⟵ věta pokračuje z předchozího listu

byl auerbašský finanční úřad nakonec roku 1929 zrušen a město bylo přiřazeno do finančního obvodu Pegnitz. Od 1973 je příslušným finančním úřadem Amberk.

Honosný dům ve stylu novorenesance sloužil 1934 až 1986 jako správní budova firmy „Bulag".

1. světová válka (1914–1918)

Auerbach touto válkou sice netrpěl přímo bojovými akcemi, přesto narukovalo přes 200 mužů a „počet padlých a nezvěstných v našem městě stoupal týden co týden a dosáhl nakonec do konce války čísla 91 padlých". (22)

Rozšíření vojenského cvičiště

Zatímco Auerbach měl na přelomu století teprve 2034 obyvatel, vzrostl počet obyvatel do roku 1939 dokonce na 4125 lidí. (23)

Proti tomuto potěšujícímu trendu rozvoje města ve 20. století stála jiná událost: od 1907 existující vojenské cvičiště Grafenwöhr se stalo, nejen kvůli znovuzavedení „všeobecné branné povinnosti" 1935, ale i kvůli vývoji a nutnému zkoušení nových zbraňových systémů, příliš malým. Bylo proto v letech 1936 až 1939 rozšířeno z původních asi 9000 ha na o něco více než 23 000 ha. „Do rozšiřovaného území spadaly plochy 17 politických obcí s 58 osadami a osadami-samotami. ... Celkem muselo být přesídleno 780 rodin s více než 3500 osobami." (24) Z okresu okresního soudu Auerbach přitom vypadlo 24 obcí se svými obyvateli. Kdysi vzkvétající a daleko široko známá místa jako Ebersberg, Dornbach, Haag, Hopfenohe, Pappenberg, Meilendorf nebo Kaundorf od té doby už neexistují. Pro Auerbach to znamená ztrátu velké části jeho zázemí.

2. světová válka (1939–1945) a její konec

Bojových akcí byl Auerbach naštěstí ušetřen i tentokrát, přesto by na konci války málem přišlo do města zle, neboť mělo být jako západní vstup na vojenské cvičiště hájeno do posledního muže. Přes již postavené protitankové zátarasy a pěchotní postavení nebyla ve spěšně sestaveném „Volkssturmu" ani v ostatním obyvatelstvu vůle bránit se. (Obr. 8)

Tak byly jen některé domy v Dolním Předměstí lehce poškozeny a jinak bylo město dne 22. dubna 1945 postupujícím Američanům předáno bez boje.

Smutnou bilancí bylo přesto 491 mrtvých a padlých. Pro ně a pro oběti 1. světové války byl roku 1957 na auerbašském hřbitově postaven pamětní areál padlým a nezvěstným města.

Nový začátek po zhroucení

V prvních poválečných letech to šlo, stejně jako jinde, i v Auerbachu brzy zase vzhůru. Svůj podíl na tomto vývoji jistě přinesli i asi 800 vysídlenců z vlasti, kteří se po vyhnání a útěku usadili v Auerbachu. Obyvatelstvo tak (1950) narostlo na 5169 lidí.

Po dokončení Caritasheimu v Mariánské ulici roku 1948 poskytl farář Johann Ritter jedno patro tohoto domu „Chudým školním sestrám Naší milé Paní", vyhnaným ze Sudet (z Mariánských Lázní). Od té doby působí tyto sestry úspěšně a požehnaně ve školkách a školách, v dětském domově, měšťanském špitálu a nemocnici. V letech 1949 až 1956 postavila kongregace „Marienhof", „mateřinec" s kostelem a dnešní reálnou školu. (Obr. 9)