1547, po pádu Kašpara Pfluga z Rabštejna a navrácení jeho majetku královské komoře, několikrát změnila svého zeměpána. Koncem 16. století se objevuje jako léno Adama Mangolda, poté ji v roce 1595 koupí vzmáhající se město Horní Slavkov, a od té doby nemá kromě roční platby 115 zlatých 21 krejcarů vídeňské měny (fl, kr, WW) na urbariálním a dědičném pozemkovém plateb žádné další povinnosti; od té doby je osvobozena od roboty.

Neoddělitelně zůstává vesnice Rabensgrün spjata s dějinami českého porcelánového průmyslu. V domě č. 1 stála v roce 1791 první vypalovací pec (viz příspěvek „Porzellan").

V roce 1898 měla obec 39 obytných domů a 269 obyvatel; v roce 1940 se napočítalo už jen 167 osob. Obec zahrnovala 330 ha půdy, kterou obdělávalo 19 zemědělců v hlavním povolání a k tomu drobní rolníci jako vedlejší výdělek. Ti druzí pracovali navíc v porcelánkách, v hornictví nebo jako vesničtí řemeslníci. Obec před vyhnáním spravovali jako starostové Jessl Oswald a Christl Anton.

Všichni obyvatelé byli katolíci a patřili k farnosti Horní Slavkov. Tam chodili během roku v neděli na mši, často však navštěvovali svěcení ratolestí a vzkříšení v Krásně (Schönfeld). Při pohřbech doprovázeli své zemřelé na hřbitov do Horního Slavkova. Ve vsi stála kaple postavená v roce 1777 a rozšířená v roce 1923. Byla zasvěcena svatým Janovi a Pavlovi a dříve zdobena bohatě řezaným oltářním nástavcem a obrazem Bolestné Matky Boží. Malý kostelík obsahoval křížovou cestu a votivní obrazy a na místě dřívější oltářní sochy stála ve vitríně Matka Boží s dítětem; kapli korunovala věžička se zvonem.