Když byli obyvatelé Sudet vyhnáni ze své domoviny a našli chudé útočiště ve zbytku Německa poznamenaném válkou a nouzí, bylo třeba nejprve nasadit všechny síly na to, aby rodiny znovu získaly střechu nad hlavou, jídlo a oblečení.

Přesto i v této těžké době rostla mezi široko rozptýlenými vysídlenci touha znovu se sejít a znovu vystupovat na veřejnosti jako uzavřené společenství.

Známí sudetoněmečtí politici prvních hodin, jako Dr. Rudolf Lodgman von Auen, Dr. Ing. Hans-Christoph Seebohm, Dr. h. c. Wenzel Jaksch, Franz Böhm a další, byli exponenty tohoto hnutí, a založení Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft, SL) s jeho mnoha místními skupinami a institucemi bylo jen přirozeným důsledkem tohoto vývoje.

Rostoucí sebevědomí, pevná vůle a nezlomená láska ke staré, nezapomenuté domovině v Sudetech vedly k uskutečnění záměru scházet se jednou za rok, vždy o letnicích (Pfingsten), v některém z velkých měst německy mluvícího prostoru, aby se před celým světem opakovaně poukazovalo na nerespektování práva na domovinu a práva na sebeurčení i u vysídlenců z východu a aby se probouzelo svědomí veřejnosti.

Každoroční Sudetoněmecký den (Sudetendeutscher Tag) od té doby tvoří vrchol v životě naší národnostní skupiny.

Tato velká akce tvoří rámec mimo jiné pro udílení Evropské Karlovy ceny (Europäischer Karlspreis) a Cen za kulturu a lidové zvyky SL, slavnostní shromáždění sudetoněmecké mládeže se smutečním pochodem a pochodem s pochodněmi, slavnostní pontifikální mši pod širým nebem, samotné velké shromáždění s četnými barevně zářícími kroji a vlajkovými delegacemi, dále lidové večery s předváděním tanců a krojů, výstavy umění, knižní veletrhy, filmová a hudební vystoupení, koncerty, diskuse s českými a slovenskými zástupci a mnohé další.

Účastníci těchto akcí, kteří přijíždějí ve mnoha zvláštních vlacích, se stovkami autobusů a tisíci osobních vozidel ze všech částí Spolkové republiky a Rakouska i ze zahraničí, na sebe berou námahu a náklady často dlouhé cesty, aby na shromážděních zastupovali právní nárok na svou starou domovinu a pevnou vůlí k životu ukázali, že se nesmíří s velkým bezprávím vyvlastnění a nuceného vysídlení. Nenechali se odradit ani ostrými protesty ČSSR, letákovými akcemi, obvyklým hanobením jejich letničních setkání jako „srocování" ani jinými výhrůžkami.

Sudetoněmecký den nabízí i vítanou příležitost setkat se v úzkém kruhu s krajany z bližší domoviny, i když společenskost při takto velkých setkáních – bohužel – poněkud ustupuje do pozadí.

Když se ještě po několika desetiletích od vyhnání sjíždějí ke stovkám tisíc příslušníků sudetoněmecké národnostní skupiny na tuto akci, jde o pro svět jedinečný a nepochopitelný fenomén: vyhnaná německá národnostní skupina se hlásí sama k sobě a ke svým ideálům, ke své staré domovině!

Lidé všech společenských vrstev a každého věku se jednotně spojují k projevu vůle. Žádný „Svátek práce", žádné jiné svátky,

věta pokračuje na dalším listu ⟶