Jméno sudetských Němců

Domov sudetských Němců zahrnuje s rozlohou přibližně 27 000 km² osídlovací oblasti v Čechách, na Moravě a v té části Slezska, která po sedmileté válce mezi Rakouskem (císařovnou Marií Terezií) a Pruskem (Fridrichem Velikým) zůstala v roce 1763 při Rakousku.

Označení „Sudety" je odvozeno od zhruba 330 km dlouhého a 30 až 60 km širokého horského pásma, které se táhne na severu Čech, Moravy a Slezska od Jizerských hor a Krkonoš přes Orlické hory a Kladské pomezí až k Hrubému Jeseníku a Moravskoslezským Beskydům.

Název „sudetští Němci" se od počátku 20. století vžil jako souhrnné označení pro 3,5 milionu Němců v českých zemích. Zahrnoval německou národnostní skupinu, která svým čtverým kmenovým složením (Bavoři, Frankové, Sasové, Slezané) byla obrazem celého německého národa.

Dějiny jejich domova

Dříve než Češi, slovanský kmen, pronikli v 6. století do vnitrozemí Čech a Moravy, bylo toto území již osídleno keltskými a germánskými kmeny – Boji, Markomany a Kvády. Čeští knížata povolávali ve 12. a 13. století Němce jako sedláky, horníky, řemeslníky, obchodníky a umělce do země, aby zejména osídlili a zkultivovali pohraniční oblasti.

Déle než 700 let žili Němci a Češi vedle sebe a spolu v míru. Občas sice docházelo k napětí a sporům, jako například k husitským válkám v 15. století, jejichž příčiny ležely spíše v oblasti náboženské a sociální než národnostní.

Národnostní boje vzplanuly teprve v polovině 19. století, kdy vlna nacionalismu vycházející z Francouzské revoluce zasáhla i české země.

Domov sudetských Němců byl po staletí součástí „Svaté říše římské národa německého" a císařové jako Karel IV. a Rudolf II. měli své sídlo v Praze a drželi dvůr v hlavním městě Čech. Karel IV. zde v roce 1348 založil první německou univerzitu. V roce 1526 se české země, a tím i domovské oblasti sudetských Němců, dostaly pod vládu Habsburků. Staly se tak součástí rakousko-uherské dvojmonarchie, která zase až do roku 1806 patřila ke „Svaté říši římské národa německého" a od roku 1815 do roku 1866 k „Německému spolku". V roce 1848 volili a vysílali i sudetští Němci své poslance do prvního Německého národního shromáždění ve frankfurtském kostele sv. Pavla.

Do roku 1918

[obr] NĚMECKÁ ŘÍŠE – RUSKO – RAKOUSKO-UHERSKO (mapa se městy: Drážďany, Vratislav, Cheb, Liberec (Reichenberg), Praha, Opava (Troppau), Krakov, Lvov, Znojmo, Vídeň, Bratislava (Preßburg), Budapešť, Užhorod (Ungvár), Černovice)

Do roku 1918 patřili sudetští Němci k rakousko-uherské habsburské říši. Konec první světové války v roce 1918 přinesl rozpad rakousko-uherského mnohonárodnostního státu. Zhruba 6,7 milionu Čechů požadovalo vlastní stát a připojení i průmyslově bohatých osídlovacích oblastí sudetských Němců.

Nerespektování práva na sebeurčení

věta pokračuje na dalším listu ⟶