Jejich jména stojí zástupně i za ostatní přátele domoviny, kteří ve zdařilých příspěvcích prokázali své vypravěčské schopnosti.

Vydavatelům a jejich spolupracovníkům patří náš vroucí dík!

Heimatbrief z Horního Slavkova se nám stal samozřejmým pojmem a z našeho života už jej nelze vypustit. Obsahově stojí stranou senzací krátkodobých denních zpráv. Sdělují se v něm události a jmenují jména, jež se nehodí do světla veřejného zájmu. Nacházejí zde místo úspěchy, jubilea a úmrtí známých a přátel, s nimiž jsme byli kdysi spojeni ve společenství malého, přehledného životního prostoru. Přichází k nám do domu jako „dopis" a je určen jen pro menší, předem vymezený okruh čtenářů. Tím se liší od jiných produktů tisku, jež bývají ve vysokých nákladech určeny anonymní veřejnosti.

Denní tisk a ilustrované časopisy jako obvyklí zprostředkovatelé pomíjivých a příliš rychle zapomenutých událostí si získávají jen krátký zájem. Heimatbriefy naproti tomu jsou toužebně očekávány, čteny rády a znovu a znovu – a uschovávány. Představují nadčasové dokumenty a podávají nám svědectví z bouřlivé doby. Mají také archivní hodnotu a měly by mezi námi zůstat jako oblíbení, spojující poslové domova.

Zvláštní kouzlo má listovat a číst ve starších Heimatbriefech. Cítíme z nich domov, který k nám promlouvá. Proto pro nás obsah těchto sešitů nikdy nezastará. Pozornému čtenáři neujde, že ze zpráv a líčení, dokonce i z básní prvních ročníků promlouvá pevná důvěra v návrat do staré vlasti v nejbližší budoucnosti.

Její obraz žil ještě čerstvě ve vzpomínkách a bída prvních let v cizině nám ji činila ještě milejší a lákavější. Tato živelná touha proto nacházela stále znovu svůj odraz i v Heimatbriefu. Čas však nestál na místě.

Lhostejnost velké politiky vůči zločinu vyhnání stále více zatemňovala vyhlídky na návrat domů. Zlepšení životních podmínek, v tvrdé práci dosažený blahobyt a postupné odumírání starší generace způsobily, že volání po návratu sláblo. Starou vlast lidé nezapomněli a zůstali věrně spjati s dřívějším společenstvím, avšak jasně a střízlivě si uvědomovali, že za stávajících politických poměrů nelze v dohledné době dosáhnout jejího navrácení. Bylo třeba přizpůsobit se změněné situaci, aniž by se člověk vzdal nároku. Tak zmizely i z Heimatbriefu slibné zmínky o návratu na Chebsko. Bylo by totiž nepoctivé udržovat v krajanech falešné a nesplnitelné naděje.

Řešení této otázky zůstává vyhrazeno budoucnosti a Heimatbrief k tomu i nadále zůstává varovným hlasem.