Müllersgrün

*Kam vedou cesty, pochopíme, teprve když poznáme, odkud přicházejí.* *Emil Franzel*

Jihovýchodně od Horního Slavkova (Schlaggenwald), 20 minut chůze za Rabensgrünem, se dostaneme do vesnice Müllersgrün, dříve nazývané také „Milesgrün". Leží na svahu 804 m vysokého Fischerhübelu v nejhořejší kotlině západního postranního údolí Teplé a je stejně vzdálena – hodinu cesty – od Bečova (Petschau), Schönfeldu i Horního Slavkova.

Uspořádání vsi odpovídalo obvyklému sídelnímu vzoru: starší, větší usedlosti tvořily zprvu na vyvýšenině (700 m) horní okraj vesnice; menší statky, vzniklé dělením dědictví, si nakonec našly místo směrem do údolí. K obci náleželo 342 ha půdy, 33 domů se 182 obyvateli. Místo patřilo do okresu a poštovního obvodu Bečov, ale do farnosti Horní Slavkov, na jehož hřbitově nacházeli zemřelí i svůj poslední odpočinek. Se Schönwehrem a Wasserhäuseln tvořilo zprvu jednu politickou obec, než se roku 1905 osamostatnilo.

V letech 1906 až 1909 proběhla stavba silnice do Bečova s nákladem 60 000 korun, z něhož musela malá vesnice jako těžké břemeno zaplatit polovinu. O několik let později bylo třeba sehnat 10 000 Kč na kanalizaci. Jednotřídní škola měla být roku 1926 kvůli sešlosti budovy a nedostatku dětí zrušena. Obyvatelé na sebe znovu vzali velké finanční oběti, aby svým dětem ušetřili dlouhou cestu do školy, a postavili novou školní budovu. Před začátkem války roku 1939 tato snaživá obec zvládla ještě i připojení k elektrické síti.

Obyvatelé žili ze zemědělství nebo pracovali v blízkých městech v různých řemeslných povoláních a především v hotelnictví v lázeňském městě Karlovy Vary (Karlsbad), kam se dalo pohodlně dostat přes zastávku Wasserhäuseln a nádraží Schönwehr.

V Müllersgrünu stála nad vesnicí u silnice do Rabensgrünu kaple, na dolním návsi pak v roce 1881 obnovený boží muka a vedle nich pomník padlým ze světové války 1914–1918, v níž obec s více než 8 % padlých obyvatel stála v čele všech okolních obcí.

Ve druhé světové válce padli na frontě nebo zemřeli na následky války: Franz Breitfelder, Werner Breitfelder, Julius Bielohlawek, Ottomar Deinzer, Anton Fischer, Erich Geier, Josef Geier, Karl Harbauer, Franz Hohla, Franz Hubl, Emil Kropp, Franz Josef Ott a Ernst Putz.

Soupis domů v Müllersgrünu s čísly popisnými, majiteli (s domovními jmény) – s plánkem obce sestavil Kurt Geier –

1 Josef Pöpperl (Schåffå) 2 Hermann Schmelzer (Veit) 3 Franz Hubl (Schluäßn) 4 Edeltrud Ott (Håckå) 5 Adolf Ott (Fischå) 6 Hermann Breitfelder (Lou(n)gä) 7 Obecní dům (Gmoihaisl) 8 Anton Unterstab (Gråufn) 9 Ernst Köhler (Hessn) 10 Marie Hohler (Paitårå) 11 Hermann Ott (Hauåstä) 12 Anton Stowasser (Wå(n)gä) 13 Johann Fischer (Getz) 14 Emma Jechimer (Jechimå) 15 Karl Harbauer (Graichårå) 16 Karl Breitfelder (Michårådl) 17 Albin Hubl (Neibauä) 18 Josef Bergler (Zaiglä) 19 Škola (Josef Geier) (Lehrä) 20 Anton Hubl (Beckn) 21 Anton Ehm (Schoustä) 22 Franz Löw (Wewä) 23 Johann Mally (Malle) 24 Ernst Frank (Schneidägirch) 25 Anton Schmelzer (Mauårå) 26 Anton Hochberger (Grainårå) 27 Willi Deinzer (Deinzä) 28 Oswald Köhler (Pfaatuämä) 29 Franz Kuttner (Kuttnå) 30 Josef Schlee (Roåhårå) 31 Josef Schmelzer (Veit) 32 Domek strážce dráhy (Wachtähaisl) 33 Anton Weidl (Weidlschoustä)