Dreihäuser
Modlitba
Pane, Tys mi ve své dobrotě dal do léna tento kus země, abych jej opatroval a pečoval o něj, abych jej jednou předal svým dětem.
Dej mi, Pane, sílu a život, abych toto skromné, malé dílo dokončil k Tvé spokojenosti a na konci svých dnů mohl říci, že jsem nežil nadarmo. Amen.
Na křižovatce cest z Horního Slavkova (Schlaggenwald) do Sokolova (Falknov) a z Loketu do Čisté (Lauterbach) leží u paty Krudumu „malá vesnička skrytá v lese" (A. Görgl), stará osada Dreihäuser.
Odtud, od tří domů, které zde původně stály, může pocházet i jméno osady. O původu sídla však není nic bližšího známo. Její počátky lze jistě předpokládat pod Krudumem, u prvních dolování stříbra a cínu. Lze také předpokládat, že osada je stejně stará jako kostel sv. Mikuláše, který je poprvé zmiňován roku 1253, kdy jej král Václav I. postoupil řádu křižovníků; z tohoto kostela, který stával o něco více než kilometr severozápadně na cestě do Hruškové (Birndorf), lze dodnes rozeznat místo, kde stávaly jeho zříceniny.
Jednou z nejstarších budov byl Kempfův dům, roubený a hrázděný dům z doby kolem roku 1800, jehož posledním majitelem byl Hermann Jakob; zdobila jej, jinak v okolí vzácná, věžička na hřebeni střechy se zvonem, který v roce 1749 v Chebu ulil Johann Jordan a jenž byl zasvěcen archandělu Michaelovi. Dům byl roku 1910 zbořen; při následné novostavbě se zvon přemístil do „zvoničky" v bezprostřední blízkosti.
Třídomí je horské sídlo v podobě návesní ulicovky; leží v nadmořské výšce 607 m. V roce 1898 zde napočítali 24 domů se 102 obyvateli. Mnozí si vydělávali na živobytí jako „drobní zemědělci, chalupníci a dřevorubci" (A. Kempf) a jako továrenští dělníci. Jen málo rodin žilo samostatně ze zemědělství. V hostinci U Scheitlerů se rádi zastavovali turisté a nedělní výletníci. Třídomí náleželo k politické obci Nadlesí (Nallesgrün). Tam děti chodily do školy. Vždy se z obou míst někteří vydávali i na několikahodinovou cestu do reálky v Lokti a do měšťanské školy v Horním Slavkově.
I z této malé vesnice si vyžádala oběti 2. světová válka: Julius Roßmeisl padl a Leonhart Roßmeisl je nezvěstný.
Po vysídlení v roce 1946 většina domů zchátrala, protože zůstaly prázdné a neobydlené. Jen smutné zbytky ještě ukazovaly, kde „pomněnkami obestřená – studna zvoní" (W. Pleyer), kde po staletí žili němečtí obyvatelé. V šedesátých letech se cizí noví obyvatelé z okolních měst pustili do stavby chat na starých sklepích a základech, přičemž používali stavební materiál sousedních domů. Tak vznikaly v Dreihäuser, v Nallesgrünu i jinde uprostřed zřícenin německých usedlostí trochu romanticko-nostalgické, česko-folklorní a z různých materiálů sestavené nové útočiště a skrýše, aby se aspoň dočasně unikalo socialistické všednosti. Nedaleko vesnice posloužila barokní boží muka jako vchod do domu, k němuž přistavěli malý obytný domek s napodobeným chebským hrázděním.
Původní, po generace utvářená německá osídlovací práce je zničena. O Třídomí by na světě jistě už nikdo nemluvil, kdyby o této vesnici celý život nevyprávěl, nepsal a nemiloval ji jako „svůj lesní domov" jeden její významný rodák: MUDr. Andreas Kempf, narozený 22. 1. 1865 „na Hubu", prožil své skromné dětství jako selský chlapec v Třídomí. Zvídavý a dychtivý po vzdělání podnikal – v létě často bos, aby ušetřil vzácné boty – každodenní, namáhavou cestu do Loketu, kde navštěvoval obecnou a reálnou školu, ve Stříbře pokračoval ve studiu na střední škole a na vídeňské univerzitě vystudoval medicínu.
Dreihäuser
Gebet
Herr, Du hast mir in Deiner Güte dieses Stück Erde zu Lehen gegeben, auf daß ich es hege und pflege, auf daß ich es einmal weitergebe an meine Kinder.
