Když byli obyvatelé Sudet vyhnáni ze své domoviny a našli chudé útočiště ve zbytku Německa poznamenaném válkou a nouzí, bylo třeba nejprve nasadit všechny síly na to, aby rodiny znovu získaly střechu nad hlavou, jídlo a oblečení.
Přesto i v této těžké době rostla mezi široko rozptýlenými vysídlenci touha znovu se sejít a znovu vystupovat na veřejnosti jako uzavřené společenství.
Známí sudetoněmečtí politici prvních hodin, jako Dr. Rudolf Lodgman von Auen, Dr. Ing. Hans-Christoph Seebohm, Dr. h. c. Wenzel Jaksch, Franz Böhm a další, byli exponenty tohoto hnutí, a založení Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft, SL) s jeho mnoha místními skupinami a institucemi bylo jen přirozeným důsledkem tohoto vývoje.
Rostoucí sebevědomí, pevná vůle a nezlomená láska ke staré, nezapomenuté domovině v Sudetech vedly k uskutečnění záměru scházet se jednou za rok, vždy o letnicích (Pfingsten), v některém z velkých měst německy mluvícího prostoru, aby se před celým světem opakovaně poukazovalo na nerespektování práva na domovinu a práva na sebeurčení i u vysídlenců z východu a aby se probouzelo svědomí veřejnosti.
Každoroční Sudetoněmecký den (Sudetendeutscher Tag) od té doby tvoří vrchol v životě naší národnostní skupiny.
Tato velká akce tvoří rámec mimo jiné pro udílení Evropské Karlovy ceny (Europäischer Karlspreis) a Cen za kulturu a lidové zvyky SL, slavnostní shromáždění sudetoněmecké mládeže se smutečním pochodem a pochodem s pochodněmi, slavnostní pontifikální mši pod širým nebem, samotné velké shromáždění s četnými barevně zářícími kroji a vlajkovými delegacemi, dále lidové večery s předváděním tanců a krojů, výstavy umění, knižní veletrhy, filmová a hudební vystoupení, koncerty, diskuse s českými a slovenskými zástupci a mnohé další.
Účastníci těchto akcí, kteří přijíždějí ve mnoha zvláštních vlacích, se stovkami autobusů a tisíci osobních vozidel ze všech částí Spolkové republiky a Rakouska i ze zahraničí, na sebe berou námahu a náklady často dlouhé cesty, aby na shromážděních zastupovali právní nárok na svou starou domovinu a pevnou vůlí k životu ukázali, že se nesmíří s velkým bezprávím vyvlastnění a nuceného vysídlení. Nenechali se odradit ani ostrými protesty ČSSR, letákovými akcemi, obvyklým hanobením jejich letničních setkání jako „srocování" ani jinými výhrůžkami.
Sudetoněmecký den nabízí i vítanou příležitost setkat se v úzkém kruhu s krajany z bližší domoviny, i když společenskost při takto velkých setkáních – bohužel – poněkud ustupuje do pozadí.
Když se ještě po několika desetiletích od vyhnání sjíždějí ke stovkám tisíc příslušníků sudetoněmecké národnostní skupiny na tuto akci, jde o pro svět jedinečný a nepochopitelný fenomén: vyhnaná německá národnostní skupina se hlásí sama k sobě a ke svým ideálům, ke své staré domovině!
Lidé všech společenských vrstev a každého věku se jednotně spojují k projevu vůle. Žádný „Svátek práce", žádné jiné svátky,
Sudetendeutsche Tage
Als die Bewohner des Sudetenlandes aus ihrer Heimat vertrieben waren und im von Krieg und Not gezeichneten restlichen Deutschland ein dürftiges Unterkommen gefunden hatten, galt es zunächst, alle Kräfte für die Bemühungen einzusetzen, den Familien wieder ein Dach über dem Kopf, Nahrung und Kleidung zu beschaffen.
Dennoch wuchs auch in dieser schweren Zeit unter den weitverstreut lebenden Heimatvertriebenen das Verlangen, sich neu zusammenzufinden und wieder als geschlossene Gemeinschaft in der Öffentlichkeit aufzutreten.
Bekannte sudetendeutsche Politiker der ersten Stunde, wie Dr. Rudolf Lodgman von Auen, Dr. Ing. Hans-Christoph Seebohm, Dr.h.c. Wenzel Jaksch, Franz Böhm und andere bildeten die Exponenten dieser Bewegung, und die Gründung der Sudetendeutschen Landsmannschaft (SL) mit ihren vielen Ortsgruppen und Einrichtungen war nur eine natürliche Folge dieser Entwicklung.
Wachsendes Selbstbewußtsein, fester Wille und die ungebrochene Liebe zur alten, unvergessenen Heimat im Sudetenland führten zur Verwirklichung des Vorhabens, einmal im Jahre, jeweils an Pfingsten, in einer der großen Städte im deutschsprachigen Raum zusammenzukommen, um vor aller Welt immer wieder die Mißachtung des Heimat- und Selbstbestimmungsrechtes auch der Vertriebenen aus dem Osten anzuprangern und das Gewissen der Öffentlichkeit wachzurütteln.
Der alljährliche Sudetendeutsche Tag bildet seitdem den Höhepunkt im Leben unserer Volksgruppe.
Diese große Veranstaltung bildet den Rahmen u.a. für die Verleihung des Europäischen Karlspreises und der Kultur- und Volkstumspreise der SL, die Feierstunde der Sudetendeutschen Jugend mit Schweigemarsch und Fackelzug, das feierliche Pontifikalamt im Freien, die eigentliche Großkundgebung mit zahlreichen farbenprächtigen Trachtengruppen und Fahnenabordnungen, ferner Volkstumsabende mit Vorführung von Tänzen und Trachten, Kunstausstellungen, Buchmessen, Film- und Musikdarbietungen, Konzerte, Diskussionen mit tschechischen und slowakischen Vertretern und vieles andere mehr.
Die Teilnehmer dieser Veranstaltungen, die in vielen Sonderzügen, mit Hunderten von Omnibussen und Tausenden von Pkw aus allen Teilen der Bundesrepublik und Österreichs sowie aus dem Ausland anreisen, nehmen Mühen und Kosten der oft weiten Fahrt auf sich, um auf den Kundgebungen den Rechtsanspruch auf ihre alte Heimat zu vertreten und mit festem Lebenswillen zu zeigen, daß sie sich mit dem großen Unrecht der Enteignung und der zwangsweisen Aussiedlung nicht abfinden werden. Sie ließen sich auch von scharfen Protesten der ČSSR, von Flugblattaktionen, den üblichen Beschimpfungen ihrer Pfingsttreffen als „Zusammenrottungen" und anderen Drohungen nicht abhalten.
Der Sudetendeutsche Tag bietet auch die willkommene Gelegenheit, im kleinen Kreis Landsleute aus der engeren Heimat wiederzusehen, wenn auch die Geselligkeit bei solchen großen Treffen – leider – etwas zu kurz kommt.
Wenn nach mehreren Jahrzehnten nach der Vertreibung noch immer Zehntausende aus der sudetendeutschen Volksgruppe zu dieser Veranstaltung zusammenströmen, so handelt es sich um ein für die Welt einzigartiges und unfaßbares Phänomen: Eine vertriebene Volksgruppe von Deutschen bekennt sich zu sich selbst und zu ihren Idealen, zu ihrer alten Heimat!
Menschen aller gesellschaftlichen Schichten und jeden Alters vereinigen sich geschlossen zu einer Willenskundgebung. Kein „Tag der Arbeit", keine anderen Feiertage,
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.