⟵ věta pokračuje z předchozího listu
byl auerbašský finanční úřad nakonec roku 1929 zrušen a město bylo přiřazeno do finančního obvodu Pegnitz. Od 1973 je příslušným finančním úřadem Amberk.
Honosný dům ve stylu novorenesance sloužil 1934 až 1986 jako správní budova firmy „Bulag".
1. světová válka (1914–1918)
Auerbach touto válkou sice netrpěl přímo bojovými akcemi, přesto narukovalo přes 200 mužů a „počet padlých a nezvěstných v našem městě stoupal týden co týden a dosáhl nakonec do konce války čísla 91 padlých". (22)
Rozšíření vojenského cvičiště
Zatímco Auerbach měl na přelomu století teprve 2034 obyvatel, vzrostl počet obyvatel do roku 1939 dokonce na 4125 lidí. (23)
Proti tomuto potěšujícímu trendu rozvoje města ve 20. století stála jiná událost: od 1907 existující vojenské cvičiště Grafenwöhr se stalo, nejen kvůli znovuzavedení „všeobecné branné povinnosti" 1935, ale i kvůli vývoji a nutnému zkoušení nových zbraňových systémů, příliš malým. Bylo proto v letech 1936 až 1939 rozšířeno z původních asi 9000 ha na o něco více než 23 000 ha. „Do rozšiřovaného území spadaly plochy 17 politických obcí s 58 osadami a osadami-samotami. ... Celkem muselo být přesídleno 780 rodin s více než 3500 osobami." (24) Z okresu okresního soudu Auerbach přitom vypadlo 24 obcí se svými obyvateli. Kdysi vzkvétající a daleko široko známá místa jako Ebersberg, Dornbach, Haag, Hopfenohe, Pappenberg, Meilendorf nebo Kaundorf od té doby už neexistují. Pro Auerbach to znamená ztrátu velké části jeho zázemí.
2. světová válka (1939–1945) a její konec
Bojových akcí byl Auerbach naštěstí ušetřen i tentokrát, přesto by na konci války málem přišlo do města zle, neboť mělo být jako západní vstup na vojenské cvičiště hájeno do posledního muže. Přes již postavené protitankové zátarasy a pěchotní postavení nebyla ve spěšně sestaveném „Volkssturmu" ani v ostatním obyvatelstvu vůle bránit se. (Obr. 8)
Tak byly jen některé domy v Dolním Předměstí lehce poškozeny a jinak bylo město dne 22. dubna 1945 postupujícím Američanům předáno bez boje.
Smutnou bilancí bylo přesto 491 mrtvých a padlých. Pro ně a pro oběti 1. světové války byl roku 1957 na auerbašském hřbitově postaven pamětní areál padlým a nezvěstným města.
Nový začátek po zhroucení
V prvních poválečných letech to šlo, stejně jako jinde, i v Auerbachu brzy zase vzhůru. Svůj podíl na tomto vývoji jistě přinesli i asi 800 vysídlenců z vlasti, kteří se po vyhnání a útěku usadili v Auerbachu. Obyvatelstvo tak (1950) narostlo na 5169 lidí.
Po dokončení Caritasheimu v Mariánské ulici roku 1948 poskytl farář Johann Ritter jedno patro tohoto domu „Chudým školním sestrám Naší milé Paní", vyhnaným ze Sudet (z Mariánských Lázní). Od té doby působí tyto sestry úspěšně a požehnaně ve školkách a školách, v dětském domově, měšťanském špitálu a nemocnici. V letech 1949 až 1956 postavila kongregace „Marienhof", „mateřinec" s kostelem a dnešní reálnou školu. (Obr. 9)
sierung wurde das Finanzamt Auerbach schließlich 1929 aufgelöst und die Stadt in den Finanzamtsbezirk Pegnitz übergeführt. Seit 1973 ist Amberg das zuständige Finanzamt.
Das stattliche Haus im Stile der Neurenaissance war 1934 bis 1986 Verwaltungsgebäude der Firma „Bulag".
