Dreihäuser

Modlitba

Pane, Tys mi ve své dobrotě dal do léna tento kus země, abych jej opatroval a pečoval o něj, abych jej jednou předal svým dětem.

Dej mi, Pane, sílu a život, abych toto skromné, malé dílo dokončil k Tvé spokojenosti a na konci svých dnů mohl říci, že jsem nežil nadarmo. Amen.

Na křižovatce cest z Horního Slavkova (Schlaggenwald) do Sokolova (Falknov) a z Loketu do Čisté (Lauterbach) leží u paty Krudumu „malá vesnička skrytá v lese" (A. Görgl), stará osada Dreihäuser.

Odtud, od tří domů, které zde původně stály, může pocházet i jméno osady. O původu sídla však není nic bližšího známo. Její počátky lze jistě předpokládat pod Krudumem, u prvních dolování stříbra a cínu. Lze také předpokládat, že osada je stejně stará jako kostel sv. Mikuláše, který je poprvé zmiňován roku 1253, kdy jej král Václav I. postoupil řádu křižovníků; z tohoto kostela, který stával o něco více než kilometr severozápadně na cestě do Hruškové (Birndorf), lze dodnes rozeznat místo, kde stávaly jeho zříceniny.

Jednou z nejstarších budov byl Kempfův dům, roubený a hrázděný dům z doby kolem roku 1800, jehož posledním majitelem byl Hermann Jakob; zdobila jej, jinak v okolí vzácná, věžička na hřebeni střechy se zvonem, který v roce 1749 v Chebu ulil Johann Jordan a jenž byl zasvěcen archandělu Michaelovi. Dům byl roku 1910 zbořen; při následné novostavbě se zvon přemístil do „zvoničky" v bezprostřední blízkosti.

Třídomí je horské sídlo v podobě návesní ulicovky; leží v nadmořské výšce 607 m. V roce 1898 zde napočítali 24 domů se 102 obyvateli. Mnozí si vydělávali na živobytí jako „drobní zemědělci, chalupníci a dřevorubci" (A. Kempf) a jako továrenští dělníci. Jen málo rodin žilo samostatně ze zemědělství. V hostinci U Scheitlerů se rádi zastavovali turisté a nedělní výletníci. Třídomí náleželo k politické obci Nadlesí (Nallesgrün). Tam děti chodily do školy. Vždy se z obou míst někteří vydávali i na několikahodinovou cestu do reálky v Lokti a do měšťanské školy v Horním Slavkově.

I z této malé vesnice si vyžádala oběti 2. světová válka: Julius Roßmeisl padl a Leonhart Roßmeisl je nezvěstný.

Po vysídlení v roce 1946 většina domů zchátrala, protože zůstaly prázdné a neobydlené. Jen smutné zbytky ještě ukazovaly, kde „pomněnkami obestřená – studna zvoní" (W. Pleyer), kde po staletí žili němečtí obyvatelé. V šedesátých letech se cizí noví obyvatelé z okolních měst pustili do stavby chat na starých sklepích a základech, přičemž používali stavební materiál sousedních domů. Tak vznikaly v Dreihäuser, v Nallesgrünu i jinde uprostřed zřícenin německých usedlostí trochu romanticko-nostalgické, česko-folklorní a z různých materiálů sestavené nové útočiště a skrýše, aby se aspoň dočasně unikalo socialistické všednosti. Nedaleko vesnice posloužila barokní boží muka jako vchod do domu, k němuž přistavěli malý obytný domek s napodobeným chebským hrázděním.

Původní, po generace utvářená německá osídlovací práce je zničena. O Třídomí by na světě jistě už nikdo nemluvil, kdyby o této vesnici celý život nevyprávěl, nepsal a nemiloval ji jako „svůj lesní domov" jeden její významný rodák: MUDr. Andreas Kempf, narozený 22. 1. 1865 „na Hubu", prožil své skromné dětství jako selský chlapec v Třídomí. Zvídavý a dychtivý po vzdělání podnikal – v létě často bos, aby ušetřil vzácné boty – každodenní, namáhavou cestu do Loketu, kde navštěvoval obecnou a reálnou školu, ve Stříbře pokračoval ve studiu na střední škole a na vídeňské univerzitě vystudoval medicínu.

věta pokračuje na dalším listu ⟶