Gib, o Herr, mir die Kraft und das Leben, daß ich dieses bescheidene, kleine Werk zu Deiner Zufriedenheit vollende und am Ende meiner Tage sagen kann, ich habe nicht umsonst gelebt. Amen.
An der Kreuzung der Wege von Schlaggenwald nach Falkenau und von Elbogen nach Lauterbach liegt am Fuße des Krudums „ein kleines Dorf im Wald versteckt" (A. Görgl), die alte Siedlung Dreihäuser.
Von den drei Häusern, die ursprünglich hier standen, mag der Name herrühren. Über den Ursprung der Siedlung aber ist nichts bekannt. Sicherlich sind ihre Anfänge unterhalb des Krudums beim ersten Schürfen nach Silber und Zinn zu vermuten. Es ist auch anzunehmen, daß der Ort ebenso alt ist wie die St. Niklaskirche, die 1253 zum ersten Mal erwähnt wird, als König Wenzel I. dem Orden der Kreuzherren diese Kirche überläßt, von der man heute noch, etwas mehr als einen km nordwestlich auf der Straße nach Birndorf, den Platz der Ruine erkennen kann.
Eines der ältesten Gebäude, das Kempfhaus, ein Holzblock- und Fachwerkhaus aus der Zeit um 1800, letzter Besitzer Hermann Jakob, zierte, sonst in der Gegend selten vorkommend, ein Firsttürmchen mit einer Glocke, die Johann Jordan 1749 in Eger gegossen hatte und dem Erzengel Michael geweiht war. Das Haus wurde 1910 abgerissen; beim nachfolgenden Neubau kam die Glocke in ein „Glocknhaisl" in unmittelbarer Nähe.
Dreihäuser ist eine Gebirgssiedlung in der Form eines Straßendorfes; es liegt 607 m hoch. Im Jahre 1898 zählte man 24 Häuser mit 102 Einwohnern. Viele verdienten als „Kleinbauern, Häusler und Holzhauer" (A. Kempf) und als Fabrikarbeiter ihren Lebensunterhalt. Nur wenige Familien lebten selbständig von der Landwirtschaft. Im Gasthaus beim Scheitler-Wirt kehrten die Wanderer und Sonntagsausflügler gerne ein. Dreihäuser gehörte zur politischen Gemeinde Nallesgrün. Die Kinder besuchten dort die Schule. Immer nahmen einige aus beiden Orten den stundenweiten Weg auch zur Realschule nach Elbogen und zur Bürgerschule nach Schlaggenwald auf sich.
Auch aus diesem kleinen Dorf forderte der 2. Weltkrieg seine Opfer: Roßmeisl Julius ist gefallen und Roßmeisl Leonhart vermißt.
Nach der Vertreibung 1946 verfiel der größte Teil der Häuser, weil sie leer standen und unbewohnt blieben. Nur noch traurige Reste zeigten an, wo von „Vergißmeinnicht umschönt – ein Brunnen tönt" (W. Pleyer), wo deutsche Bewohner jahrhundertelang lebten. In den sechziger Jahren gingen die fremden neuen Bewohner aus den umliegenden Städten daran, auf alten Kellern und Grundmauern mit dem Baumaterial der Nachbarhäuser sich Wochenendhäuser zu errichten. So entstanden in Dreihäuser, Nallesgrün und auch andernorts inmitten der Ruinen deutscher Höfe, ein bißchen romantisch-nostalgisch, tschechisch-folkloristisch und aus verschiedenen Materialien zusammengetragen, neue Zufluchten und Nischen, um dem sozialistischen Alltag wenigstens zeitweise zu entgehen. Unweit des Dorfes verwendete man eine barocke Wegkapelle als Hauseingang und baute daran ein kleines Wohnhaus mit nachgeahmtem Egerländer Fachwerk.
Die bodenständige und gewachsene deutsche Siedlungsarbeit ist zerstört. Über Dreihäuser würde in der Welt sicher niemand mehr reden, wenn nicht ein bedeutender Sohn ein Leben lang über dieses Dorf erzählt, geschrieben und es als „seine Waldheimat" geliebt hätte: Dr. med. Andreas Kempf, am 22.01.1865 „auf der Hub" geboren, verlebte seine karge Kindheit als Bauernbub in Dreihäuser. Wißbegierig und lerneifrig nahm er – im
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.