vrcholu Anglie a Francie v roce 1938 požadovaly od ČSR postoupení sudetoněmeckých oblastí Německé říši. Toto postoupení odpovídalo návrhu tehdejšího prostředníka v národnostním sporu, britského lorda Runcimana. Tento návrh přijalo Československo 21. září 1938. Následující takzvaná „Mnichovská dohoda" z 28.–29. září 1938 pak jako pozdní naplnění práva na sebeurčení upravila v podstatě už jen předání sudetoněmeckých oblastí Německé říši v době od 1. do 10. října 1938.
Dne 2. října 1938 anektovalo Polsko oblast Zaolzí, osídlenou jeho krajany, a Maďarsko dostalo 4. listopadu 1938 rozhodčím výrokem jihoslovenská území obývaná většinově Maďary. Zbylý reststát se nazýval Česko-Slovensko.
Zřízení Protektorátu Čechy a Morava – Hitlerova cesta do bezpráví 1939 až 1941/45
[obr] NĚMECKÁ ŘÍŠE – Drážďany, Liberec, Vratislav, Cheb, Praha, Protektorát Čechy a Morava, Opava, Krakov, Generální gouvernement, Lvov, SOVĚTSKÝ SVAZ, SLOVENSKO, Bratislava, Užhorod, Černovice, Vídeň, Budapešť, MAĎARSKO, RUMUNSKO
V březnu 1939 vyhlásili Slováci vlastní nezávislý stát, maďarská vojska vstoupila na Podkarpatskou Rus a Hitler zahájil 15. března 1939 – k velkému zděšení sudetských Němců – obsazení zbývajícího území Čech a Moravy a prohlásil je za „Říšský protektorát". Tím bylo zaseto semeno nového bezpráví a člověk je v pokušení vzpomenout si na Schillerova slova: „Právě to je prokletí zlého činu, že musí stále znovu plodit zlo."
Zločin vyhnání po roce 1945
[obr] NDR, Drážďany, Pod polskou správou, Vratislav, Praha, SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO, POLSKO, ČESKO-SLOVENSKO, Krakov, Lvov, SOVĚTSKÝ SVAZ, Vídeň, Bratislava, Užhorod, Černovice, RAKOUSKO, Budapešť, MAĎARSKO, RUMUNSKO
Konec druhé světové války v roce 1945 přinesl obnovení Československa, jemuž spojenecké vítězné mocnosti – v opojení vítězství nad Hitlerem a národněsocialistickou Německou říší – bez dotazu či slyšení sudetských Němců mlčky znovu přiřkly jejich osídlovací oblasti. Němečtí obyvatelé byli bez náhrady zbaveni majetku a – jako miliony jiných Němců z východu a jihovýchodu Evropy – vyhnáni ze své po staletí trvající vlasti.
Vzhledem k děsivým obrazům zločinů z koncentračních táborů nacistického režimu, které tehdy obletěly svět, zůstalo svědomí světa – až na málo výjimek – vůči zločinu vyhnání 14 milionů Němců z jejich vlasti opět němé.
Vyhnání sudetských Němců, naplánované a připravené bývalým československým prezidentem Edvardem Benešem z londýnského exilu, začalo po skončení války v polovině května 1945.
Komunisty vedené české národní výbory a teroristické skupiny „Revoluční gardy" prováděly v první fázi hromadné popravy a znásil- nění a uskutečňovaly vyhánění a umísťování do českých internačních táborů.
Höhepunkt England und Frankreich im Jahre 1938 von der ČSR die Abtretung der sudetendeutschen Gebiete an das Deutsche Reich forderten. Diese Abtretung entsprach dem Vorschlag des damaligen Vermittlers im Nationalitätenstreit, des britischen Lords Runciman. Dieser Vorschlag wurde von der Tschechoslowakei am 21. September 1938 angenommen. Das folgende sogenannte „Münchner Abkommen" vom 28./29. September 1938 regelte dann als späte Erfüllung des Rechtes auf Selbstbestimmung im wesentlichen nur noch die Übergabe der sudetendeutschen Gebiete an das Deutsche Reich vom 1. bis 10. Oktober 1938.
Am 2. Oktober 1938 annektierte Polen das von seinen Landsleuten besiedelte Olsa-Gebiet, und Ungarn erhielt am 4. November 1938 durch Schiedsspruch die mehrheitlich von Ungarn bewohnten südslowakischen Gebiete. Der verbleibende Reststaat nannte sich Tschechoslowakei.
Errichtung des Protektorates Böhmen und Mähren – Hitlers Weg ins Unrecht
1939 bis 1941/45
[obr] DEUTSCHES REICH – Dresden, Reichenberg, Breslau, Eger, Prag, Protektorat Böhmen u. Mähren, Troppau, Krakau, General-Gouvernement, Lemberg, SOWJETUNION, SLOWAKEI, Preßburg, Uzhorod, Czernowitz, Wien, Budapest, UNGARN, RUMÄNIEN
Im März 1939 schließlich riefen die Slowaken einen eigenen unabhängigen Staat aus, ungarische Truppen rückten in die Karpato-Ukraine ein, und Hitler begann am 15. März 1939 - zur großen Bestürzung der Sudetendeutschen - mit der Besetzung des restlichen Gebietes von Böhmen und Mähren und erklärte es zum „Reichsprotektorat". Damit war der Samen zu neuem Unrecht gelegt, und man ist versucht, an Schillers Worte zu denken: „Das eben ist der Fluch der bösen Tat, daß sie fortzeugend immer Böses muß gebären."
Das Verbrechen der Vertreibung
nach 1945
[obr] DDR, Dresden, Unter polnischer Verwaltung, Breslau, Prag, BUNDESREPUBLIK DEUTSCHLAND, POLEN, TSCHECHO-SLOWAKEI, Krakau, Lemberg, SOWJETUNION, Wien, Preßburg, Uzhorod, Czernowitz, ÖSTERREICH, Budapest, UNGARN, RUMÄNIEN
Das Ende des Zweiten Weltkrieges im Jahre 1945 brachte die Wiedererstehung der Tschechoslowakei, der die alliierten Siegermächte - im Taumel des Sieges über Hitler und das nationalsozialistische Deutsche Reich - ohne Befragung oder Anhörung der Sudetendeutschen deren Siedlungsgebiete stillschweigend erneut zufallen ließen. Die deutschen Bewohner wurden entschädigungslos enteignet und - wie Millionen andere Deutsche aus dem Osten und Südosten Europas - aus ihrer jahrhundertealten Heimat vertrieben.
Angesichts der grauenhaften Bilder von den KZ-Verbrechen des NS-Regimes, die damals um die Welt gingen, blieb das Weltgewissen - mit wenigen Ausnahmen - gegenüber dem Verbrechen der Vertreibung von 14 Millionen Deutschen aus ihrer Heimat erneut stumm.
Die Vertreibung der Sudetendeutschen, vom tschechischen Expräsidenten Eduard Benesch aus dem Londoner Exil geplant und vorbereitet, begann nach Kriegsschluß Mitte Mai 1945.
Die kommunistisch geführten tschechischen Nationalausschüsse und die Terrorgruppen „Rote Garden" verübten in einer ersten Phase Massenhinrichtungen und Verge-
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.