Åls Bauånbou, åls w(ü)ldå, kloinå, how ich ma Hoimåt kennt wöi koinå. Koå Winkl woår in Haus u Huåf miår frem(d) – u neåt in gånzn Duårf – neåt Tüär u Tåuå, Stubm u Stöich u Buå(d)n u Bånsn, Stool u Vöich.
Josef Urban
*(volný překlad smyslu básně: Jako selský kluk, ještě malý a divoký, znal jsem svůj domov jako nikdo jiný. Žádný kout v domě ani na dvoře mi nebyl cizí – a nebyl ani v celé vsi – ani dveře a vrata, světnice a stáje, ani půdy a chlévy, stodoly a dobytek.)*
Åls Bauånbou, åls w(ü)ldå, kloinå,
how ich ma Hoimåt kennt wöi koinå.
Koå Winkl woår in Haus u Huåf
miår frem(d) – u neåt in gånzn Duårf –
neåt Tüår u Tåuå, Stubm u Stöich
u Buå(d)n u Bånsn, Stool u Vöich.
Josef Urban
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rabensgrün
Tam, kde na východním okraji Císařského lesa (Kaiserwald) přechází otevřená vysočina (680–700 m) do údolí Teplé, leží 3 km jihovýchodně od Horního Slavkova (Schlaggenwald) obec Rabensgrün. Osídlení zde, podobně jako u ostatních vesnic v obdobné poloze, začalo v horní části údolí u několika dvorů (č. 25, 26 aj.) a odtud postupovalo dále údolím dolů.
Rabensgrün – v nářečí „Rowåsgröi" – se dříve jmenoval „Robesgrün, Robitzgrün, Robersgrün" a název odkazuje na jméno zakladatele. Podle údaje A. Kempfa založili kolem roku 1200 dva bratři, Robert a Seiffert (Siegfried), pocházející z Norimberku, obě osady „Robertsgrün" a „Seiffertsgrün" (Horní Slavkov). Jazykové odvozování od slova „Raben" (havrani) je zavádějící. Koncovka „-grün" se vyskytuje v západních Čechách u 107 místních jmen a stejně častá je i v oblasti severního Fichtelgebirge a Vogtlandu. Tato místa jsou založením franckých sedláků, kteří se zde ve 12. až 14. století usadili, vykáceli les a první vzniklou mýtinu označili jako „Grün".
Již od počátků se zde vedle zemědělství patrně provozovalo i hornictví, jak naznačují staré štoly u cesty do Schönwehru. Rabensgrün je v roce 1518 počítán mezi lenní statky hradního panství Bečov (Petschau) a podle urbáře (pozemkové knihy) z roku 1555 odváděl peněžní i naturální dávky. V matrikách hornoslavkovského kostela se nacházejí záznamy z let 1557–1567 a 1583–1601. Vesnice po roce 1547, po pádu Kašpara Pfluga z Rabštejna a navrácení jeho majetku královské komoře, několikrát změnila svého zeměpána. Koncem 16. století se objevuje jako léno Adama Mangolda, poté ji v roce 1595 koupí vzmáhající se město Horní Slavkov, a od té doby nemá kromě roční platby 115 zlatých 21 krejcarů vídeňské měny (fl, kr, WW) na urbariálním a dědičném pozemkovém plateb žádné další povinnosti; od té doby je osvobozena od roboty.
Neoddělitelně zůstává vesnice Rabensgrün spjata s dějinami českého porcelánového průmyslu. V domě č. 1 stála v roce 1791 první vypalovací pec (viz příspěvek „Porzellan").
V roce 1898 měla obec 39 obytných domů a 269 obyvatel; v roce 1940 se napočítalo už jen 167 osob. Obec zahrnovala 330 ha půdy, kterou obdělávalo 19 zemědělců v hlavním povolání a k tomu drobní rolníci jako vedlejší výdělek. Ti druzí pracovali navíc v porcelánkách, v hornictví nebo jako vesničtí řemeslníci. Obec před vyhnáním spravovali jako starostové Jessl Oswald a Christl Anton.
Všichni obyvatelé byli katolíci a patřili k farnosti Horní Slavkov. Tam chodili během roku v neděli na mši, často však navštěvovali svěcení ratolestí a vzkříšení v Krásně (Schönfeld). Při pohřbech doprovázeli své zemřelé na hřbitov do Horního Slavkova. Ve vsi stála kaple postavená v roce 1777 a rozšířená v roce 1923. Byla zasvěcena svatým Janovi a Pavlovi a dříve zdobena bohatě řezaným oltářním nástavcem a obrazem Bolestné Matky Boží. Malý kostelík obsahoval křížovou cestu a votivní obrazy a na místě dřívější oltářní sochy stála ve vitríně Matka Boží s dítětem; kapli korunovala věžička se zvonem.
