Jejich jména stojí zástupně i za ostatní přátele domoviny, kteří ve zdařilých příspěvcích prokázali své vypravěčské schopnosti.
Vydavatelům a jejich spolupracovníkům patří náš vroucí dík!
Heimatbrief z Horního Slavkova se nám stal samozřejmým pojmem a z našeho života už jej nelze vypustit. Obsahově stojí stranou senzací krátkodobých denních zpráv. Sdělují se v něm události a jmenují jména, jež se nehodí do světla veřejného zájmu. Nacházejí zde místo úspěchy, jubilea a úmrtí známých a přátel, s nimiž jsme byli kdysi spojeni ve společenství malého, přehledného životního prostoru. Přichází k nám do domu jako „dopis" a je určen jen pro menší, předem vymezený okruh čtenářů. Tím se liší od jiných produktů tisku, jež bývají ve vysokých nákladech určeny anonymní veřejnosti.
Denní tisk a ilustrované časopisy jako obvyklí zprostředkovatelé pomíjivých a příliš rychle zapomenutých událostí si získávají jen krátký zájem. Heimatbriefy naproti tomu jsou toužebně očekávány, čteny rády a znovu a znovu – a uschovávány. Představují nadčasové dokumenty a podávají nám svědectví z bouřlivé doby. Mají také archivní hodnotu a měly by mezi námi zůstat jako oblíbení, spojující poslové domova.
Zvláštní kouzlo má listovat a číst ve starších Heimatbriefech. Cítíme z nich domov, který k nám promlouvá. Proto pro nás obsah těchto sešitů nikdy nezastará. Pozornému čtenáři neujde, že ze zpráv a líčení, dokonce i z básní prvních ročníků promlouvá pevná důvěra v návrat do staré vlasti v nejbližší budoucnosti.
Její obraz žil ještě čerstvě ve vzpomínkách a bída prvních let v cizině nám ji činila ještě milejší a lákavější. Tato živelná touha proto nacházela stále znovu svůj odraz i v Heimatbriefu. Čas však nestál na místě.
Lhostejnost velké politiky vůči zločinu vyhnání stále více zatemňovala vyhlídky na návrat domů. Zlepšení životních podmínek, v tvrdé práci dosažený blahobyt a postupné odumírání starší generace způsobily, že volání po návratu sláblo. Starou vlast lidé nezapomněli a zůstali věrně spjati s dřívějším společenstvím, avšak jasně a střízlivě si uvědomovali, že za stávajících politických poměrů nelze v dohledné době dosáhnout jejího navrácení. Bylo třeba přizpůsobit se změněné situaci, aniž by se člověk vzdal nároku. Tak zmizely i z Heimatbriefu slibné zmínky o návratu na Chebsko. Bylo by totiž nepoctivé udržovat v krajanech falešné a nesplnitelné naděje.
Řešení této otázky zůstává vyhrazeno budoucnosti a Heimatbrief k tomu i nadále zůstává varovným hlasem.
Ihre Namen stehen stellvertretend auch für andere Heimatfreunde, die in gediegenen Beiträgen ihre erzählerischen Fähigkeiten unter Beweis stellten.
Den Herausgebern und ihren Mitarbeitern gebührt unser inniger Dank!
Der Schlaggenwalder Heimatbrief ist uns zu einem selbstverständlichen Begriff geworden und aus unserem Leben nicht mehr wegzudenken. Er steht inhaltlich fernab der Sensationen kurzlebiger Tagesnachrichten. In ihm werden Ereignisse gemeldet und Namen genannt, die sich nicht für das Rampenlicht der Öffentlichkeit eignen. Hier finden Erfolge, Jubiläen und Sterbefälle von Bekannten und Freunden Aufnahme, mit denen wir einmal in der Gemeinschaft eines kleinen, überschaubaren Lebensraumes verbunden waren. Er kommt als „Brief" zu uns ins Haus und ist nur für einen kleineren, im voraus bestimmten Leserkreis vorgesehen. Er unterscheidet sich so von anderen Produkten der Presse, die sich mit hohen Auflagen an eine anonyme Allgemeinheit zu wenden pflegen.
Tageszeitungen und Illustrierten als übliche Übermittler flüchtiger und allzu rasch vergessener Ereignisse ist nur ein kurzes Interesse beschieden. Heimatbriefe hingegen werden sehnsüchtig erwartet, gern und immer wieder gelesen – und aufgehoben. Sie stellen zeitlose Dokumente dar und geben uns Kunde aus einer bewegten Zeit. Sie besitzen ebenso archivarischen Wert und sollten als liebgewordene, verbindende Heimatboten in unserer Mitte bleiben.
Es hat ganz besonderen Reiz, in früheren Heimatbriefen zu blättern und zu lesen. Wir fühlen die Heimat, die aus ihnen spricht. Daher wird der Inhalt dieser Hefte für uns nicht veralten. Dem aufmerksamen Leser wird dabei nicht entgehen, daß aus den Berichten und Schilderungen, selbst aus den Gedichten der ersten Jahrgänge die feste Zuversicht auf eine Rückkehr in die alte Heimat in nächster Zukunft spricht.
Ihr Bild lebte noch frisch in der Erinnerung, und das Elend der ersten Jahre in der Fremde ließ es uns noch lieblicher und verlockender erscheinen. Diese elementare Sehnsucht fand daher auch im Heimatbrief immer wieder ihren Niederschlag. Doch die Zeit blieb nicht stehen.
Die Gleichgültigkeit der großen Politik gegenüber dem Verbrechen der Vertreibung trübte die Aussichten auf Heimkehr mehr und mehr. Die Verbesserung der Lebensbedingungen, der in harter Arbeit erreichte Wohlstand und das Wegsterben der älteren Generation ließen den Ruf nach Rückkehr leiser werden. Man vergaß die alte Heimat nicht und blieb der früheren Gemeinschaft in Treue verbunden, erkannte aber klar und nüchtern, daß unter den bestehenden politischen Verhältnissen ihre Rückgabe in absehbarer Zeit nicht erreicht werden konnte. Es galt, sich der veränderten Lage anzupassen, ohne auf den Anspruch zu verzichten. So verschwanden auch im Heimatbrief die verheißungsvollen Hinweise auf die Heimkehr ins Egerland. Denn es wäre unredlich gewesen, in den Landsleuten falsche und unerfüllbare Hoffnungen wachzuhalten.
Die Lösung dieser Frage bleibt der Zukunft vorbehalten und der Heimatbrief dazu eine mahnende Stimme.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.