Vedle účasti na výročních Sudetoněmeckých dnech nabízely další příležitosti k udržování soudržnosti i pravidelné a příležitostné sněmy místního či regionálního významu, například při

- celostátních setkáních Egerländer Gmoin v Marktredwitz, zemských setkáních v Bavorsku a Hesensku, „hutschä-odpoledních", plesech a dalších akcích, - bavorských Nordgautagen v Horních Frankách a Horní Falci, - díkůvzdáních za úrodu „Egerländer Birnsunntä" ve Schirndingu, - posvíceních v Auerbachu, Bayreuthu, Dachau, Frankfurtu-Griesheimu, Mnichově, Norimberku a Stuttgartu, - setkáních sudetoněmeckých společenství Ackermann-Gemeinde a Seliger-Gemeinde, - dalších krajanských akcích, jako jsou ročníkové a třídní srazy či poutě vyhnaných krajanů,

a rovněž při rodinných příležitostech, jako svatby a pohřby, kde se příbuzní a sousedé setkávali nečekaně.

Snaha pořádat krajanská setkání na výhodně položených místech vedla do jihoněmeckého prostoru, kde si valná většina bývalých obyvatel našich obcí opět našla domov.

Heimatbrief zavolal a přišly stovky věrných a oddaných krajanů. Vydávali se na cestu, jež byla často dlouhá, nedbali přitom na vzdálenost, námahu ani finanční oběti, a znovu tak dokazovali svou nezlomnou lásku k domovu. Zážitek strávit dva dny v roce společně s dobrými přáteli ze staré vlasti odškodnil za všechnu tuto námahu.

Setkání v malém severobavorském městě o letním víkendu se nepodobalo žádné běžné lidové slavnosti. Ať v Goldbachu u Aschaffenburgu, kde s námi náš poslední duchovní správce děkan Josef Bühl v roce 1951 ještě jednou sloužil slavnostní mši, nebo v Kahlu nad Mohanem, a zejména v Auerbachu, tomto přívětivém hornofalckém městečku, jež nás přijalo za své kmotřence: všude na sebe nenaráželi cizí lidé, nýbrž k sobě přistupovali krajané, kteří se osobně dobře znali, spolu vyrůstali, sedávali společně ve školních lavicích, prováděli nejeden žertík, ale často se na dlouhá léta ztratili z očí. A proto radost ze shledání neznala mezí, byla tak upřímná a hluboce procítěná, že se dotkla srdce každého; neboť zde se po bolestném rozdrobení vyhnáním znovu scházela na svém krajanském svátku velká rodina, která si po hořkých letech odloučení mohla podat ruku ve věrnosti a lásce ke společné vlasti.

Krajanští přátelé usedlí v místě konání, obětaví a čilí, zvládali úkol zajistit hladký průběh těchto setkání skvěle a umožnit návštěvníkům příjemný pobyt během těchto dvou dnů.

Tak se stalo, že se v průběhu let, zejména v Auerbachu, vyvinul vlastní slavnostní program.

V sobotu nacházeli přijíždějící Slavkovští a jejich sousedé z okolních vsí přátelské přijetí ve farním nebo Kolpingově sále. Naše kapela – dlouhou dobu pod osvědčeným vedením Toniho Kunzmanna – jim hrála domácí nápěvy, naladila je na radostné chvíle a i nadále utvářela hudební rámec setkání. Znovu a znovu si přijíždějící známí a přátelé padali do náruče a nadšeně, ba přímo bouřlivě se vítali, a nejedna slza dojetí zaleskla se v koutku oka.

Zasloužilé osobnosti, jako Anton a Franz Hofmannovi, dále vydavatelé a

věta pokračuje na dalším listu ⟶