Rabensgrün
Wo am östlichen Rand des Kaiserwaldes die offene Hochfläche (680–700 m) zum Tepltal abfällt, liegt 3 km südöstlich von Schlaggenwald das Dorf Rabensgrün. Die Besiedelung hat, wie auch bei den anderen Dörfern in ähnlicher Lage, am oberen Ende eines Tales mit einigen Höfen (Nr. 25, 26 u.a.) begonnen und sich dann talwärts fortgesetzt.
Rabensgrün – mundartlich „Rowåsgröi" – hieß früher „Robesgrün, Robitzgrün, Robersgrün" und weist auf den Namen des Begründers hin. Nach einem Hinweis von A. Kempf gründeten die beiden Brüder Robert und Seiffert (Siegfried) aus Nürnberg um 1200 die beiden Ansiedlungen „Robertsgrün" und „Seiffertsgrün" (Schlaggenwald). Die sprachliche Ableitung von „Raben" ist irreführend. Die Endsilbe „grün" kommt im westlichen Böhmen in 107 Ortsnamen vor und ist im Raum nördliches Fichtelgebirge – Vogtland ebenso häufig. Diese Orte sind Gründungen fränkischer Bauern, die sich im 12. bis 14. Jh. hier niederließen, den Wald rodeten und die erste freie Stelle als „Grün" bezeichneten.
Schon in den Anfängen dürfte auch der Bergbau neben der Landwirtschaft betrieben worden sein, wie alte Stollen am Weg nach Schönwehr vermuten lassen. Rabensgrün wird 1518 zu den Lehensgütern der Burgherrschaft Petschau gezählt und leistete, wie aus dem Urbar (Grundbuch) von 1555 hervorgeht, Bar- und Sachabgaben. In den Matriken der Schlaggenwalder Kirche sind Eintragungen in den Jahren 1557–1567 und 1583–1601 zu finden. Das Dorf wechselte nach 1547, nach dem Sturze von Kaspar Pflug von Rabenstein und der Rückgabe seines Besitzes an die königliche Kammer, mehrmals seine Landesherren. Es erscheint Ende des 16. Jhs. als Lehensgut des Adam Mangold, wird danach im Jahre 1595 von der aufstrebenden Stadt Schlaggenwald käuflich erworben und hat dann, außer der jährlichen Zahlung von 115 fl, 21 kr, WW (Gulden, Kreuzer, Wiener Währung) Urbarial- und Erbgrundzins, keine weiteren Verpflichtungen aufzubringen; es ist von da an vom Frondienst befreit.
Untrennbar verbunden bleibt das Dorf Rabensgrün mit der Geschichte der böhmischen Porzellanindustrie. Im Hause Nr. 1 stand 1791 der erste Brennofen (siehe Beitrag „Porzellan").
Im Jahre 1898 hatte das Dorf 39 Wohnhäuser und 269 Einwohner; 1940 zählte man nur noch 167 Personen. Die Gemeinde umfaßte 330 ha Grund, den 19 Vollerwerbslandwirte und dazu Kleinbauern im Nebenerwerb bestellten. Letztere arbeiteten noch zusätzlich in den Porzellanfabriken, im Bergbau oder als dörfliche Handwerker. Die Gemeinde verwalteten als Vorsteher vor der Vertreibung Jessl Oswald und Christl Anton.
Alle Bewohner waren katholisch und gehörten zur Pfarrei Schlaggenwald. Dorthin gingen sie das Jahr über an den Sonntagen zur Messe, besuchten aber oft die Palmweihe und die Auferstehung in Schönfeld. Bei den Begräbnissen begleiteten sie ihre Toten zum Friedhof in Schlaggenwald. Im Dorf stand die im Jahre 1777 erbaute und 1923 erweiterte Kapelle. Sie war den Heiligen Johannes und Paulus geweiht und früher mit einem reichgeschnitzten Altaraufbau und einem Bild der schmerzensreichen Muttergottes geschmückt. Das kleine Kirchlein enthielt Kreuzweg- und Votivbilder und an Stelle der früheren Altarfigur in einer Vitrine die Gottesmutter mit dem Kinde; Dachreiter und Glocke krönten die Kapelle.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.