redaktoři Heimatbriefu – nejprve Oskar Otto, poté Rudolf Marterer a později Richard Brummeissl – i první starosta uvítali četné návštěvníky srdečnými slovy, zatímco druhý starosta, městští a okresní radní, představitelé Sudetoněmeckého krajanského sdružení, dalších spolků a svazů pronášeli k pozorným posluchačům přátelská pozdravná slova.

Po oficiální části se ve slavnostním sále opět rozezvučel hlahol hlasů jako mořský příboj. Později se o veselí a náladu, ale i o zbožnou náladu a zamyšlení postaraly přednesy v našem nářečí, básně a písně nadaných krajanů, jako byli Elsa Gammisch-Doppler / Willi Grill, jemuž se také přezdívalo „slavkovský Weiß Ferdl", Anna Völkl, Fanni Hofmann (Ott) a další. Cestopisné zprávy a snímky z návštěv bývalého Horního Slavkova (Schlaggenwald) prozrazovaly otřesení, jež se zrcadlilo ve tvářích přítomných. S účastí se dozvídali o úmrtí toho či onoho dobrého známého. Živá zábava se protahovala hluboko do pozdního večera, který kapela zakončila veselými egerlandskými tóny.

V neděli dosáhlo krajanské setkání dalšího vrcholu ve slavnostní bohoslužbě v katolickém farním kostele sv. Jana Křtitele na horním náměstí, s povznášejícími kázáními našich duchovních prof. Dr. Kurta Hubera a studijního ředitele Kurta Völkla. Evangelická bohoslužba se konala v Christuskirche. Po smutečním průvodu, jejž tvořili chlapecká, později hornická kapela, účastníci v egerlandském kroji, praporečníci měst Horní Slavkov a Auerbach a zdejších spolků, dále starostové, městští radní, čestní a slavnostní hosté a jenž se v tichém pochodu pod hlaholem kostelních zvonů ubíral k hřbitovu, položili první starosta a vydavatel Heimatbriefu u pomníku vyhnaným zesnulým krajanům věnce a květinové vazby. Společnou písní „O dobrém kamarádovi" pod duněním salv nad řadami hrobů uctění mrtvých skončilo.

Odpoledne opět patřilo společenské zábavě a vyprávění nebralo konce. Co všechno se v nás tehdy znovu probudilo! Příhody z dětství a školních let, stejně jako události z pracovního a spolkového života, nechyběly ani zážitky z vojenské služby. Prostě vzpomínky na dávné dny...

Tak uplynuly ony krátké hodiny radostného pobytu s milými známými zvlášť rychle a blížící se večer připomínal, že je čas se rozloučit. Se steskem se loučili a slibovali si, že budou při tom i příště.

Kdo kdy zažil taková setkání plná zážitků, zná onen zvláštní, sotva popsatelný pocit potřást si rukou se starými přáteli, hledět do jejich důvěrně známých tváří a hovořit s nimi v obvyklém a nezapomenutém nářečí. Dny shledání takový člověk nezapomene!

Výhled

V posledních letech se krajanská setkání konala téměř výhradně v našem patronátním městě Auerbach, jež nás vždy znovu ráda a pohostinně přijímá. Setkání neztratila nic na smyslu, oddanosti a udržování krajanské sounáležitosti a při svém průběhu se nadále drží osvědčených zvyklostí. Mnozí naši krajanští přátelé už byli povoláni na věčnost, a přesto zůstal počet účastníků i po letech udivujícně vysoký. Hluboké, přes prostor a čas účinné zakořenění v myšlence domova naplňuje každého kronikáře úžasem a zaslouží si nejvyšší obdiv.

Krajanská setkání nám znovu a znovu otevírají možnost udržovat a pěstovat vzájemné spojení

věta pokračuje na dalším listu ⟶