Der I. Weltkrieg (1914–1918)
Auerbach hatte in diesem Krieg zwar nicht unmittelbar unter den Kriegshandlungen zu leiden, jedoch waren über 200 Männer eingerückt, und „die Zahl der Gefallenen und Vermißten stieg in unserer Stadt von Woche zu Woche und erreichte am Kriegsende schließlich die Zahl von 91 Kriegstoten". (22)
Die Erweiterung des Truppenübungsplatzes
Hatte Auerbach zur Jahrhundertwende erst 2034 Einwohner, so steigerte sich die Bevölkerungszahl bis 1939 auf immerhin 4125 Menschen. (23)
Dieser erfreulichen Tendenz für die Entwicklung der Stadt im 20 Jh. stand ein anderes Ereignis entgegen: Der seit 1907 bestehende Truppenübungsplatz Grafenwöhr war nicht zuletzt wegen der Wiedereinführung der „Allgemeinen Wehrpflicht" 1935 und durch die Entwicklung und notwendige Erprobung neuer Waffensysteme zu klein geworden. Er wurde deshalb in den Jahren von 1936 bis 1939 von ehemals ca. 9000 ha Fläche auf etwas mehr als 23.000 ha erweitert. „In das Erweiterungsgebiet fielen Flächen von 17 politischen Gemeinden mit 58 Ortschaften und Weilern. ... Insgesamt mußten 780 Familien mit über 3.500 Personen umgesiedelt werden." (24) Aus dem Amtsgerichtsbezirk Auerbach schieden dabei 24 Orte mit ihren Bewohnern aus. Einstmals blühende und weithin bekannte Orte wie Ebersberg, Dornbach, Haag, Hopfenohe, Pappenberg, Meilendorf oder Kaundorf existieren seitdem nicht mehr. Für Auerbach bedeutet dies den Verlust eines großen Teiles seines Hinterlandes.
Der II. Weltkrieg (1939–1945) und sein Ende
Von den Kriegshandlungen blieb Auerbach glücklicherweise auch diesmal verschont, doch wäre es bei Kriegsende beinahe noch schlimm für die Stadt gekommen, denn sie sollte als Westeingang zum Truppenübungsplatz bis zum letzten verteidigt werden. Trotz bereits errichteter Panzersperren und Infanteriestellungen bestand weder im eilends zusammengestellten „Volkssturm" noch in der übrigen Bevölkerung der Wille zur Verteidigung. (Abb. 8)
So wurden nur einige Häuser in der Unteren Vorstadt leicht beschädigt und ansonsten die Stadt am 22. April 1945 den einrückenden Amerikanern kampflos übergeben.
Traurige Bilanz aber waren 491 Tote und Gefallene. Für diese und die Opfer des I. Weltkrieges wurde 1957 auf dem Auerbacher Friedhof die Gedenkanlage für die Gefallenen und Vermißten der Stadt errichtet.
Der Wiederbeginn nach dem Zusammenbruch
In den ersten Nachkriegsjahren ging es wie andernorts auch in Auerbach bald wieder aufwärts. Ihren Beitrag zu dieser Entwicklung leisteten sicher auch die ca. 800 Heimatvertriebenen, die sich nach der Vertreibung und Flucht in Auerbach niederließen. Die Bevölkerung war nunmehr (1950) auf 5169 Menschen angewachsen.
Nach Fertigstellung des Caritasheimes in der Marienstraße im Jahre 1948 stellte Stadtpfarrer Johann Ritter den aus dem Sudetenland (Marienbad) vertriebenen „Armen Schulschwestern von Unserer Lieben Frau" ein Stockwerk in diesem Haus zur Verfügung. Seither wirken diese Schwestern erfolg- und segensreich in Kindergärten und Schulen, in Kinderheim, Bürgerspital und Krankenhaus. In den Jahren von 1949 bis 1956 errichtete die Kongregation den „Marienhof", das „Mutterhaus" mit Kirche und die heutige Realschule. (Abb. 9)
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.